Jejími atributy jsou krátký, přesto velmi ženský účes, strohý kostým, perly, malé černé šaty, cigaretová špička a ostrý kontrast černé a bílé barvy. Poselství a odkaz životního příběhu Coco Chanel, od jejíhož narození uplynulo v sobotu 140 let, jsou však mnohem barvitější a živější. A rozhodně ne černobílé.
Coco Chanel byla ženou, která ostatním ženám nejen dodala odvahu ke všeobecnému zkracování, tou, která nejen odhodila korzet, ale především naučila ženy užívat si šatů bez jeho opory.
A korzet odhodila ve všech významech toho slova, odhodila i veškeré dobové konvence, nedbala na to, co o ní kdo říká, a šla si energicky za svým. A i svůj byznys dokonale ovládla a mnohokrát oživila takovým způsobem, že vzkvétá dodnes.
Francouzská módní návrhářka položila základy pro šatník moderní pracující ženy, jak ho známe dnes. A ovlivnila vývoj a historii moderních dějin oděvního průmyslu a haute couture jako žádný jiný návrhář na světě.
Byla zcela nezávislá, nespoutaná, za všech okolností originální. Od mládí budila pozornost. Provokovala. Za všech okolností prosazovala nové trendy a absolutní modernost tam, kde dosud vládla přehnaná zdobnost a opulence.
Byla nejen mistryní návrhu a střihu, ale také zručnou stylistkou. Vymýšlela kompletní look, řečeno dnešními slovy. Vytvořila a propracovala styl oblečení pro zcela nový typ ženy. Pro ženu, která se ničeho nebojí, je emancipovaná, kurážná, věrná svým zásadám a svému naturelu.
Aby se stala tím, kým se stala, potřebovala Coco Chanel obrovskou vnitřní integritu a kuráž. Z dnešního pohledu vlastně skoro nepředstavitelnou.
Během své kariéry, z dnešního pohledu tak zářné, musela překonat nesčetné množství překážek. Mnohokrát během svého života padla na dno a mnohokrát se ze dna zase zvedla.
Ztratila všechny své blízké. Musela překonat odpor konvenční společnosti. Mnohdy velmi zlé, zničující pomluvy. A pak se stala dámou, před níž se klaněli i aristokraté.
Byla zvyklá na luxus, přepych, blahobyt a dostatek. Snad proto, že první polovinu života, celé své dětství a mládí, strávila v naprostém nedostatku a vlastně v bídě.
Gabrielle Chanel, později známá jako Coco, se 19. srpna 1883 narodila do zcela chudého prostředí a navíc jako nemanželská, což ve Francii poslední třetiny 19. století znamenalo život prakticky na okraji společnosti.
Byla druhou dcerou podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky, Jeanne Devolle. Rodiče vstoupili do manželství až v roce 1884 a dohromady spolu měli pět dětí. Julii, Gabriellu, Antoinettu, Alphonse a Luciana. Když jejich matka v roce 1895 zemřela, nebylo Gabrielle ještě ani dvanáct.
Otec se dlouho nerozmýšlel a všech pět svých dětí odvezl do sirotčince patřícího pod klášter v Aubazine.
Pochmurné, strohé prostředí klášterní školy, přísná výchova s tvrdými tresty, důraz na ruční práce, pro dívky té doby naprosto klíčová dovednost – to všechno malou Gabrielle formovalo a do budoucího života jí dalo nejen její schopnosti a řemeslnou zručnost, ale taky nepochybnou disciplinovanost a tvrdý postoj sama k sobě.
A snad ovlivnilo i její vkus. A přesvědčilo o tom, co od života chce – a co rozhodně nechce.
Zrození Coco
Ve dvaceti letech už mimořádně schopná a zručná švadlena pracuje v obchodě své tety v Moulins. Zákaznice si ji samy žádají – mladá Gabrielle je nevýslovně pečlivá, šikovná a dovede s látkami, jehlou, nití a nůžkami skutečné divy.
