Jakub Florian Hiermann si udělal jméno jako spoluzakladatel značky Pigmentarium. Nyní se osamostatnil a do světa vchází s konceptem vlastního parfumerského domu pod názvem J. F. Hiermann.
Inaugurační vůně se jmenuje Amulet a ukrývá se v černo-uranovém flakonu od Ronyho Plesla. Existuje pouze v osmi kusech. Tato vysoce limitovaná edice se již nebude znovu opakovat. Naváže na ni další, šanci mít na toaletním stolku jeden kus z té nejprvnější máte ale jen jednu, nepromrhejte ji.
Jakub Florian Hiermann
Jakub Florian Hiermann
Na rozhovor se potkáváme už poněkolikáté a tykáme si.
Co jsi musel udělat po odchodu z Pigmentaria pro osamostatnění se? Sehnat nějaké investory?
Ne, ty zatím nemám. Nyní zodpovídám jen sám sobě, což mi vyhovuje. Do založení vlastního domu jsem vložil veškeré své finance. Uvidíme, jestli se mi vrátí. Pokud se mi bude dařit, teprve pak bude čas na to uvažovat o vstupu nějakých dalších lidí. Chci postupovat přirozeně, růst pomalu, ale jistě.
Na české scéně jsi se už jako výrazný parfumér etabloval. V čem cítíš, že ses za těch pět let oficiální kariéry posunul?
Chtěl bych nyní vystupovat sám za sebe, ne jako parfumér nějaké značky, ale jako nos, který poskytuje službu. Víc se zaměřit na vytváření kompozic na míru, jak jednotlivcům, osobnostem, tak se věnovat kolaboracím a speciálním projektům s B2B klienty.
Naposledy jsem takto vytvářel například vůni do výstavního prostoru pro společnost Lasvit. Doplňovala instalaci Mrak od Maxima Velčovského na veletrhu Euroluce během milánského design weeku. Je vzdušná, mořská, má v sobě modrost a vánek, připomíná petrichor, což je vůně po dešti.
Odrazilo se to i ve tvém přístupu k ingrediencím?
Světových firem, které dodávají kvalitní ingredience, není tolik, ale získal jsem teď zdroje jedné společnosti, kterou jsem předtím nevyužíval. Nabízí skutečně luxusní ingredience, třeba kvalitní oud, který není náhražka, což se zase odráží v ceně mých formulí.
Tvá první vůně uváděná domem Hiermann Parfums se jmenuje Amulet. Co ji definuje složením, ale i pocitově?
Zkombinoval jsem ty nejexkluzivnější ingredience vůbec: oud, palo santo, kadidlo či šalvěj. Vůně je to pro mne očistná, trochu spirituální, protože některé použité složky se používají pro vykuřování a rituály po staletí. Je to vůně plná života, komplexní.
Má fougère základ, ale inspiroval jsem se i chypre vůněmi, protože jsem do ní přidal i levanduli, mech a bergamot, což vytváří dojem klasické olfaktoriky. Zatím na ni mám skvělé reakce. Líbí se mi, že v ní cítím jistou spálenost, což způsobuje také kůra z břízy, ale i svěžest.
V čem jsi se odklonil od vůní, které jsi tvořil pro Pigmentarium?
Do nich jsem si nedovolil dát ve větší míře aldehydy, a to se změnilo. Do této novinky jsem je už použil, podle vlastního uvážení. Díky tomu, že v současnosti tvořím vůně exkluzivní, mohu si dovolit víc než u parfémových formulí, jejichž cílem je prodávat přece jen ve větších objemech.
Amulet jsi stočil do osmi sběratelských flakonů od sklářského umělce Ronyho Plesla. Proč jsi se rozhodl právě pro něj?
Pomáhal jsem mu během Benátského bienále s komunikací na sociálních sítích. Takže poptat flakon se nabízelo. To jsem ale netušil, že Rony nebude žádný navrhovat, že mu osm nádherných objektů leží ve skladu z dob, kdy před pětadvaceti lety v rámci kolaborace s tradiční sklářskou firmou Ornela vznikl design flakonu s kulatým tělem z matného křišťálu, který je narušen lesklým černým čtvercem, jeho pilířem.
Geometrické tvarosloví s kontextuálními odkazy k art decu i postmoderně bude vždy aktuální. Takže jsem rád této příležitosti využil.
Už máš zájemce? A chystáš nějakou akci nebo aukci spojenou s prodejem těchto výjimečných flakonů naceněných na 88 tisíc korun?
