Současnou literaturu zasáhla mateřská vlna, v níž se autorky ptají nejen na to, zda do dětí investovat své tělo, čas a peníze, ale také otevřeně mluví o každodenních strastech, které péče o potomky přináší. Proč jejich hlasům čtenáři tak pozorně naslouchají?
Když vám na nejlepší knihy o mateřství dá tip Oprah Winfrey, nejde o žádné překvapení. Zpozornět byste ale měli ve chvíli, kdy se mateřství stává literárním tématem i pro pop star, jako je Dua Lipa –, ta totiž ve svém pravidelném Book Clubu nedávno doporučila slavný román Jedináček od mexické autorky Guadalupe Nettel.
Ten mimo jiné ukazuje, že se za zavřenými dveřmi domácností neodehrává jen rodinná idylka, ale spíše psychologické drama.
Irská autorka Claire Kilroy si sice ještě před dvěma lety posteskla serveru The Guardian, že beletrie dosud zobrazovala matky buď jako dobré, nebo špatné – ale o tom, co skutečně znamená být matkou, víceméně mlčela. To už ale neplatí. Na českém knižním trhu je nyní mateřská perspektiva velmi častá.
Kromě románu Jedináček (Guadalupe Nettel) a Pozor! Pohov! (Claire Kilroy), usilují o pozornost čtenářů také tituly jako Eva (Verena Kessler), Zástava dechu (Lucie Koudelková Jesenská), Mateřství (Sheila Heti) nebo Single matka (Anna Härmälä). V předchozích letech vyšel také román Těla (Klára Vlasáková) nebo knihy rozhovorů Mnohamámy (Kateřina Suchánková) či Máma má práci (Šárka Seydler Kabátová).
Mateřství prodává
Jedináček vypráví o životě Laury, která si nechává podvázat vejcovody, zatímco její kamarádka Alina se rozhoduje pro umělé oplodnění. Na následujících stránkách kniha zhmotňuje ty nejhlubší strachy, na které se rodiče ani neodvažují pomyslet. Český překlad románu Guadalupe Nettel vydalo nakladatelství Incipit na podzim 2024 v nákladu pět set kusů, ale už v lednu byl vyprodaný, a tak nakladatelství vytisklo dalších tisíc kusů.
Podobný úspěch zažívá i román Zástava dechu, který líčí každodennost moderní matky. Prvotina Lucie Koudelkové Jesenské vypráví příběh ženy, která se snaží dostát ideálům respektujícího rodičovství, zároveň pochybuje o sobě jako matce, když v afektu svou dceru uhodí. Těžké, ale opravdové čtení české čtenáře okamžitě oslovilo – kniha vyšla v nakladatelství Maraton v nákladu tisíc kusů a po dvou měsících se již zvažuje její dotisk.
Psychologická propracovanost příběhů o mateřské zkušenosti v současném světě byla též důvodem, proč se Lenka Vosičková z nakladatelství Prostor rozhodla vydat hned dva romány o mateřství – Evu od Vereny Kessler a Pozor! Pohov! od Claire Kilroy.
„Romány obou autorek oplývají hloubkou a myšlenkovou zralostí. V obou dílech najdeme naléhavost, pravdivost i vtip,“ říká Lenka Vosičková. Obě díla vyšla ve startovacím nákladu 1500 knih. Eva už dotiskem prošla, Pozor! Pohov! se jej brzy dočká.
Proč právě teď?
Na příkladech zmíněných nakladatelství a jejich úspěšných autorek je patrné, že právě dorůstá generace spisovatelek, které se nebojí otevřeně reflektovat svou mateřskou zkušenost. Témata, která byla v literatuře dlouho tabu – únava, ztráta identity i frustrace – se stávají legitimní součástí současné prózy. V českém prostředí je téma mateřství navíc obzvlášť aktuální v kontextu debaty o nízké porodnosti a společenských očekáváních kladených na ženy.
„Literatura zkrátka reflektuje společenskou situaci,“ je přesvědčená Lenka Vosičková z nakladatelství Prostor. „V posledních letech je patrná rostoucí poptávka po textech, které nelakují mateřství na růžovo, ale ukazují ho ve vší složitosti. Tato otevřenost oslovuje čtenářky – a stále častěji i čtenáře – protože se v ní poznávají a necítí se sami.“
Podobně uvažuje i Annemarie Hujová z nakladatelství Maraton, podle níž současná literatura zachycuje skutečná dilemata žen a tlak, který na ně klade společnost i ony samy. Literární zpracování mateřství pak může fungovat i jako forma osvěty.
„Většina čtenářstva se díky knihám jako Jedináček cítí konečně vyslyšena, tedy alespoň v literatuře,“ dodává Linda Štencová z nakladatelství Incipit.
„Mateřství většinu lidské historie nebylo a ani teď by být nemělo soukromá věc – něco, za co má být ‚ženská vděčná a nestěžovat si, když to dítě přece chtěla‘. Na mateřství, ať už je to myšleno jakkoli široce, závisí naše existence, a přesto jsou matky z nějakého zvráceného důvodu odsouvány na poslední kolej a izolovány ve svých domácnostech.“
