Krajská Galerie moderního umění v Hradci Králové sice nepatří k těm největším, co do počtu a kvality děl se ale řadí mezi nejvýznamnější instituce v Česku. A svou prestiž teď ještě zvýšila nedávným nákupem jedinečné sbírky brněnského sběratele Karla Tutsche i strategií, kterou razí.
Galerie moderního umění v Hradci Králové je navíc první z krajských galerií a galerií řízených samosprávami, které se po roce 1989 podařilo uskutečnit tak velký nákup soukromé sbírky.
Jedinečnost sbírky Karla Tutsche spočívá nejen v jejím neuvěřitelném rozsahu, ale i v době jejího vzniku a zaměření sběratele na soudobé umění. „Sbíral díla mladých umělců, nenechal se ovlivňovat módními trendy a sám byl jedním z těch, kdo trendy nepřímo určoval. To je na původně středoškolského učitele matematiky a fyziky pozoruhodné,“ vysvětluje kurátorka galerie Petra Příkazská.
Foto: Jan Kolský
Foto: Jan Kolský
Foto: Jan Kolský
Foto: Jan Kolský
Karel Tutsch ostatně nebyl jen pasivní sběratel. Zastával všechny role, které dnes známe z uměleckého provozu. „Byl donátor, galerista, přítel umělců i sběratel. Tyhle role jsou dnes specificky oddělené,“ konstatuje kurátorka hradecké galerie.
Doba, ve které Karel Tutsch působil, byla vzhledem k možnostem a celospolečenskému nastavení velmi specifická. Podobných sbírek takového rozsahu z té doby proto moc nebylo. Petra Příkazská si vybavuje pouze dvě – sbírky Jiřího Valocha a Josefa Chloupka.
Galerii moderního umění v Hradci Králové (GMU) se podařilo sbírku Karla Tutsche obsahující 1300 děl koupit za dvanáct milionů korun, což je čtvrtina tržní ceny. O sbírku se zajímali i významní sběratelé, ti ale nedokázali splnit všechny podmínky původního majitele.
Tou nejdůležitější bylo, že sbírka nesmí být nikdy rozdělena, k čemuž se hradecká galerie zavázala. Podmínkou byla také realizace výstavy sbírky, vydání knihy a zveřejnění sbírky na internetu na webu Webumenia, kde si sbírku může prohlédnout široká veřejnost.
„Nákup kolekce je důležitý moment. Nastavili jsme mezi sbírkovými galeriemi vysoký standard a po třiceti letech ponížené situace veřejných institucí našeho typu jsme vyslali jasný signál, že jsme schopni zakoupit kvalitní sbírku, zpracovat ji a reprezentativně vystavit,“ komentuje ředitel GMU František Zachoval.
Petra Příkazská podotýká, že nedělitelnost sbírky je věc, kterou řeší i řada současných sběratelů, kteří by po své smrti chtěli celou sbírku zachovat a na rodinu se v tomto ohledu často nemohou spolehnout.
„Nákupem Tutschovy sbírky jsme vyslali pozitivní signál, že je možné zajistit zachování sbírky, a máme informace, že už i další sběratelé uvažují o tom, že by v budoucnosti svou sbírku prodali nebo darovali státním institucím,“ vyzdvihuje pozitivní efekt Petra Příkazská.
Experimenty si nemůžeme dovolit
Prvním signálem, proč soubor zakoupit, bylo pro Františka Zachovala zjištění, že je tam víc než sto prací od Jiřího Kovandy. Velmi významná část sbírky jsou podle kurátorky galerie také díla od Jána Mančušky, který je dalším velice známým autorem z regionu bývalého Československa a jeho zastoupení z konce 90. let je ve sbírce unikátní.
GMU sbírku koupila už před třemi lety a její hodnota vzrostla již desetinásobně. O umělce, kteří jsou ve sbírce, je totiž podle Petry Příkazské velký zájem a na trhu se příliš nevyskytují. Navíc sbírka obsahuje díla, která nejsou tak dobře zastoupena v dalších veřejných institucích.
„Kdybychom to porovnali s velkými institucemi jako Národní nebo Moravská galerie, tak takovými soubory od jednotlivých umělců nedisponují, protože jsou to díla z doby, kdy regionální galerie z ekonomických důvodů a kvůli změnám ve společnosti prakticky nenakupovaly,“ vysvětluje Petra Příkazská.
František Zachoval – ředitel Galerie moderního umění Hradec Králové | Foto: Ondřej Littera
A proč sbírku brněnského sběratele nekoupila třeba Moravská galerie v Brně? „Státní galerie to mají těžké v tom, že jsou přímo řízené ministerstvem kultury a jejich finanční možnosti pro akviziční činnost jsou značně omezené. Díky své velikosti jim stačí se spoléhat na dary od samotných umělců, což je dost smutné a pro samotné umělce ponižující,“ vysvětluje František Zachoval.
Postup, jakým Karel Tutsch tvořil svou sbírku, je unikátní a od postupu, který se běžně používá v galeriích, se liší. Zatímco soukromý sběratel se může řídit svými subjektivními pocity, emocemi nebo osobními kontakty, sběratelé ve státních institucích si experimentování nemohou dovolit.
