Máme pro vás hádanku. Je to jeden z nejvytíženějších scénografů v Česku. Je to také muž, který stojí za nejlepšími módními přehlídkami posledních let. A je to i člověk, který dekoruje výlohy luxusních butiků Hermès v Česku, Německu a Rakousku. Tápete? Tak se seznamte: tohle všechno je Marek Cpin.
S pletitými chodbami České televize se pohybuje, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Z vrátnice odbočit doleva, projít dlouhou chodbou osázenou plakáty minulých ročníků StarDance, vyjet výtahem do třetího patra.
Když scénograf a kostýmní výtvarník Marek Cpin otevírá dveře dámských krejčovských ateliérů, jako by vás protáhl do jiné časové dimenze. Z reproduktorů podlouhlé místnosti se linou populární české hity a ateliér, jehož tempo tu běžně udávají monotónní zvuky šicích strojů, působí tak trochu jako kulisy seriálu Vyprávěj.
Jenže tady nejsme ani v dobách normalizace, ani na přelomu tisíciletí, nýbrž v pohádce. Právě tady totiž Cpin dokončuje práce na kostýmech do nové štědrovečerní podívané. „Tohle jsou šaty pro zlou královnu,“ ukazuje směrem k výrazné fialové róbě s detaily z černé krajky.
Příprava kostýmní výpravy trvá klidně i půl roku, samotná výroba vizuálně efektních filmových oděvů pro celovečerní pohádku i tři měsíce. „V prvotní fázi se bavíme o stylu filmu, jeho dobovém zařazení, konzultujeme nápady s režisérem, architektem a kreativním producentem. Až když máme jasno, můžu začít dělat návrhy,“ líčí.
Tak ostatně pracuje i v divadle, odkud jako kostýmní výtvarník vzešel. Vezměme to ale popořadě. Marek Cpin studoval scénografii a kostýmní výpravu na brněnské JAMU a hned po škole se začal oběma disciplínám věnovat naplno.
Protože to ale v Česku nejsou obory, kde by se točily velké peníze, zahnízdil jeden z dnes nejžádanějších scénografů tuzemska vedle divadla i v módních časopisech. „Je to zábavný svět, který pracuje s vizualitou a stylem. Pochopit koncept časopisu je totéž jako pochopit koncept režiséra,“ míní.
Jeho fejetony a reportáže z prominentních módních akcí po celém světě by mohly sloužit jako učebnicová ukázka toho, s jakou lehkostí a nadsázkou lze psát o módě. „V Paříži platí: je lepší být hubený a mrtvý než tlustý a živý,“ popisoval například své zážitky z přehlídkami nabitého týdne módy v Paříži v roce 2008.
Dnes to komentuje takto: „Na světě je jen málo věcí, které je třeba brát vážně.“ To platí i v divadle, kde si Cpin postupně vybudoval takové renomé, že svět médií opustil a humorný jazyk nadobro nahradil řečí vizuální. Vtip, který byl pro jeho vyjadřování klíčový, ale neztratil.
Naopak ho nechal promlouvat do divadelních scén a záměrně stylizovaných kostýmů. „Divadlo je pro mě především zábava a divákovi by mělo vedle emocí a myšlenek přinést i vizuální zážitek.“ K dnešnímu dni má na kontě více než 150 divadelních scénografií, za které si třikrát odnesl cenu za nejlepší scénografický počin roku.
Foto David Turecký
Pracoval v divadlech, jako je Husa na provázku, Reduta, Národní divadlo Brno nebo Divadlo Na Zábradlí, kde od roku 2013 působí v tvůrčím týmu s režisérem Janem Mikuláškem.
Zapsal se i do historie zlaté kapličky, spolupracoval s operou i činohrou, pro kterou vytvořil výpravu k inscenaci Spalovač mrtvol, scénu pro Maryšu, Kouzelnou zemi a Stát jsem já, také kostýmy pro Manon Lescaut, Vassu Železnovovou nebo oceňované Bakchantky.
K jeho nejoblíbenějším scénografickým počinům patří Maryša, která bude mít po sedmi letech derniéru. „Povedlo se nám ikonické české drama zpracovat moderně. To považuji za smysl divadelní tvorby,“ říká.
Zde však jeho úspěchy nekončí: dvakrát se dostal i do nejužších nominací Českého lva, v roce 2013 za kostýmy ve filmu Rozkoš, o několik let později za pohádku Hodinářův učeň. „Jestli mám svůj kostýmní rukopis?“ opakuje otázku.
