Neklidná duše Chiharu Shioty. Umělkyně zahalila Kunsthalle do rudé a černé příze

Prostory Kunsthalle Praha zaplnilo čtyři sta kilometrů vlněné příze, spředené do působivých site specific instalací. Pro svou první českou výstavu s názvem Neklidná duše použila japonská konceptuální umělkyně Chiharu Shiota tolik vlákna, že by dokázalo propojit Prahu s Berlínem, kde rodačka z Ósaky od devadesátých let žije.

Návštěvníci se v prostorách bývalé Zengerovy trafostanice na Klárově mohou procházet záplavou červených provázků visících ze stropu, spleteným domem, místností zamotanou do černi nebo mezi obřími točícími se šaty levitujícími v prostoru.

Čtyři nové intervence doplňují také vybrané fotografie, videa a objekty, přibližující další tvorbu mezinárodně uznávané umělkyně. Ta vedle pražské Kunsthalle vystavuje aktuálně také v Japonsku, Číně, Jižní Koreji a Turecku a v prosinci zahájí sólovou výstavu v pařížském Le Grand Palais.

Autorka výstavu přijela do Prahy uvést osobně. Sestává ze čtyř monumentálních instalací vytvořených převážně metodou vyvazování vlněné příze prostorami galerie. S propletenými vlákny pracuje Chiharu Shiota už od devadesátých let a tento princip tvorby se pro ni stal postupně podobně charakteristickým, jako je motiv puntíků pro Yayoi Kusamu.

Vlákna u ní symbolizují princip spojení – krevních cév, lidských vztahů i místních vazeb. „Chiharu Shiota se zabývá takovými tématy, jako je lidské bytí, život, smrt nebo paměť, a přitom ulpívá na přetrvávající přítomnosti lidí a událostí dávno minulých,“ charakterizuje její tvorbu Ivana Goossen, ředitelka Kunsthalle Praha.

Vizuální jazyk Chiharu Shioty podle ní vytváří neviditelná spojení v atmosféře rozděleného světa a sahá k nejhlubším vrstvám duše, kterou máme všichni lidé společnou.

I proto se až do 20. března příštího roku rozhodla propůjčit devět set metrů čtverečních galerie patřící Nadačnímu fondu rodiny Pudilových právě této mezinárodně uznávané, avšak v Česku dosud nepředstavené umělkyni.

Navazuje tak na výstavy věnované silným osobnostem mezinárodní umělecké scény, které do tuzemska Kunsthalle Praha přivezla premiérově v předchozích dvou letech: Gregoru Hildebrandtovi a skandinávskému duu Elmgreen & Dragset.

Samotnou instalaci pražské výstavy Neklidná duše po devět dní realizoval třicetičlenný tým lidí pod vedením kurátorky Christelle Havranek. Sáhla k motivům, které Chiharu Shiota použila již dříve v tomto roce, ale zároveň pro Prahu vznikla i jedna úplně nová instalace, inspirovaná Vltavou.

Premiérové dílo Zkřížení cest s osudem vznikalo totiž jako reakce na první setkání s českou řekou, jež umělkyni oslovila loni, když Prahu poprvé navštívila.

Tvar cestičky, jíž návštěvníci „proplouvají“ mezi hustou sítí červených provázků visících až od stropu, připomíná meandr, kterým se řeka vine v hlavním městě. Řeka tu funguje jako spojující prvek města, ale i jako spojnice dějin a kultur.

Mezi provázky se houpou opředené červené loďky, což je motiv, který umělkyně použila už na 56. Bienále v Benátkách v roce 2015, kde reprezentovala svou rodnou zemi.

Představují pro ni plavbu životem a osudem a odkazují k existenciálním otázkám, jež si ve své tvorbě pokládá: „Co znamená být člověkem? Kam míříme? Co je duše?“

Taková témata akcentuje umělkyně především od roku 2005, kdy se potýkala s diagnózou rakoviny a samovolným potratem, i poté co se jí za dva roky od tohoto nelehkého období narodila dcera.

Chiharu Shiota studovala umění v Japonsku, Austrálii a Německu, kde nakonec zakotvila v ateliérech pod vedením Mariny Abramovič a Rebeccy Horn.

Poměrně záhy opustila médium malby a začala vytvářet performance, v nichž červenou barvou symbolizující krev malovala sama na sebe, sprchovala se bahnem ve vlastní koupelně nebo se po několika dnech půstu snažila na fotografiích nahá splynout s půdou pod kořeny stromů.

