Je považován za jednu z nejzajímavějších osobností meziválečné architektury, ale široké veřejnosti je jeho jméno neznámé. Stavby Rudolfa Welse jste možná často míjeli, aniž byste tušili dramatický osud muže, který za nimi stojí. Seznámit se s ním teď můžete na výstavě Není noci tak tmavé, kterou hostí Winternitzova vila v Praze.
Wels byl žákem legendárního Adolfa Loose, který jej výrazně inspiroval. Ale nejen to, studoval v Římě, pracoval v Kensingtonském paláci a byl filmovým architektem slavné komedie režiséra Martina Friče Hej-rup!
Část života strávil v Karlových Varech, kde postavil nové objekty pro sklenářskou firmu Moser, budovu nemocniční pojišťovny (dnes se jedná o polikliniku) na náměstí Milady Horákové, lázeňský dům Bellevue nebo budovu Lázní VI. V Sokolově zase navrhl Hornický dům.
Věnoval se také navrhování skla pro Moser, které sklidily velký úspěch na Mezinárodní výstavě dekorativních a průmyslových umění pořádané v roce 1925 v Paříži.
Ve třicátých letech se Rudolf Wels přestěhoval do Prahy, kde si založil honosný ateliér v paláci U Stýblů na Václavském náměstí. Navrhoval luxusní domy a v jednom z nich, v Dobrovského ulici na Letné, žil se svou manželkou a dvěma syny. Slibnou kariéru mu utnula válka, od roku 1939 byl Rudolf Wels kvůli svému židovskému původu bez práce. Snažil se o vystěhování do Anglie, sám měl k dispozici cestovní pas, ale z neznámých důvodů si manželka Ida ani mladší syn Martin doklady nikdy nevyzvedli.
Rudolf Wels s manželkou | Foto archiv rodiny Welsů
Staršímu synovi Tomášovi se podařilo s bratrem Rudolfa Welse, leteckým konstruktérem Ottou, uprchnout do Velké Británie, ale zbytek rodiny je deportován v roce 1942 do Terezína, odtud do Osvětimi, kde přišli o život při likvidaci rodinného tábora 8. března roku 1944.
Dům od Rudofa Welse na Vinohradech. | Foto Paměť národa
Osud velmi talentovaného tvůrce tak připomínala jen pamětní deska na jednom z vinohradských domů, které vytvořil. Stojí na adrese Baranova 1901/4 a zaujme vás už zdálky svým bílým kachlovým obkladem.
Pamětní deska Rudolfa Welse. | Foto Vladimír Štrupl
Nyní má veřejnost šanci se o Rudolfu Welsovi a jeho rodině dozvědět více prostřednictvím výstavy, která se koná v pražské Winternitzově vile. Ostatně, potomky právníka Josefa Winternitze, který si nechal své rodinné sídlo postavit právě od Adolfa Loose, a rodinu Welsů mnohé spojuje.
„Výstava Není noci tak tmavé, kterou připravila nadace Post Bellum a kterou u nás ve vile nyní vystavujeme, není jen o rodině Welsů. Je to také příběh o hledání paměti jedné rodiny, je to příběh o tom, že se nacistům nepodařilo vymazat vzpomínky na židovské rodiny, jak to plánovali. Je to vlastně dost podobný příběh, jaký nyní prožíváme sami. Naše rodina Winternitzů měla být nacisty také vymazána z dějin a díky komunistům, kteří v jejich práci svědomitě pokračovali, se to klidně mohlo stát,“ říká pravnuk Josefa Winternitze David Cysař.
„Prababička i babička přestaly o celé naší historii od 50. let mluvit a stalo se z ní rodinné tabu. Až po sametové revoluci v roce 1991 jsme se vše začínali dozvídat a zkoumat. Opět jsme začali paměť rodiny hledat a rekonstruovat. A stejně jak se nám dařilo rekonstruovat naši rodinou vilu, jakýsi symbol paměti rodiny, tak se nám daří rekonstruovat i vzpomínky a historická fakta a na naše předky se díky tomu nezapomene,“ dodává Cysař.
Expozici samotnou otevírá velká černá krabice, kde je kromě rodinných fotografií například dopis, který Rudolf Wels ještě mohl poslat svému synovi Tomášovi z Osvětimi. Podívat se můžete i na jeho skici.
Tomáš bojoval v řadách britského královského letectva a později svým dětem o životě v Československu nic nevyprávěl. Rozhodl se tak učinit až v roce 1984, kdy byl po operaci srdce. Bohužel se tak nestalo, protože krátce nato zemřel.
Výstava ve Winternitzově vile. | Foto Post Bellum
Jeho syn Collin doma objevil výše zmíněnou černou krabici plnou fotografií a rozhodl se pro doslova detektivní práci. Rekonstruovat příběh vlastní rodiny, která se zapsala do kulturních dějin prvorepublikového Československa.
Collin Wels tedy společně s novinářem Davidem Vaughanem připravili expozici, která pro vnuky Rudolfa Welse představuje také jistou formu terapie. Společně s divadelní hrou o rodině Welsů máte možnost expozici vidět do 29. listopadu.