Zájemce mám a zbývající volné kusy chystáme promovat na speciální akci u Ronyho v ateliéru. Pro dům J. F. Hiermann jako takový pak vyjednávám zastoupení u Ingredients v Praze, ale také v Dubaji.
Co plánuješ dál, až se celá první edice vyprodá?
Každý rok plánuji uvést jednu limitovanou edici, podobně jako Lalique. Další připravuji s Františkem Jungvirtem. I nadále, stejně jako v případě Amuletu a flakonu od Ronyho Plesla, hodlám zážitek z vůně rozšiřovat také na další úrovně.
Třeba na ochranný box, který jsem nechal vyrobit z palmového dřeva, je to rukodělný unikát od designéra Michala Hagary. Je to solitér sám o sobě a lze ho přizpůsobit specifickým přáním zákazníka. Součástí boxu je také luxusní francouzský černý cestovní flakon s pozlacenými prvky.
Michal Hagara není jediný spolutvůrce ducha značky. Ještě zásadnější podíl na něm má i tvá parťačka Daniela Pilná a její Diligent Moments Studio, které se postaralo o vizuální identitu J. F. H. Jak vznikla tahle spolupráce?
Nebyla na to sama, oslovila ještě dánského designového virtuóza Andrého Supu z Kodaně. Seznámili se tam během fashion weeku a slovo dalo slovo. Daniela je totiž velkou milovnicí jeho magazínu Beton. Čistá estetika, která z diskusí vzešla, myslím dost přesně vystihuje moji osobnost a styl, stejně jako nadčasovost parfémů, které tvořím.
Ovlivnily tvoji práci nové regule z Evropské unie, kvůli kterým se už ve vůních nesmí používat například mech?
Ano, protože zrovna v Amuletu mech mám, bohužel tedy už syntetickou náhražku. Ačkoli na něj projevuje alergii jen jedno procento lidí, byl zařazen mezi zakázané látky. A to na něm stojí všechny chyprové vůně, vlastně celá francouzská parfumerská škola.
Ubírá to na původnosti parfémů, kompozice museli přeformulovávat i takoví velikáni jako Chanel nebo Hermès. Číslo 5 už rozhodně nevoní jako před sty, ale ani jako před dvaceti lety. Je to škoda, vezmu-li v potaz, mezi kolika alergeny žijeme, kolik jich jíme.
Potýkal jsi se s tím, že se jako mnozí francouzští parfuméři nemůžeš ohánět historkou, že pocházíš z parfumerské rodiny nebo oblasti Grasse, že jsi nevystudoval tamní školy?
To, že takové zázemí nemám nebo že jsem nikdy nepracoval ve společnosti typu Symrise, vnímám spíš jako plus. Komponuji bez předsudků, nemám nějaké návyky, školou vytvořené mantinely, nejsem navyklý na „správné“ receptury. Jsem jako umělec bez školy, nezkažený, svobodnější, nesvázaný a věřím, že mě to dostává k výsledkům, které jsou originální.
Jak dlouho ti trvá vývoj vůně? Existuje nějaký umělý proces urychlovaného staření, aby jsi získal jistotu, že se vůně bude dobře vyvíjet v čase?
Neexistuje, musím čekat. Kolikrát už vím, jak asi bude vůně zrát, někdy v její kompozici musím třeba za čtrnáct dní něco vyměnit. Průměrně mi vůně na zakázku zabere tři až šest měsíců.
Jakou vůni bys nosil, kdyby sis je sám nevytvářel?
Asi Kouros od YSL, což je typická sedmdesátková vůně. Pánské byly pánské a dámské zase dámské, a to se mi líbí. Doba se promítá do těch vůní, mám rád i Azzaro. Takové ty vůně „smells like money“ z dob, kdy se ještě tvořily bez restrikcí.
A jaký nový parfém tě v poslední době zaujal?
Naposledy mě dostal Crystal Saffron od Matiere Premiere.
Býváš někdy unavený z přemíry vonných podnětů? Jak bojuješ s přehlcením svých smyslů?
Stává se jen zřídka, že by mě z testování bolela hlava. Tahle práce je moje vášeň, tak to jako zátěž nevnímám. Když cítím, že začínám být otupělý, změním prostředí a jdu se třeba projít. Jen během covidu jsem se o sebe staral víc, dost jsem se bál, že přijdu o čich. I kdyby se to stalo jen částečně, byla by to katastrofa.
Pracuješ už na druhé vůni?
Ano, stavím ji základě jednoho orientálního koření. Víc neprozradím.
