V kinech se v těchto dnech promítá film o návrhářce, královně punku a eko aktivistce Vivienne Westwood. V 70. letech si dala jako první na triko nápis NO FUTURE. Na rozdíl od svých punkových přátel ale ona sama budoucnost nikdy neodmítla. A proti světu bez budoucnosti protestuje i dnešní mladá generace.
Jak je zřejmé z filmu Westwood: Punk, Icon, Activist, Vivienne ani v 78 letech nerezignovala na aktivismus za záchranu životního prostředí. Možná proto je inspirativní pro mladou generaci podobně jako 16letá švédská aktivistka Greta Thunberg, která chce, aby média a politici „začali panikařit“ a řešit globální oteplování.
Pro studenty, kteří v západním světě protestují proti klimatickým změnám, má stará punková hláška NO FUTURE nový význam. Bojí se, že pokud nedojde k zásadním změnám v současném neudržitelném fungování lidské civilizace, žádná budoucnost na této planetě pro ně a jejich děti nebude. NO FUTURE pro ně neznamená odmítnutí establishmentu, ale strach z konce. Skepsi mladých ze ztráty budoucnosti můžeme sledovat v současné hudbě, designu i v umění.
„Zaujalo mě, co říkal na pražském koncertě hudebník How To Dress Well,“ řekl mi po přehlídce na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku designér Jan Černý. „Mluvil o situaci v Americe, o Trumpovi a životním prostředí a pak začal hrát píseň, ve které zpívá The Future Has Disappeared (budoucnost zmizela). To mě silně zasáhlo. Společně s kamarádem ze Zlína, který dělá nože, jsme tuhle větu přenesli na prsteny z ohnutých hřebíků.“
Jan Černý
Jan Černý
V Černého módní tvorbě se podobně jako v řadě dalších kolekcí na podzim a zimu 2019/2020 objevily i další odkazy na 70. léta, jako třeba batika. Tu si většinou spojujeme s érou hippies, kteří chtěli žít v souladu s přírodou a šířit lásku k veškerenstvu. Dnešní batika je ale spíš temná. Nejen barevné kombinace na oděvech, ale i prezentace kolekce Jana Černého v podzemí, které evokovalo úkryt před katastrofou na zemském povrchu, měly k zářivým zítřkům plným lásky daleko.
Petra Ptáčková
Petra Ptáčková
Petra Ptáčková
O návratu k přírodě a základním hodnotám jsou také nejnovější kolekce od LAFORMELA nebo od Petry Ptáčkové. I tady se vedle trendové fúze společenské a funkční outdoorové módy objevila batika spolu s prvky ochrany před vnějším světem a odkazy na přežití v přírodě. Do podzemí, konkrétně do pražského metra, směřoval za inspirací také Adam Kost, který společně s Adamem Grabowským do oděvů převedl povrchové obklady některých stanic.
LAFORMELA
LAFORMELA
„Všichni se nás ptají na naši budoucnost, co bude a kam směřujeme. Žádná ale neexistuje, žijeme jen dnes, bez očekávání a bez omezení. Vycházíme z minulosti, která nás formovala, a žijeme současnost. Není zítra ani za rok, je jen dnes a teď,“ píše v letáku, který připomíná aktivistický flyer, Michaela Hriňová. Součástí její nejnovější kolekce jsou potisky a nášivky s nápisy Tell Me Something About My Future nebo No Future, The Future Is Now.
Adam Kost
Adam Kost
Adam Kost
„Vivienne Westwood je pro mě osobně nejdůležitější a nejinspirativnější zahraniční návrhářkou,“ říká Dominika Kozáková, mladá absolventka scénografie, která se už potřetí prezentovala na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Jestli nějaká česká móda pasuje do estetiky a ducha kultovního obchodu Westwood a McLarena SEX (dnes World’s End), jsou to právě věci od Kozákové. Na rozdíl od ostatních ale její poselství není temné. Její kolekce jsou manifestem genderové svobody, přijetí sebe sama, radosti ze života a nezávislosti na společenských konvencích.
Dominika Kozáková
Dominika Kozáková
Jak píše ve skvělé knize Budiž móda Jana Máchalová, po hippies a pankáčích přišli v 80. letech 20. století yuppies. Materialističtí byznysmeni posedlí úspěchem a ziskem, které nezajímal boj za lepší svět, ale to, aby si ho mohli co nejvíce užít teď a tady, obklopení drahými hi-tech hračkami a luxusem.
Dá se podobný zvrat čekat v příští dekádě, až se generace dnešních mladých ekoaktivistů unaví, zaprodá či zdiskredituje? Nebo se v rozdělené západní společnosti a v různých částech světa, jako je Asie, Indie nebo Afrika, děje paralelně už teď?
