Až to bude nejblbější, najednou se to začne obracet k lepšímu. Není načase, aby se tahle věta Václava Havla začala naplňovat? Tím spíš, když jiné se už naplnily? Nadějné je, že nový ředitel jeho knihovny Tomáš Sedláček právě vztyčuje ukazováček a prostředníček do véčka.
Tušení jsou kořeny, z nichž roste vědění a větví se do mnoha stran. Tyto kořeny musejí být silné, musejí zpevnit v živné půdě argumentů, nikoli v balastu nenaplněných vizí. Nenaplněné vize? Kdepak, žádné tápání, žádná samá voda. Anebo vlastně samá voda – stylově tam, kde vznikl o tento text spor, který bude na dalších řádcích vylíčen.
„Když přišla do pražského Karlína před více než dvaceti lety ničivá povodeň,“ vzpomíná Tomáš Sedláček na krutou pohromu v místech, kde má dnes Forbes redakci, „už jsem s Václavem Havlem pracoval, takže jsem byl přímým svědkem jeho slov, že teď sice kvůli velké špinavé vodě vypadá vše apokalypticky, ale že právě tahle voda celou čtvrť oživí, že vznikne něco nového, něco mnohem lepšího.“
V článku se dále dozvíte:
- Proč prakticky vymizely výrazy jako Havloid, Sluníčkář či Pravdoláskař.
- Proč je mnohem realističtější být optimistou než pesimistou.
- Proč je naivní dobro tím nejlepším life hackem na bohatou, šťastnou a spravedlivou společnost.
- Co by mělo být duchem Evropy.
