Zapomeňte na všechny adrenalinové sporty, které znáte. Tenhle v sobě spojuje riziko, rychlost, a navrch ještě mondénní atmosféru jednoho z nejluxusnějších zimních letovisek Evropy.
Jsme ve Svatém Mořici, kde se příští tři neděle bude provozovat skikjöring.
Závody alpských lyžařů, kteří se nechávají v padesátikilometrové rychlosti táhnout za neosedlanými dostihovými koňmi, a to všechno na čtyřiceticentimetrové vrstvě ledu 1800 metrů nad mořem. A tomu všemu přihlížejí nejbohatší lidé světa a špičky mezinárodního byznysu.
Stačí jeden špatný pohyb, okamžik nepozornosti nebo kolize – a nebezpečná situace, z níž tuhne krev v žilách, je na světě. „Je to adrenalin, na který se nelze dost dobře připravit ani trénovat. Tak to prostě je,“ krčí rameny útlá černovláska Valeria Holinger, která vyhrála poslední dva ročníky a všechny závody jezdí v zářivě růžové kombinéze.
Traduje se, že tuhle kratochvíli pro odvážné horaly a jejich koně vymysleli právě tady ve Svatém Mořici. Na zdejším zamrzlém jezeře, přímo před nejvěhlasnějšími a nejdražšími hotely ve městě, se od roku 1907 konají slavné dostihy na sněhu. Z někdejší krajové speciality se stala marketingově propracovaná podívaná pro bohaté a slavné, která se celosvětově proslavila pod značkou White Turf.
Kdysi skromné zázemí pro drsné sportovce se proměnilo v luxusní stanové městečko o rozloze 1300 metrů čtverečních, kde najdete všechno od posledního ferrari až po ústřice a palmy. Na zbytku jezera je vytyčen dostihový ovál.
Když se v neděli postaví na start aktéři letošního skikjöringu, budete mezi nimi rázovité horaly hledat marně. Mezi současnými závodníky jsou bývalí žokejové, instruktoři lyžování a manažeři. Osmadvacetiletá Valeria je v civilu asistentka marketingu slavného výrobce lyží Head.
„Na lyžích jsem se narodila, kdysi jsem i závodila. Pocházím přímo ze Svatého Mořice a skikjöring jezdil už můj otec,“ vysvětluje.
První žena se na startovní pole dostala až téměř po 80 letech. Jmenovala se Hedy Danuser a při prvním závodě si zlomila nohu. Momentálně závodí hned dvě ženy a v poslední době definitivně ukončily nadvládu mužů.
Valeria se svou klisnou Usbekií už dvakrát vybojovala prestižní titul Král Engadinu pro celkového vítěze – a stala se první královnou ve více než stoleté historii skikjöringu. „Mám výborného koně a muži mě nakonec vzali mezi sebe,“ usmívá se.
Skikjöring přitom nemá souvislou sezonu, jezdí se pouhé tři závody za rok.
„Což pro nás není snadné, ale v tom vlastně spočívá adrenalin a atraktivita tohoto sportu. Trénovat během roku moc nemůžete, nezbývá vám nic jiného než udržovat sebe i svého koně fit. Třeba moje Usbekia v sezoně běhá rovinové dostihy a já sportuji, chodím do posilovny a lyžuji. Jezdím skikjöring už 11 let, ale stále je to pro mě něco zvláštního. Pokaždé se musím hodně soustředit,“ líčí Valeria.
Kdo by zatoužil
do tohoto sportu aktivně proniknout, musí při žádosti o licenci
složit hned tři různé zkoušky – lyžařskou, teoretickou a
koňskou. Součástí té poslední je slalom s koněm v kroku,
klusu i cvalu. „Musíte být velmi dobrý lyžař a zároveň být
napojen na svého koně, umět ho ovládat. Bez toho to nejde,“
dodává obhájkyně titulu.
Ve svém zaměstnání se Valeria potkává s celou řadou známých alpských lyžařů, k účasti ve skikjöringu ale zatím žádného nezlákala. „Odvahu připnout se za dostihového koně bez jezdce přece jen nemají. Kdyby na tom koni někdo seděl, šli by do toho všichni. Ale takhle je to pro ně přece jen riskantní,“ krčí rameny.