Když se pražská Dukla rozhodla opustit vodácký tréninkový prostor na Vltavě u Karlína, vypadalo to, že upravené koryto zůstane ležet ladem, nebo bude muset slalomovou dráhu nechat Ministerstvo obrany nákladně odstranit a tok uvést do původního stavu.
Jenomže pak se do toho vložil Jan Vondra, trenér Dukly a bývalý reprezentační kajakář, kterému se představa zániku kanálu nelíbila a oslovil Martina Leskovjana, který měl zkušenosti s obnovou lázní Kyselka, jestli by se jej nepokusil zachránit.
Ten se výzvy i díky svému blízkému vztahu k vodáctví chopil, a tak v sobotu 1. dubna v prostoru Loděnice spolu s desítkami hostů slavnostně představili první pražskou riversurfovou vlnu.
„Byli jsme tu do pěti do rána. Ve dvě odešly barmanky, tak jsem si musel stoupnout za bar já,“ hodnotí zahájení vodní atrakce Leskovjan. Prostor Loděnice, kde akce mimo jiné za přítomnosti legend českého vodního slalomu Štěpánky a Luboše Hilgertových probíhala, je srdcem projektu a tým Vln Štvanice v ní chystá kromě zázemí pro vodáky i surfařskou dílnu, tělocvičnu nebo coworkingový prostor, v plánu jsou i praxe fyzioterapeutů.
Foto Martin Faltejsek
Cesta ke slavnostnímu spuštění riversurfové vlny ale nebyla vůbec jednoduchá. První nápady vznikly už před třemi lety a od té doby plány na vybudování sportovně-komunitního centra v centru Prahy pomalu akcelerovaly.
Jenomže loni v dubnu přišel velký šok, vlna nefungovala. A tak muselo začít dlouhé a náročné hledání nového tvaru, které trvalo od dubna do srpna. „Nic se nedělo, bylo těžké motivovat lidi, aby pro to něco dělali, dobrovolníci se vypařili,“ vzpomíná Leskovjan na asi nejnáročnější období vzniku Vln a ukazuje několik modelů ze dřeva a kovu znázorňujících proces opravy vlny.
Nakonec situaci zachránil konstruktér Vojtěch Bareš, který přišel s několika hypotézami toho, jak vlnu upravit, aby byla funkční. Proces neusnadnilo ani to, že každá vlna je kvůli odlišnosti podmínek specifická.
„Dál zkoumáme všechny faktory, to, jak vlnu upravit a optimalizovat pro velký nebo malý průtok. Hydrodynamika je komplexní věc, na vlnu má vliv spousta faktorů, které zatím stále poznáváme,“ vysvětluje ředitel proces.
Špatný tvar vlny ale nebyl jedinou překážkou. Dodavatelé v průběhu realizace výrazně navýšili ceny a protože přebírali kanál od Dukly spadající pod Ministerstvo obrany, čekalo je komplikované vyjednávání se státní správou.
„Původně jsme byli domluveni na bezplatném převzetí kanálu, protože jinak by jej museli odstraňovat za miliony. Jenomže pak změnili postoj a nastavili nové podmínky, takže jsme za dalších tři sta osmdesát tisíc museli odkoupit zařízení, abychom mohli disponovat tím, co tam je,“ vzpomíná Leskovjan.
Nečekaný náklad navíc přišel v době, kdy už měli spuštěnou crowfundingovou kampaň, a tak nebylo cesty zpět. „Chtěli jsme kampaň spustit na jaře, jenomže jsme se s ministerstvem pořád nemohli dohodnout. Pak už bylo léto a mně bylo jasné, že nemůžeme kampaň na surfování spustit v zimě,“ vysvětluje předseda spolku Vlny Štvanice, proč se rozhodl jít do rizika a peníze od nadšenců do vodních sportů vybrat i přesto, že ještě neměli podepsané oficiální dokumenty o převzetí. „Bylo jasné, že se s námi armáda bude muset domluvit.“
Přestože jde o jednu z nejlevnějších konstrukcí, realizace většiny riversurfových vln v okolí stojí několik set tisíc eur, náklady té štvanické se pohybovaly ve stovkách tisíc korun, ani finanční stránka projektu se neobešla bez problémů.
