Nová animovaná verze klasické české filmové pohádky vzbuzuje od počátku diskuse – typem animace prý příliš připomíná animovanou produkci studií Disney a Pixar a z klasiky udělala kýč. Tvůrci ale mohou být s výsledkem spokojeni, nová Pyšná princezna spolehlivě ovládla tuzemské žebříčky návštěvnosti kin.
Když před časem vyšlo najevo, že produkční tým okolo Jindřicha Motýla, Martina Růžičky a Jiřího Miky chystá s režiséry Davidem Lisým a Radkem Beranem novou, animovanou verzi klasické české filmové pohádky Pyšná princezna, vzbudilo to okamžitě obrovské emoce.
České filmové pohádky, zejména ty z padesátých, šedesátých a počátku sedmdesátých let, to je rodinné stříbro, na které se nesahá. A když, tak jedině o Vánocích!
Černobílá klasika Bořivoje Zemana z roku 1952 má mezi všemi „vánočními“ evergreeny navíc zcela výsostné postavení.
Na pohledném králi-zahradníkovi Vladimíru Rážovi a krásné princezně Aleně Vránové (které v době natáčení filmu bylo devatenáct a v pase měla neuvěřitelných 53 centimetrů, jak dokládá doteď zachovalý kostým její princezny Krasomily) broukajícími si nad loutnou Rozvíjej se poupátko vyrostly celé generace těch, kteří se nyní pod vánočním stromečkem scházejí.
Ovšem pro generaci nejmladší je „klasika všech klasik“ přece jen trochu… moc klasická. Navíc přes hodinu a půl trvající, místy hodně dramatická, černobílá, zalidněná mnoha postavami, které jsou pro dnešní dětské oko, nezvyklé černobílému obrazu, navzájem zaměnitelné a málo srozumitelné. A tak se skupina současných tvůrců rozhodla klasickou pohádku převyprávět.
Filmaři, kteří stojí za moderní Pyšnou princeznou, nejsou žádní začátečníci. Producenti jsou podepsaní pod ceněnou Krajinou ve stínu (Motýl, Růžička), respektive pod úspěšným animákem o sympatické pavoučí rodince Websterových (Mika), režisér Radek Beran zazářil v roce 2015 s loutkovou pohádkou Malý pán, která se letos dočkala pokračování.
K Pyšné princezně přistoupili tvůrci s velkou pokorou: prakticky dokonale ji převyprávěli, citují zde všechny proslulé klasické scény (včetně tancujícího ševce z Půlnočního království a našli – nenašli, moji rádcové?), o zavazování střevíčku nemluvě. Takřka jedna k jedné je provedena dramatická scéna úniku krále Miroslava a princezny Krasomily na dřevěných kládách, nechybí ani milíře a pytle mouky, souboje a útěky.
Pravda, zpívající květina stejně jako fyzická podoba hlavní hrdinky vizuálně trochu moc evokují motivy z Disneyho animáku Na vlásku, snad ještě lehce připodobněné k Else z Ledového království.
Poněkud disneyovská, nicméně velmi slušná a melodická, je i doprovodná hudba a četné písničky, o které se postarala prověřená dvojice skladatelů Ondřej Brzobohatý – Ondřej Brousek. Z animované „Pyšné“ udělali solidní muzikálovou revue.
Tradičně skvělou práci odvádí dabing, zejména dvojice hlavních představitelů, jinak mimořádně talentovaní herci Anna Fialová a Marek Lambora, mezi nimiž to na plátně i v dabingovém studiu sympaticky jiskří, společně dodávají ději potřebnou dynamiku.
Navíc jim zdatně sekundují i herci, kteří dostali vděčné party „záporáků“, v čele s trojicí proradných rádců: Aleš Procházka exceluje jako místy až démonický Maximus, výteční jsou i Vasil Fridrich, Martin Zahálka, Zbyšek Pantůček a další protagonisté.
Některé postavy oproti originálu současní tvůrci umenšili nebo úplně škrtli, pro pobavení nejmenšího publika naopak přibyl situační humor a gagy, o které se stará (opět v Disney/Pixar duchu) zejména dvojice zvířecích hrdinů, konkrétně chundelatý pejsek a vtipně padoušská lasička.
Proč ne, dětské publikum se vším tím pošťuchováním, utíkáním, poštěkáváním a zakopáváním samozřejmě spolehlivě zaujmou. Děj animáku bez problémů odsýpá, osmdesátiminutovou stopáž, proloženou navíc písničkami, zvládnou skutečně i ti nejmenší.
A i když kritika nešetří množstvím výhrad, publikum se v kině zjevně dobře baví. A plní sály. Po prvním týdnu animovaná Pyšná princezna v distribuci CinemArtu obsadila v žebříčcích tuzemské návštěvnosti kin spolehlivé první místo, vidělo ji už téměř šedesát tisíc lidí, kteří v kině nechali na vstupném skoro devět milionů korun.
Popularitě původní pohádky ta současná „coververze“ určitě nic neubere. Dnešní rodiče, jejich rodiče, dokonce i jejich babičky, dědečkové a pratetičky si na Vánoce nepochybně zase pustí tu svou černobílou Pyšnou princeznu (a na chundelatého psa a lasičku rádi zapomenou).
Pyšná princezna se před desítkami let ostatně stala i společenskou legendou: oba ústřední herečtí představitelé do sebe během natáčení počátkem padesátých let skutečně zamilovali, ačkoli Vladimír Ráž byl ženatý a Alena Vránová byla i přes svůj mladý věk už tehdy také vdaná (v osmnácti se herečka roku 1950 provdala za tehdejšího prominentního básníka Pavla Kohouta).
Vypukla aféra, na jejímž konci byly dva divoce propírané rozvody (Kohout se s Vránovou po odhalení její nevěry rozvedl hned v roce premiéry Pyšné princezny v kinech) a jedna svatba a nové manželství, z něhož vzešla dcera Markéta Rážová. To se v případě animované verze Pyšné princezny každopádně nestane.
Pyšná princezna ale přestala být nedotknutelná. Nová generace teď dostala své pojetí a nemusí to být nutně špatně. Naopak. Jak asi zareagují další tvůrci?
Připraví se Princezna se zlatou hvězdou, Byl jednou jeden král a Princ a Večernice.