Gabrielle je jako den a noc. Doslova. Ve dne skromná, pracovitá, tichá švadlena, v noci okouzlující společnice. Aby si přivydělala, začne roku 1905, tedy ve dvaadvaceti letech, po večerech a nocích zpívat a tančit v kavárnách a nočních podnicích v Moulins i ve Vichy.
Je rozkošná a od svých příznivců dostane přezdívku Coco, dle jedné z oblíbených písniček, které zpívá. Kuplet o děvčátku z Trocadera dá Gabrielle nakonec skutečné nové jméno na celý život. Jméno, pod kterým se proslaví. Slůvko Coco znamená – dušička. Nebo také – miláček.
Coco ale není žádná opuštěná dušička, žádný malý miláček čekající na prince na bílém koni, za něhož by se provdala. Má naopak velmi jasnou představu o svém životě a kariéře.
K této cestě potřebuje peníze a neváhá si je obstarávat prostřednictvím mužů, kteří se stanou jejími mecenáši, neboť obdivují její talent, schopnosti a odhodlání. Gabrielle – Coco – ví, že se z polosvěta a chudých poměrů dostane jen svým talentem a tvrdou prací.
A také známostmi se správnými lidmi, kteří ji představí dalším správným lidem.
Ve Vichy se v nočním baru Coco setká s Etiennem Balsanem, synem z proslulé rodiny bohatých průmyslníků, dědicem, chovatelem ušlechtilých koní. Stane se jeho milenkou, získá přístup do vyšší společnosti a nastěhuje se do jeho zámečku Royallieu u Compiègne. Kdysi patřil francouzskému králi.
Balsan financuje Gabrielliny první podnikatelské pokusy nejpozději do roku 1910, kdy Coco na jednom společném večírku potká svého zřejmě osudového muže. Britský diplomat a majitel uhelných dolů Arthur Capel, přezdívaný Boy, se stane nejen jejím životním partnerem, ale také mentorem a podporovatelem její další kariéry.
S jeho podporou, a s podporou investora Pierra Wertheimera, otevře Coco Chanel v roce 1910 v Paříži a následně i v mondénním přímořském letovisku Deauville několik svých prvních obchodů pod svým jménem.
Nejprve jde o kloboučnický závod, později už opravdový salon. Jeden, druhý, třetí. Ke kloboukům přibude sportovní oblečení, jednoduchá móda pro denní nošení i volný čas.
Coco je sama sobě nejlepší reklamou. Nosí výstředně jednoduché oblečení, miluje sportovní, praktickou módu, na večerní akce neváhá nosit skandálně otevřené černé šaty, útlé, s holými zády, u nichž je jasné, že pod nimi nenosí korzet. Šaty více připomínají svůdné negližé – ovšem francouzská společnost šílí.
Pak si Coco ostříhá dlouhé vlasy. Její proměna je revoluční.
Navíc přichází válka – a s ní všeobecný nedostatek, ale taky nutnost se osamostatnit, emancipovat. Muži jsou na frontě, ženy potřebují praktické, jednoduché oblečení, aby mohly vykonávat mnohdy i mužské práce. Také mondénní dáma se najednou potřebuje obléct i bez pomoci komorné. A Coco Chanel cítí příležitost jako nikdy v životě.
V roce 1916 otevřela v jiném letovisku Biarritz na jihozápadě Francie další módní salon a následovala první ucelená módní kolekce, která znamenala přelom.
Coco Chanel představila originální košilové šaty, jednodílný, volný oděv, který se nosí bez korzetu, jen svázaný v pase nebo na bocích, a konečně i své už proslulé „malé černé šaty“. Černá už neznamená smutek. Znamená eleganci a inovaci.
V době neustálého nedostatku materiálu i surovin navíc do dámské módy zavádí i využití žerzejového úpletu, do té doby určeného jen jako materiál pro pánské spodní prádlo. Navíc přisoudila úpletu i bižuterii privilegované postavení.