Původní plán byl zafinancovat výstavbu vlny pomocí Hithitu. Cíl čtyři sta osmdesát tisíc korun se podařilo překonat o třetinu, kvůli zmiňovaným fuckupům se ale konečná částka na realizaci projektu vyšplhala skoro na milion a zbytek nečekaných nákladů pokryl z vlastních peněz Leskovjan, který dokonce skončil ve firmě, jejímž byl spoluzakladatelem, aby se Vlnám Štvanice mohl věnovat naplno.
Foto Martin Faltejsek
Nejdražší odměnou byla možnost si za příspěvek ve výši padesáti tisíc korun vlnu pojmenovat. „Modlili jsme se, aby nás nikdo nevytrollil. Nevím, co bychom dělali, kdyby to někdo pojmenoval třeba Putinova vlna,“ směje se.
Obavy se ale ukázaly jako liché. Možnost vlnu pojmenovat si koupil Pavel Zavadil a spolu s jeho kamarádem Michalem Rozehnalem se na počest Rozehnalova syna Míši, který má poruchu autistického spektra, rozhodli pojmenovat Nautis, podle Národního ústavu pro autismus, neziskové organizace zaměřené na pomoc lidem s poruchou autistického spektra a jejich rodinám
Oficiální otevření Vlny Štvanice, tedy Nautis, zároveň vyšlo na dvacáté narozeniny neziskovky a jen den před mezinárodním dnem autismu.
Sám Martin Leskovjan má s občanskými projekty bohaté zkušenosti. „Nikdy mě moc nezajímaly systémové změny a podobné politiky. Spíš mě zajímalo, jak jde město nebo místo rozvíjet nezávislým zásahem z individuální snahy, a co to může způsobit,“ vysvětluje.
Začal už během studií a zásadní pro něj byl rozhovor s Martinem Putnou, který jemu i jeho podobně angažovaným kamarádům doporučil, aby se zaměřili právě na konkrétní lokální projekty a jejich prostřednictvím ukázali, že měnit věci je možné.
První úspěšně dokončený projekt byl festival Vodňany žijou v roce 2010, kterým chtěl město oživit a zároveň obměnit politické složení tamní radnice. Od té doby stojí za řadou aktivit, z nichž nejvýraznějším je právě záchrana lázeňského komplexu na Karlovarsku. Kromě toho je taky od roku 2012 součástí a mluvčím uměleckého uskupení Ztohoven, s nímž se podílel třeba na iniciativě Morální reforma nebo spoluzakládal Paralelní Polis.
Zkusil ale třeba i vybudovat kanoistický klub v Panamě, bohužel neúspěšně. Chyběl mu tam sociální kapitál, kamarádi ochotní zapojit se nebo třeba jenom půjčit nářadí. Právě na síti kontaktů stojí úspěšná realizace většiny projektů, nutně spoléhajících na komunitní zapojení.
„Nikdy jsem nebudoval sociální kapitál postranními uličkami. Spíš jsem hledal, s kým se dá bavit, a pak jsem se snažil získat lidi na svou stranu tím, že jsem se je snažil přesvědčit, že je to dobrý nápad a že nechci obohatit sebe, ale ostatní,“ popisuje zkušenosti Leskovjan, který se od politiky distancuje i po finanční stránce a všechny jeho projekty tak vznikají zcela bez dotací. „Nikdy bych nepřistoupil k tomu, abych ohýbal projekt, aby odpovídal nějakým dotacím,“ říká.
Teď se na Štvanici připravují na květnové spuštění plného ostrého provozu. Zatím je fungování omezené a nadšenci do surfování mají vyhrazené sloty. „Davy se sem zatím nehrnou, jednoduše proto, že je voda studená,“ říká Leskovjan, ale dodává, že i o omezený zimní provoz je zájem mezi nadšenci, kteří se nebojí ani ledové Vltavy. Ostatně surfaři z okolí realizačního týmu vlnu testovali už od podzimu a šli surfovat i na Nový rok.
Foto Martin Faltejsek
Ti, kteří vlnu zkoušeli ještě před oficiálním spuštěním, teď zároveň fungují jako instruktoři. „Každý nováček nejdřív musí absolvovat jízdu s instruktorem, teprve pak si může vybrat samostatný čas,“ popisuje bezpečnostní praxi Vojtěch Müller, jeden ze surfařů, který se na vzniku Vln podílel.
A přestože sám Leskovjan se surfovat teprve učí a větší vztah má ke kanoistice, které se v mládí věnoval i závodně, nabízí se ještě jedno propojení s další jeho projektem, kavárnou Paralelní Polis. I na vlně se totiž bude dát platit bitcoinem.
