Co mají společného filmy Barbie, Saltburn, Já, Tonya nebo seriál Služka? Kromě toho, že se ze všech staly hity, mají i další společný činitel, a to australskou herečku a producentku Margot Robbie. Jak vznikla její produkční společnost LuckyChap a proč potřebujeme takové firmy?
Produkční společnost LuckyChap Entertainment založili v roce 2014 s cílem vyprávět příběhy o ženách Margot Robbie, Sophia Kerr a asistenti režie Tom Ackerley a Josey McNamara.
Myšlenka se prý zrodila na afterparty premiéry Vlka z Wall Street, projektu, na kterém se čtveřice seznámila. Možná proto si nikdo z nich nepamatuje, jak přesně přišli s názvem LuckyChap, údajně má ale brát inspiraci od Charlieho Chaplina.
První úspěch společnosti přišel v roce 2017 s uvedením snímku Já, Tonya, který získal Oscara i Zlatý glóbus. V roce 2018 následoval film Konečná a o rok později úspěšná Krajina snů. Během dalších let společnost pracovala například na filmech Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) nebo Nadějná mladá žena.
V roce 2021 měla premiéru také první série seriálu Služka, založeného na memoárech spisovatelky Stephanie Land. Seriál se záhy stal nejsledovanějším na Netflixu a vystřídal i oblíbený Královský gambit, který tou dobou vládl v dvaašedesáti zemích.
Největší pozornost ale upoutala Barbie, fenomén roku 2023 a film, který celosvětově vydělal 1,4 miliardy dolarů, a stal se tak nejvýdělečnějším filmem minulého roku.
Úspěch Barbie tkví podle reportérky a odbornici na americkou kinematografii Veroniky Bednářové v tom, jak je snímek dobře napsaný, vtipný, hravý, bohémsky otevřený a promlouvá ke všem generacím.
„Barbie by bez LuckyChap vznikla jen těžko. Její kritický a komerční úspěch je vyvrcholením šestileté mravenčí práce společnosti. Ta získala opci na původní Barbie materiál a požádala Gretu Gerwig a Noaha Baumbacha o napsání scénáře,“ vysvětluje Bednářová.
A dodává, že Robbie opravdu není v LuckyChap producentkou jen tak naoko: podílí se na řízení natáčecích plánů, hlídá rozpočty, v případě Barbie dokonce sledovala počet litrů růžové barvy potřebných k pokrytí kulis Barbielandu.
Barbie sice nalákala davy do kin, ale v oscarových nominacích Robbie za herecký výkon v hlavní roli chyběla, stejně tak Greta Gerwig mezi režisérkami, což leckoho popudilo.
„Akademici si zřejmě myslí, že jim musí stačit komerční megaúspěch: vždyť už na Zlatých glóbech Barbie sice nezískala cenu za nejlepší komedii nebo muzikál, ale odešla s nově vytvořenou cenou za filmový kasovní úspěch,“ míní Bednářová.
A přidává i další teorii: „Rozhodnutí akademiků by se také dalo přeložit takto: ženy mohou režírovat filmy, ale neměly by jimi vydělávat více než muži. Důležitý je i fakt, že Gerwig i Robbie byly obě nominovány jako producentky Barbie v kategorii Nejlepší film.“
Zaráží ji však, že nominace se navzdory tomu dočkal Gosling. „To vyznívá poněkud absurdně a i sám Gosling se nechal slyšet, že bez Gerwig a Robbie by žádný film o Barbie rozhodně nevznikl,“ říká Bednářová.
V závěru roku 2023 ještě stihla společnost uvést další populární snímek, thriller Saltburn režisérky Emerald Fennell s Barrym Keoghanem a Jacobem Elordi v hlavní roli. Stal se horkým trendem na TikToku a získal hned dvě nominace na Zlatý glóbus.
Produkčních společností je spousta – stačí zmínit giganty jako DreamWorks, Paramount nebo Lionsgate. Proč je tedy důležité, aby neustále vznikaly nové, v posledních letech zejména zásluhou hollywoodských hereček?
Konkrétně můžeme uvést Fifty-Fifty Films hvězdy Euforie Sydney Sweeney, která stojí například za snímkem S tebou nikdy, který za necelé dva měsíce vydělal přes 200 milionů dolarů.
Jako další například TeaTime Pictures hlavní protagonistky Padesát odstínů šedi Dakoty Johnson, Flower Films jiné americké star Drew Barrymore nebo Handsomecharlie Films, za níž stojí Natalie Portman.
Dle Bednářové není divu, že si herečky chtějí zakládat produkční společnosti. Touží po větší tvůrčí kontrole, kdy nejsou jen loutkami režisérů.
U filmů, které produkují, mohou částečně ovlivňovat děj, postavy i celkové vyznění snímku, mohou aktivněji vstupovat do přípravného procesu filmu, mimo jiné i díky vlastnímu finančnímu vlivu.
Produkce vlastních filmů také poskytuje herečkám příležitost k náročnějším či netradičním (a často hlavním) rolím, které nejsou tak snadno dostupné během tradičních castingových procesů.
Příklad teď v kinech můžeme vidět u Emmy Stone ve filmu Chudáčci režiséra Yorgose Lanthimose, který spoluprodukovala: „Toto producentské obsazování se do hlavních rolí zatím nikde výrazněji nepřekročilo únosnou míru vkusu, tedy herečky-producentky si svou produkční činností rozhodně ‚nekupují‘ role – byznys je přednější než nepotismus,“ hodnotí Bednářová.
Konkrétně Robbie svým příběhem připomíná herečku Reese Witherspoon, která založila produkční společnost Hello Sunshine s cílem zahrát si silné ženské postavy, které jí jinde nebyly nabízeny (pod Hello Sunshine vyšel například seriál Sedmilhářky nebo film Zmizelá).
Robbie, potažmo LuckyChap, si totiž klade za cíl podporovat ženské producentky, herečky a zejména režisérky a dávat tak ženám (a jejich kreativním vizím) prostor, který by jinde pravděpodobně nezískaly.
„Důkazem je například Barbie. Chtěla jsem mít hlavní slovo. Ujistit se, že scénář a film, do kterého jsem se zamilovala, půjde přesně tím směrem, jakým by podle jeho režisérky měl,“ vysvětlila Robbie v rozhovoru pro The Hollywood Reporter.
LuckyChap tak otevírá dveře projektům snažícím se zachytit svět skrze prožitky a zkušenosti žen, projektům reflektujícím ženské hodnoty a perspektivy, projektům s ženským vedením. Tím podporuje a formuje snímky, které nejen přinášejí autentické ženské perspektivy do popředí, ale také aktivně překračují tradiční genderové stereotypy v Hollywoodu.
„Pro herečky je vlastní produkční společnost ideální způsob, jak se aktivněji podílet na utváření pestřejšího filmového průmyslu a vytvářet příležitosti pro sebe i další talenty,“ prohlašuje Bednářová.
A tím nemyslí jen mladé ženy. „Ale třeba i herečky středního či vyššího věku, lidé jiné než bílé barvy pleti a příslušníky LGBTQ+ komunity,“ dodává Bednářová.