„Na rozdíl od Karla Tutsche nenakupujeme to, co se aktuálně vyskytuje, ale ohlížíme se o dvacet let zpátky a aktivně se díváme na to, co se odehrálo v 80. a 90. letech. Náš výběr musí být zároveň obsahově a genderově vyrovnaný. Dá se říct, že se snažíme o slabikářové představení vizuální tvorby v Česku,“ vysvětluje František Zachoval principy státních galerií.
„My jako instituce nakupujeme dílo s tím, že bude navždy součástí sbírky, zatímco soukromý sběratel může svou sbírku časem zrevidovat. My musíme být objektivní a zodpovědní,“ doplňuje Petra Příkazská a dodává, že každý nákup schvaluje sedmičlenná akviziční komise.
kurátorka Petra Příkazská | Foto Archív
Neznamená to ovšem, že by nepodporovali mladé umělce. „Naším úkolem je sledovat, co se děje tady v kraji, takže samozřejmě podporujeme i začínající autory. Vystavujeme jejich díla a občas i nějaké koupíme. Ale rozhodně je to promyšlené, žádný experiment,“ vysvětluje František Zachoval.
A jak se pozná umělec, který má potenciál? „První, co mě na dílu zaujme, je určitá technická úroveň. A pak záleží i na tom, co dílo sděluje. Jak působí, jaké emoce vyvolává, zda provokuje nebo uklidňuje,“ říká František Zachoval.
„Jeden autor říká, že dobré dílo se pozná tak, že vás inspiruje k přemýšlení a tvoření. Dalším signálem je nějaký vývoj autora. Jeho tvorba by se měla postupem času proměňovat a vyvíjet – to je hodně podstatné,“ doplňuje svůj pohled Petra Příkazská.
Sedmdesát let turbulencích změn
V Galerii moderního umění v Hradci Králové v současné době spravují pět sbírek obsahujících celkem dvanáct tisíc děl. Mezi nejvýznamnější autory, jejichž díla zde najdete, patří Bohumil Kubišta, Josef Váchal, Kamil Lhoták nebo Mikuláš Medek.
Poslední tři sbírky vznikly po nástupu Františka Zachovala, který v roce 2019 založil unikátní Sbírku pohyblivého obrazu a Sbírku střední a východní Evropy, v rámci které se galerii podařilo získat několik významných děl z Polska a letos i ze Slovenska a Maďarska.
„Sbírku jsme založili z přesvědčení, že pokud chcete vytvořit kontext toho, co se tady tvoří, tak potřebujete porovnání toho, co se odehrává v zahraničí,“ vysvětluje František Zachoval, který dříve působil v Českém centru v Bukurešti.
Galerie moderního umění v Hradci Králové prošla v průběhu sedmdesáti let své existence turbulentním vývojem. Navázala na činnost městské galerie, která de facto existovala jen papírově – měla sbírku, ale neměla budovu. Tu získala až v roce 1963 a současné reprezentativní prostory obývá teprve od roku 1990.
„Těch pomyslných schodů, které vedly k současnému stavu, bylo hodně. Poslední velkou změnou je nástup pana ředitele s jeho vizemi, založení nových sbírek a nákup sbírky Karla Tutsche,“ hodnotí vývoj kurátorka galerie Petra Příkazská, která v galerii začala pracovat před dvaatřiceti lety jako studentka.
Foto: Archív GMU
Foto: Archív GMU
Foto: Michal Dědič
„Alfou a omegou naší práce je přístup zřizovatele. A ten je naštěstí velmi aktivní, investuje do rozvoje a rád vyslyší naše názory a prosby,“ chválí František Zachoval Královéhradecký kraj.
Založit nové sbírky a koupit sbírku Karla Tutsche mohli také díky jeho předchůdci – Tomášovi Rybičkovi, který velice dobře a citlivě vybíral věci, které ve sbírce chyběly. „Díky tomu, že nám instituci předal ve skvělé kondici, tak se můžeme věnovat dalšímu rozvoji,“ hodnotí jeho práci František Zachoval.
Za pět let se jim podařilo provést pár velkých skoků a získali si reputaci jak mezi krajskými galeriemi, tak mezi centrálními institucemi. „Není to jen o sbírce a výstavě, ale také o ediční činnosti, zpracování publikací, nově založeném Centru architektury, které se zabývá kultivací veřejného prostoru,“ jmenuje další faktory František Zachoval.
Příspěvkové organizace a muzea obecně se posuzují podle návštěvností, kvality výstav a výnosů z vlastní činnosti. V GMU ročně prodají přes dvacet tisíc vstupenek a jejich výnosy poslední dva roky kulminují kolem hranice dvaceti procent.
„V porovnání s jinými institucemi našeho typu a dalšími muzei jsme na tom velmi dobře. Obvykle je ta hranice kolem pěti až deseti procent,“ říká František Zachoval.
Plány do budoucna neprozradil. Budou prý ale velké. První vlaštovkou bude červnový badatelský projekt, který se bude věnovat vlivu anglického sochaře Henryho Moora na československé umění a první samostatná výstava polského umělce Józefa Robakowského.
