Pokaždé, když v Praze nebo kdekoli jinde potkáte chrta na vodítku, mělo by vás zahřát u srdce. S velkou pravděpodobností totiž může jít o jednoho z desítek zachráněných závodních psů, které k nám z Irska každoročně vozí nezisková organizace Chrti v nouzi.
Lucie Poučová ji založila v roce 2009 poté, co náhodou narazila na stránku informující o osudu dostihových psů v Irsku, a na základě toho se sama rozhodla začít pomáhat s umístěním vysloužilých chrtů do milujících rodin v Česku.
Historie chrtích dostihů sahá zhruba do roku 1920, kdy se disciplína začala pomalu rozvíjet v Kalifornii a o něco později i ve Velké Británii. Dnes mají tyto závody kromě anglosaských zemí tradici v dalších asi dvaceti zemích světa, kam spadá mimo jiné například i Austrálie, Mexiko nebo Španělsko.
Disciplína je těžce kritizována ochránci zvířat, kteří bojují za lepší životní podmínky chrtů v závodním průmyslu a zajištění důstojného psího důchodu po ukončení kariéry. Ta přitom pro většinu dostihových chrtů trvá jen první tři až čtyři roky jejich života, kdy psi žijí v takzvaném kennelu, neboli dostihové stáji.
Jakmile zvíře z nějakého důvodu přestane podávat maximální výkony na dráze, stává se nepotřebným a ve spoustě případů je utraceno. V tom lepším ho majitel převeze do likvidační stanice, která slouží jako sběrné místo vysloužilých chrtů, odkud si jej může do určité doby adoptovat nový páníček. Pokud o něj zájem není, zvíře je ze zákona utraceno.
„Vždycky jsem měla ráda zvířata – psy, kočky i ta hospodářská, která žila u mé babičky na venkově. Jednou jsem se dívala na weby s adopcemi koček a narazila jsem na odkaz, který upozorňoval milovníky zvířat na osudy závodních chrtů v Irsku,“ vzpomíná Poučová.
„Informace a obrázky pro mě byly opravdu velkým šokem. Jednu chrtí vysloužilou závodnici jsem adoptovala, a i díky ní a dalším informacím, které jsem postupně dohledávala, jsem se rozhodla, že chci pomoci více než jen zachránit jednoho psa,“ dodává.
Právě v Irsku, které patří k zemím, kde je tradice závodění velmi silná, ročně umírá přes deset tisíc chrtů plemene Greyhound, kteří museli svou běžeckou kariéru ukončit z důvodu zranění nebo nedostatečného výkonu. Zákon tomu nijak nebrání, přestože jde zpravidla o mladé psy, kteří jsou vesměs zdraví.
Často se také stává, že pes není utracen, zato skončí v dezolátních podmínkách na skládkách či jinde na ulici vyhladovělý a zraněný. Jde o problém, se kterým se potýkají všechny země, kde se dostihy konají a kde jsou chrti vnímáni většinovou společností nikoliv jako psí společníci, zato spíš jako spotřební zboží.
V České republice i v okolních evropských státech se greyhoundi přitom za běžných podmínek dožívají až 14 let. A právě takové podmínky chce pro dožití závodních chrtů zajistit i organizace Chrti v nouzi, která z Irska přiveze až sto psů ročně.
Zachráněného chrta si lze adoptovat skrze web chrtivnouzi.cz, tomu však předchází vyplnění dotazníku způsobilosti a návštěva přímo u potenciálních zájemců i s některým již adoptovaným chrtem. Zájemce tak má možnost vidět, jak se pes bude chovat v domě nebo bytě, a dozví se všechny potřebné informace o počáteční péči i další výchově či správném krmení.
Adopční poplatek, ve kterém je zahrnut převoz psa do Česka, kastrace, odčervení a další veterinární náklady, činí šest tisíc korun. „Nepokryje však všechny náklady spojené se záchranou psa. Na deset zcela zdravých pejsků může připadnout jeden, který potřebuje například operaci a následnou rehabilitaci a účet naskočí o tisíce,“ vysvětluje Jolana Juříčková, která pomáhá s chodem organizace.
Juřičková zmiňuje také zájemce, kteří chtějí psům pomoci, ale přitom nemají možnost si jej ponechat natrvalo. I tak mají možnost organizaci podpořit alespoň poskytnutím dočasné péče, která psovi pomůže přečkat období po příjezdu do Čech, než mu bude nalezen milující domov.
Kdokoliv může ale pomoci například také zapojením do chrtí aukce, zasláním daru či nákupem kalendáře.