Stojí na rušné třídě Rembrandtplein v blízkosti barů a coffee shopů. Už na první pohled se ale mezi ostatními stavbami vymyká díky glazovaným keramickým dlaždicím, vitrážovým oknům lemovaným rámy ve zlaté a modré či ostře řezaným ornamentům na sloupkách a osvětlení.
Říká se mu nejkrásnější kino na světě, tento titul budově udělil v roce 2021 britský časopis Time Out. Nizozemský král Vilém Alexander mu také ke stému výročí věnoval status královského divadla.
Amsterdamské kino Pathé Tuschinski poprvé otevřelo své brány v roce 1921. Artdecový skvost založil polský židovský podnikatel Abraham Tuschinski.
Do Nizozemska se přistěhoval z Polska se svou ženou v roce 1903. Usadil se nejdříve v Rotterdamu, který měl být původně jen zastávkou na cestě do Ameriky, a pracoval zde jako krejčí.
Jeho salon si brzy vydobyl renomé a Tuschinskému, který odjakživa miloval film, poskytl dostatečný kapitál na to, aby si zde v roce 1911 otevřel své první vlastní kino. Pojmenoval jej Thalia. Brzy ve spolupráci se svými dvěma švagry otevřel ve městě ještě další tři sály – Cinema Royal, Scala a Olympia. Jeho snem však bylo prorazit také v Amsterdamu.
Povedlo se mu to hned ve velkém stylu. V roce 1917 ke svému plánu našel ideální místo nedaleko náměstí Rembrandtplein a o dva roky zde položil základní kámen dnešního Kina Tuschinski.
Jeho slavnostní otevření v roce 1921 vzbudilo velký rozruch. Architektura byla i na tehdejší poměry velmi extravagantní. Art deco styl doplnily prvky art noveau i jugendstilu. I na tehdejší poměry byla stavba velice nákladná, Tuschinského a jeho švagry vyšla na čtyři miliony guldenů.
Na výkladní skříni nizozemského art deca nešetřili a povolali ty nejlepší stavaře a umělce, kteří vyzdobili interiér. Revoluční v té době byl vedle elektroinstalace i způsob vytápění a ventilace, který umožňoval udržovat v celé budově stejnou teplotu. A proto, že Kino Tuschinski vzniklo ještě v éře němého filmu, doprovázel tehdy promítání živý orchestr. Jeho součástí byly také unikátní varhany American Wurlitzer.
Ačkoli mnoho původního nábytku a vybavení v kině bylo během nacistické okupace zničeno, včetně vzácné výmalby od Pietera den Bestena, stavba přežila bombardování města v roce 1943, ale byznysmen, který dal Nizozemsku kino, co dobový tisk nazýval „perlou nové architektury“, nikoli.
Nacisté Abrahama Tuschinského i jeho společníky, švagry Hermanna Gerschtanowitze a Hermanna Ehrlicha, deportovali do Osvětimi a zavraždili později v koncentračním táboře Sobibor ještě v roce 1942. Válku přežili pouze tři členové původní rodiny majitelů, kino zdědil Max Gerschtanowitz.
V roce 1967 byla budova amsterdamského kina prohlášena národní kulturní památkou a v devadesátých letech minulého století pak začala několik let trvající rekonstrukce, během níž byl interiér navrácen do původního stavu.
V roce 1985 prodal Max Gerschtanowitz komplex firmě Cannon, od níž jej v roce 1991 koupila společnost MGM Cinemas. Ta nyní patří francouzské firmě Pathé, proto je dnes také součástí názvu.
Až vstoupíte do prostorného foyer, kterému dominuje decentně osvícená luneta na stropě, lemovaná kubisticky řezanými sloupky a svítidly stejných tvarů. Když vyjdete do schodů po červeném koberci, vstupujete do předsálí, kde je možné usednout do pohodlných dobových křesel.
Do samotného sálu se vejde více než tisícovka lidí, a proto slouží vedle promítání filmů příležitostně také divadelním představením nebo koncertům.
Přímo z kina se dá projít do Baru Abraham ve vedlejší budově, který je možné propojit s foyer a vytvořit tak větší prostor pro soukromé akce. Servíruje se zde pověstný Pulp Fiction Milkshake (základem je gin) a řada dalších alkoholických i nealkoholických signature drinků ve filmovém stylu.