Dobře ustrojená žena není nastrojená
Coco Chanel, jejíž jméno je dnes synonymem absolutního luxusu, se stala fenoménem, protože se kdysi na začátku kariéry stala tvůrkyní „elegance chudých“. Nepřestávala rozvíjet trendy, ovšem s minimálními náklady, a chtěla trendy dostat mezi široké masy.
Ženám, které toužily se osvobodit, a mnohdy k tomu byly i přinuceny okolnostmi, vymyslela koncepci celkového elegantního vzhledu zcela v rozporu se zavedenými konvencemi.
Dobře ustrojená žena pohledem Coco Chanel není žena nastrojená. Síla tkví v jednoduchosti, krása tkví v detailu a precizním vypracování.
Moderní žena se chce líbit hlavně sama sobě a dobře se cítit. Elegance dle Coco Chanel není mužská ani ženská. Je prostě její. Ostatně – mezi mnoha dodnes replikovanými citáty Coco Chanel ční jeden z nejslavnějších, který byl jejím osobním mottem: „Móda zmizí, ale styl zůstane.“
Kariéra módní návrhářky byla pro Coco Chanel vlastně důsledkem její bezmezné kreativity a touhy po nezávislosti. Jejím krédem byla funkčnost jejích modelů, které byly často velmi prostého střihu, a přesto své nositelce vždy unikátně seděly – a fantasticky slušely.
Její jméno začínalo mít zvuk.
Ale pak přišel 22. prosinec 1919 a Arthur Boy Capel, její největší životní láska, umírá při automobilové nehodě. Coco se nikdy nevdá, i když jejím životem projde ještě mnoho mužů, mnohdy i velmi slavných a vysoko postavených.
Móda zmizí, ale styl zůstane.
Jejími partnery se stanou hudební skladatel Igor Stravinskij, ruský velkokníže Dmitrij Romanov, spojený s rodinou nedávno zavražděného ruského cara, druhý vévoda z Westminsteru, politici, umělci, básníci, spisovatelé, žurnalisté, zástupci aristokracie.
Pro Coco Chanel je ale stále hlavní její práce. Ve dvacátých letech přepracuje pánské střihy na pohodlné volnočasové dámské oblečení.
Pletené vesty, žerzejové kostýmky, svetry, pruhované nátělníky s lodičkovým výstřihem a tříčtvrtečními rukávy a volné námořnické kalhoty se stanou hitem pro dámy všech vrstev – protože je Coco Chanel sama nosí. Jednoduché modely kombinuje s četnými doplňky, pásky, kabelkami, šálami a bižuterií.
Dmitrij Romanov ji v roce 1921 představí vyhlášenému parfumérovi Ernestu Beauxovi a v Monte Carlu společně vymyslí parfém nazvaný prostě Chanel No. 5. Silná, intenzivní vůně se stane hitem.
My víme, že hitem zůstane celé následující století, oblíbí si ji Marilyn Monroe (v noci prý dle svého slavného mediálního prohlášení nosí jenom kapku Chanelu No. 5), ale třeba i princezna Diana. „Ženy, které nenosí parfém, nemají budoucnost,“ tvrdí ostatně Coco Chanel.
Počátkem třicátých let zaměstnává Coco Chanel ve svých závodech už přes tři a půl tisíce lidí. Stane se nejen královnou pařížské módy, ale též jednou z nejbohatších žen Francie.
A díky životnímu stylu, který si dopřává, osobnímu kouzlu, které má, i svým citem pro styl je Coco Chanel i první designérkou, která sama sebe pozvedla až na úroveň své vlastní klientely.
Staví impozantní vily, nosí své drahé modely, zdobí se šperky, navštěvuje mondénní večírky, chová velké psy (oblíbila si skvrnité argentinské dogy) a navrhuje takové modely, aby odpovídaly především jejím vlastním potřebám.
Z dnešního pohledu byla Coco Chanel nejen designérkou, ale také stylistkou a influencerkou. Na vlastním příkladu osobně předváděla, co teprve přijde do módy.
