Je jí třicet šest, ale to, co zažila, by vystačilo na pět životů. Pracovala v prestižní reklamce a na dvou britských ministerstvech. Má dvě děti a vylezla i na pár dost vysokých kopců. Jeden z nich se jmenuje Mount Everest a Klára Kolouchová byla první Češka, která ho zdolala (ještě pod dívčím jménem Poláčková). Tohle je příběh o ženě, která měla slibně nastartovanou kariéru, ale pak objevila něco, co její dosavadní život od základů překopalo.
„Jsem teplomil, tak nevím, proč mě to láká,“ směje se. Prsty, kterými svírá hrnek s čajem, se jí olupují. Omrzliny jsou jen malá daň za pobyt v extrémních teplotách. „Nepohodlí, zima, samota. Já tam vlastně vždy dobrovolně trpím. A platím za to jako za dovolenou v pětihvězdičkovém resortu s osobním komorníkem,“ říká Klára. Tak co ji tam táhne?
Everest Advance Base Camp – selfie v době, kdy selfíčka ještě nefrčela
Vždy to byla ambiciózní holka: elitní anglická škola v Praze, stěhování do Londýna, práce v prestižní reklamce Euro RSCG (dnes Havas) a nakonec britská státní správa – nejdřív ministerstvo spravedlnosti a pak i zdravotnictví, kde dělala konzultantku pro PR. Zkrátka skvěle rozjetá kariéra.
Jednoho dne se to ale trochu zvrtlo. Kamarád z tenisu jí vyprávěl, že se chystá do Argentiny na sedmitisícovou horu Aconcagua. Klára se moc nerozmýšlela, během vteřiny měla jasno. „Vypálila jsem na něj, jestli bych nemohla taky. Vzal mě s sebou, i když jsem nikdy předtím po takových horách nelezla.“ Po návratu jí bylo jasné, že se do těch závratných výšek chce vrátit. A trošičku posunout svůj limit.
Klára v posledním výškovém táboře na Mt. McKinley
Následovala první osmitisícovka v Himálaji Čho Oju a pak, to bylo v roce 2007, Mount Everest. Klára svému snu podřídila život. Celý rok tvrdě trénovala. Do práce sprintovala, o polední přestávce běhala po požárním schodišti a o víkendech chodila po kopcích s batohem plným pet lahví s vodou. „Výprava do velehor je vlastně takový byznys projekt. Náročný na přípravu i logistiku. Nic z toho se nesmí ošidit, jinak můžete při výšlapu špatně skončit.“
V práci požádala o pět týdnů volna. Šéf to vzal dobře. „Angličané jsou v tomhle naštěstí dost trhlí. Strašně se jim můj nápad líbil a fandili mi. Jsou nastavení hrozně pozitivně. Češi mi naopak říkali, co blbnu.“ Londýnští kolegové uspořádali Kláře oslavu na rozloučenou a dostala od nich talismany a kartičky s přáním „Good Luck“.
Zdolávat hory se dá i v Evropě s manželem – třeba Sassolungo v Dolomitech…
Zdolala Everest a život šel dál. Ale už byl trochu jiný. Klára zjistila, že se hor už nedokáže vzdát. Že je potřebuje, aby mohla normálně fungovat. Vrátila se do Prahy, porodila první dítě a – chystala další expedici, tentokrát na aljašský Mount McKinley. Teď má druhé miminko, ale až trochu povyroste (tedy za rok), chystá další výpravu na osmitisícovku. Nechce zatím říct jakou. Aby si to u ní předem nerozházela. Protože jen na hoře prý záleží, jestli vás nakonec k sobě pustí.
Co Everest Kláru naučil?
Každý musí znát své limity – a umět je posouvat i respektovat
„Často jsem měla pocit, že už to dál nejde. Šlo. Je dobré se vyhecovat. Ale pozor: existuje tenká hranice, za kterou číhá velký průšvih. Je dobré vědět, kdy jít od toho. Horolezcům může být líto všeho toho úsilí, namáhavé přípravy i peněz (třeba výprava na Everest stojí kolem 1,5 milionu korun). Někdy to ale musí předčasně otočit. To není prohra, ale velké umění.“
Většina problémů v běžném životě jsou maličkosti
„Tolik se o tom nemluví, ale každý rok na Everestu někdo zůstane. Sama jsem zažila situace, kdy šlo o život. Pak si uvědomím, že se v běžném životě stresuju úplnými maličkostmi. Lidi polykaj prášky, nervují se, a často to vůbec nestojí za to. V horách člověk získá nadhled. Ale po návratu se nesmí nechat semlít hloupostmi.“
Kamarády si vybírejte. Někteří vás stojí zbytečně moc energie
„Hory mě naučily rychle si stanovit priority. Jít za tím, co chci, co mě naplňuje, a odsunout stranou, co mě zbytečně vyčerpává. A taky si vybírat ty správné partnery. V práci i v životě. Taky jsem se naučila říkat ne. Dřív jsem byla zbytečně moc hodná.“
Naučte se spoléhat sami na sebe
„I když je člověk v partě s dalšími lidmi, je vlastně sám. V nejtěžším momentu, když jsem měla krizi kousek pod vrcholem Everestu, vám nikdo nepomůže. Musela jsem se sama sebrat a najít sílu jít dál. Je to jen váš boj.“
Do hor se prostě musí
„Neznám lepší způsob, jak vypnout. Já vím, zní to jako hrozné klišé. Ale ve výšce, kde létají letadla, zažíváte něco neskutečného. Virtuální realitu, ale opravdovou. A tak si dopřávám ten luxus a jednou za čas mizím do hor. I když je těžké na pár týdnů opustit rodinu, v tomhle mám jasno. Abych byla dobrá máma, musím být občas špatná máma.“
Každý si má v životě průběžně hledat nějaký svůj Everest
„Stojí za to se v životě vybičovat. Každý by si měl průběžně hledat své Everesty a snažit se je zdolat. To je moje životní motto a říkám to na každé svojí přednášce.“
O tom, jak se namotivovat si můžete přečíst:
Vyšvihněte se do první ligy. Trénujte mozek jako vrcholoví manažeři a sportovci
Nejlepšími zaměstnanci jsou sportovci. Hledejte je a najměte do své firmy