„Vizuální jazyk Chiharu Shioty je inspirován radikálními ženskými umělkyněmi, s nimiž se seznámila téměř před třiceti lety, když v roce 1996 přijela studovat do Německa,“ říká Christelle Havranek.

Ve svých instalacích používala Shiota dříve například také okna ze starých budov japonského ostrova Tešima nebo ze zdemolovaných budov ve východním Berlíně. V německém hlavním městě se usídlila, založila vlastní ateliér a tvoří tam dodnes.

Průřez dřívější tvorbou Chiharu Shioty je možné si prohlédnout v komorním prostoru mezi hlavními sály galerie.

Těm však dominuje vedle červené intervence Zkřížení cest s osudem v Galerii 1 také instalace s ohořelým klavírem stojícím uprostřed místnosti, z nějž se line změť černých provázků pokrývajících okolní stěny, představujících kouř.

Instalace s názvem Tichý koncert má totiž výraznou historii. K jejímu vytvoření autorku inspirovala tragická událost, již prožila v dětství.

„Když mi bylo devět, sousední dům zachvátil v noci požár. Nikdo nebyl zraněn, ale sousedi přišli o všechen majetek. Dalšího dne vynesli před dům ohořelý klavír,“ říká tichým hlasem skromná dvaapadesátiletá Japonka směrem k početnému hloučku novinářů z různých koutů světa, kteří se na uvedení výstavy přišli podívat dva dny před jejím zahájením.

Předchůdce posledně jmenovaného díla, instalaci s názvem V tichu, představila autorka již v roce 2002 ve Stuttgartu, kdy klavír v rámci performance dokonce sama zapálila. Zapletený do prázdného jeviště měl evokovat vzpomínku na zvuk, který již neexistuje.

Podobně jako klavír nebo loďky vetkává umělkyně do svých rozměrných instalací i další předměty, například klíče, boty nebo kufry, aby znovu zpřítomnila chybějící a opuštěné. Podle Christelle Havranek je pro práci Chiharu Shioty klíčovým motivem spojení.

„Spojení nejen vidí, ale i zviditelňuje pro druhé. Její dílo odráží kolektivní paměť spolu se zážitky a prožitky jedinců. Spojuje světy materiální a nemateriální, přírodu s vesmírem a ukazuje přítomnost v absenci,“ charakterizuje dílo vystavující umělkyně kurátorka.

Tento princip funguje i v kinetické instalaci v horním patře Kunsthalle Praha s názvem Mnohočetné reality. Levitující a rotující šaty a objekty zavěšené ke stropu použila Shiota i na dosud probíhající výstavě I to Eye v Ósace, stejně jako motiv průchozího domku opředeného červenou vlnou, který stojí ve vedlejším sále pod názvem Srdce u vás doma.

Šaty mají symbolizovat „druhou kůži“ či rozhraní mezi vnějším a vnitřním světem, dům, respektive domov, který umělkyně považuje za jakousi třetí kůží – další vrstvu, která pojí tělo se světem a současně ho chrání.

Chiharu Shiota působí také jako scénografka. Letos spojila síly s choreografem Sidim Larbi Cherkaouim v operním baletu Wolfganda Amadea Mozarta zvaném Idomeneus, král krétský, který měl premiéru v únoru v Ženevě.

V německém Kielu dříve pracovala na stage designu pro opery Richarda Wagnera nebo hry Williama Shakespeara v režii Daniela Karaska. Vystavovala v mnoha prestižních institucích po celém světě, účastnila se četných světových přehlídek umění a je nositelkou japonské státní Ceny za umění.

K výstavě Neklidná duše vyjde v únoru katalog, jenž bude pokřtěn při příležitosti třetích narozenin Kunsthalle Praha.

Výstavu budou doprovázet eventy zaměřující se na využití textilu v českém výtvarném umění i vzdělávací akce, na něž galerie pozve například umělkyni Lucii Rosickou nebo japanoložku Helenu Čapkovou. Netradiční doprovodnou akcí bude také workshop pletení s ředitelkou galerie Ivanou Goossen.

Vyhledávání...

Nebyly nalezeny žádné výsledky. Zkuste prosím zadat jiné klíčové slovo!

...nebo si přečtěte rubriky

American Dream!