Lezení bez jištění je tak nebezpečné, že se o něj pokusí méně než jedno procento lezců. A mnoho těch, kteří se mu věnovali, je už často po smrti způsobené jedinou chybou, po níž následuje pád.
Třiatřicetiletý Alex Honnold je však unikát, který se hrůzostrašné statistice už léta vzpírá a má za sebou stovky výstupů bez použití lan. A když se rozhodne lézt, nikomu ze svého okolí o tom neříká, aby blízké zbytečně nestresoval.
V novém dokumentu Free Solo pátrá tým filmařů po tom, proč ve stresu není on sám, a to ani v nejkritičtější chvíli své kariéry. Alex se totiž v roce 2017 rozhodl jako první člověk v historii pokořit 975 metrů vysokou přední stěnu slavného El Capitan v Yosemitském národním parku.
Na začátku snímku, jenž před pár dny získal Oscara za nejlepší dokument roku, přitom nepotkáváme obletovanou sportovní celebritu, která blazeovaně přepisuje dějiny lidských možností. Alex je samotář žijící v dodávce, ve které přejíždí mezi skalními masivy.
„Lezením si vydělám asi jako průměrně úspěšný zubař,“ říká před skupinou školáků pragmatický sportovec, který si rizikovost svých kousků nepřipouští a obavy svého okolí poněkud apaticky shazuje. „Kdybych umřel, nestalo by se ve výsledku nic. Život by šel dál,“ říká s pokrčením ramen.
El Capitan, který v některých úsecích připomíná kolmou stěnu z kluzkého skla, ho však přece jen zneklidňuje. Šplhat po něm bez jištění je totiž jako rozběhnout se po minovém poli. Alex si ve filmu precizně mapuje každý metr přírodního divu, v několika chvílích se totiž bude držet stovky metrů nad zemí polovinou bříška palce u ruky. Je to právě dokonalá příprava, kterou podle svých slov Alex bojuje se strachem a „rozšiřuje si komfortní zónu“. Takové vysvětlení ale zkušenému režisérskému a horolezeckému tandemu Jimmy Chin – Elizabeth Chai Vasarhelyi nestačí.
Honnold ve filmu absolvuje sken mozku, který odhalí, že potřebuje opravdu silné stimuly, aby v něm vyklíčil strach a neklid. Dokumentaristy zajímá i jeho rodinná historie, která naznačuje ponižování ze strany otce s možným Aspergerovým syndromem. Pochopit Alexovo hazardování se životem se ale přesto zdá nemožné, i když horolezec sám se přirovnává k válečníkovi, který míří do boje. Filmaři proto chytře zaměří pozornost na Honnoldovo okolí a zpřítomní i samotné natáčení. Alexe totiž nejvíce odhalí a zároveň nejvíce ohrozí lidé kolem něj.
Při přípravě na výstup se seznámí s milou, jednoduchou dívkou Sanni, která je jeho úplným protikladem. Alex je orientovaný na výkon, Sanni by se chtěla spíše usadit. Bezelstná žena se z něj snaží vydolovat emoce, zároveň se pokouší vyrovnat s faktem, že o svou novou lásku může kdykoli přijít. Pochyby má ale i Alex, neboť se od seznámení se Sanni dvakrát zraní. Je to právě romantický vztah, kvůli kterému může přijít všechna letitá příprava vniveč.
Alex totiž pozornost ostatních nepotřebuje, nebaží po slávě. To si uvědomuje i tým filmařů, který neustále přemítá, jak Honnoldův čin nasnímat, aby ho přítomností kamer a dronů nestresovali. Řeší, že budou dost možná filmovat i jeho smrt, a bojí se toho, že jejich chyba ovlivní lezcův výkon.
Když v závěru snímku dojde na očekávaný výstup na El Capitan, je skutečně těžké neodvracet od Free Solo zrak. Snímek se tak stává thrillerem ve chvílích, kdy se Alex drží jen na malých nerovnostech skály, a skutečným velkofilmem v momentech, kdy divákovi způsobuje závrať z pohybů kamery.
Free Solo se tak ve finále mění ve strhující svědectví o tom, že na vrcholu sice je člověk sám, všechno a všechny ale dole nechat nemůže. Premiéra snímku bude na National Geographic 17. března ve 22 hodin. Celovečerní hraný remake ještě nebyl oznámen. Pokud se ale chystá, roli Alexe Honnolda už nemá určitě zabookovanou nikdo jiný než Tom Cruise.
