Je to náročný den, ale Maurice Hennessy je zvyklý. Jezdit po světě a učit lidi pít to, co jeho rodina vyrábí už 250 let, tedy koňak, je totiž jeho práce. A tu bez ochutnávání dělat nejde.
Takže si dnes už poněkolikáté nechá dolít malou skleničku, přivoní k ní, polkne doušek alkoholu a pak se usměje. „Víte, jak poznáte dobrý koňak? Když si k němu přivoníte, ochutnáte ho a udělá vám to radost, je to dobrý koňak,“ culí se.
Pětašedesátiletý Francouz patří k osmé generaci potomků Richarda Hennessyho, který stejnojmennou značku v roce 1765 založil, takže pokud se jako já chcete naučit pít koňak správně a nevypadat u toho jako blbec, nemůžete si vybrat lepšího učitele, než je Maurice.
Když už jdete na schůzku s mužem, který nosí tohle slavné jméno, je samozřejmě dobré znát o koňaku aspoň něco. Takže – koňak je jedním z typů brandy, což je destilát zkvašené šťávy z vinných hroznů. Vzniknout ovšem může jen v oblasti Cognac na jihozápadě Francie.
„Mladí dnes hodně pijí vodku nebo tequilu, ale koňak je něco jako skvělé víno. Elegantní drink, který pijete, když chcete ukázat, že máte nějakou úroveň. Dáte si jednu skleničku, klidně u ní vydržíte dvě hodiny a domů odejdete po svých,“ říká Maurice Hennessy.
Dobře, ale jak na to? Rada číslo jedna – nesvazujte se konvencemi. O koňaku se dlouho říkalo, že se pije jako digestiv. Tedy po jídle, ideálně po večeři někde u krbu. Tohle už ale dávno neplatí. „Říkají to většinou lidé, kteří koňak moc nepijí. Takže se tím nestresujte a dejte si koňak, kdy chcete vy,“ radí Hennessy.
Zadruhé, koňak se pije v pokojové teplotě, to znamená nejvýš při teplotě do 22 stupňů. „Koňak má být osvěžující pití. Jestli chcete něco teplého, dejte si čaj,“ radí s úsměvem Hennessy. „Proto si dejte v restauraci pozor, kde jim lahev koňaku stojí. Jestli někde u trouby, je to katastrofa,“ dodává.
Sám má i proto rád koňak s ledem. „Whisky na ledu nepiju, ale koňak ano. Je to osvěžující a trochu to zmírňuje žár alkoholu. Musí to ale být kvalitní led, který se vám ve skleničce okamžitě nerozehřeje. A také se led dává do skleničky jako první – nikdy ne obráceně,“ říká.
S tím souvisí i další mýtus, který Hennessy vyvrací. Zahřívat skleničku koňaku v dlaních, jak někteří radí, je podle něj nesmysl. „Jednak byste skleničku musel držet dvě tři hodiny, aby vaše tělesné teplo přešlo do koňaku, a pak je to zbytečné. Jak jsem říkal, koňak je osvěžující pití, takže oteplovat ho by byla škoda,“ má jasno Hennessy.
Rada číslo čtyři – vyberte si správnou skleničku. Je to sice drobnost, ale důležitá. Symbolem koňaku jsou ty klasické na nízké noze, s tenkým sklem a zúženým hrdlem (koňakovky), Hennessy ale doporučuje používat menší skleničky ve tvaru tulipánu. „Pro koňak jsou vhodnější,“ tvrdí.
Pokud ale dostanete koňak v úplně jiné skleničce jako součást koktejlu, neděste se. Jeho popularita v podobě míchaných drinků celosvětově rychle roste a ani pan Hennessy není proti.
„První koktejly byly nejčastěji postavené na rumu a právě koňaku. Nemučte sami sebe a neřešte, jak koňak pijete. Jestli vám chutná na ledu, nebo ho máte radši v koktejlu, je to vaše věc. Důležitější je, že si to užíváte. Já jen radím, že starší a drahé koňaky je škoda míchat,“ vysvětluje.
Mimochodem, tohle je další důležitá věc – stáří koňaku. To rozlišují tři označení, které najdete na etiketě. V.S. (Very Special), který zraje minimálně dva roky, V.S.O.P. (Very Superior Old Pale) zraje alespoň čtyři roky a X.O. (Extra Old) pak minimálně šest let.
A přestože platí, že čím starší koňak, tím zároveň dražší, Maurice Hennessy radí všem, kteří s koňakem začínají, aby si na začátek vybrali spíš ten nejmladší typu V.S. „Čím je koňak starší, tím je silnější a kořenitější, takže by vám nemusel chutnat. Nemá smysl to lámat přes koleno,“ říká.
Sám je prý příkladem, že se ke koňaku musíte „propít“. A až mu přijdete na chuť a posunete se ke starším ročníkům, možná oceníte poslední radu. Vlastně spíš tip, který vás v baru posune mezi skutečné znalce.
Koňaky, které zrály desítky let, v sobě obsahují něco, čemu se říká rancio. Slovo pocházející z portugalštiny označuje specifickou chuť, kterou najdete i v portských vínech. Někdo říká, že připomíná chuť teplého ovocného koláče, jenže nakonec i Maurice má problém ji přesně popsat.
Pokud si ale koňak zamilujete, prý ji poznáte. „Dobrý koňak v sobě rancio má, ale ještě to neznamená, že pijete kvalitní koňak. Koňak je totiž jako symfonie – kdybyste slyšel jen čelo, zkrátka jeden nástroj, také to nebude ono. I koňak v sobě musí mít i všechny ostatní chutě,“ dodává.
Foto: Jan Schejbal