Ať už to byly elegantní, jednoduše střižené večerní šaty z hedvábí, které předvedla na recepci na francouzské Riviéře, nebo sportovní oblečení z tvídu a úpletu, v němž si vyjela na koni s vévodou z Westminsteru, ženy chtěly být jako ona, ať to byly úřednice, herečky, nebo aristokratky.
Tisk miloval obličej Coco Chanel a ona ráda využívala tisk, aby mu osobně sdělovala své plány, záměry, popisovala své kolekce – a klidně uštědřila i nějakou tu urážku, bonmot, invektivu. Byla drzá, provokativní a svá.
V roce 1933 je Gabrielle Coco Chanel už padesát – ale vypadá sotva na třicet. Sportem a velmi střídmou stravou si udržuje dokonale štíhlou linii, takže budí pozornost. Přátelí se s Picassem, Cocteauem, mladým Salvadorem Dalím, se kterým si jsou mimořádně blízcí, ač je Gabrielle o více než dvacet let starší než on.
S německou invazí v roce 1940 Coco Chanel zavře své salony a žije v ústraní, údajně ve společnosti německého důstojníka, což jí po válce vynese pověst kolaborantky. Devět poválečných let stráví ve Švýcarsku a jen přihlíží tomu, jak Paříž oslavuje nově příchozí módní tvůrce v čele s Christianem Diorem.
A s odporem, ona, milovnice jednoduchosti a funkční elegance, přihlíží nastupujícímu trendu „new look“. Žena, která další ženy oblékla do úpletů a úzkých šatů, pouzdrových sukní a pánských blejzrů, musí přihlížet tomu, jak se poválečná móda okouzleně zhlíží v hedvábných krinolínách a ženy opět oblékají korzety.
Nový start v buklé
V roce 1954 se proto Coco Chanel rozhodne pro návrat – a světu představí novou kolekci. A s ní přichází druhá část oslnivé éry Coco Chanel. Žena, které je už sedmdesát, dokáže znovu zcela obrátit to, co je právě označováno za módní trend.
Pokud Dior tvrdí, že víc je víc, Chanel pokrčí rameny a dokáže, že naopak míň je víc.
A představí klasický dokonale jednoduchý Chanel kostým z vlněného buklé, složený z krátkého saka, kterému chybí manžety, klopy i límec, zato je olemován portou – a dokonale kopíruje ženskou postavu s úzkou pouzdrovou sukní.
Snímek Return napsal a zrežíroval Karl Lagerfeld a vypráví o comebacku Coco Chanel na scénu
Z klasického kostýmu Chanel se stal asi nejtrvalejší a nejznámější typ oděvu, který se pojí se jménem jeho návrhářky. Budou ho nosit Audrey Hepburn, Grace Kelly i Jacqueline Kennedy. A stane se po dlouhé dekády bestsellerem a naprosto klasickou součástí dámského šatníku.
Coco Chanel zemřela 10. ledna 1971 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. Hlavním návrhářem značky Chanel se později stane Karl Lagerfeld a novými a novými nápady, vycházejícími vždy z estetiky Coco Chanel, udrží její značku na vrcholu.
Módní dům Chanel, založený v roce 1910, dodnes patří k průkopníkům dokonalého stylu, je tím, kdo udává trendy. Chanel dnes představuje impérium nejen módní, ale i kosmetické, na astronomických tržbách se pak podílí především doplňky v čele s klasickými prošívanými Chanel „flap bag“ kabelkami z jehněčí kůže.
Roční výnosy firmy Chanel se pohybují na úrovni patnácti miliard dolarů, čistý zisk na úrovni čtyř miliard dolarů ročně, firma provozuje přes 500 butiků po celém světě včetně Česka.
Chanel jako jeden z posledních módních domů svého druhu na světě zůstává čistě v soukromých rukách rodiny Wertheimerových. Odkaz Coco Chanel tu žije dál.
