Tom Cruise se jako agent Ethan Hunt znovu pasuje na zachránce komerční kinematografie v osmé Mission: Impossible, kde svět čelí nové karibské krizi kvůli ďábelské umělé inteligenci. Pravděpodobně pomáhala i se zápletkou.
Aby jedna z postav nové Mission: Impossible s podtitulem Poslední zúčtování přežila, musí absolvovat amatérskou operaci, kdy se jí vrazí do hrudi kus propisky, aby se zabránilo selhání plic. Na chvíli to pomůže, pak ale onen nešťastník začne stejně omdlévat, protože mu klesá tlak. Pak už ho zbývá jen profackovat, protože zároveň musí zabránit katastrofě přestřihnutím správného drátku.
Tahle situace vlastně ve zkratce vystihuje osmou Mission: Impossible, z níž je cítit především panikaření tvůrčího týmu, který neustále napíná všechny síly, aby se tenhle film nerozpadl pod tíhou všech flashbacků, vysvětlovaček a ega Toma Cruise, který ho i přes takřka tříhodinovou stopáž naplněnou bilancováním celé série chce pořád prodat jako svižný akční spektákl.
Jakkoli je tahle síla vůle obdivuhodná, ze série přes všechnu deklarovanou osudovost snímá hravost a lehkost – Mission: Impossible je poosmé zvláštně „přeprodukovaná“, takže nejvíc připomíná starou sovětskou ponorku pohřbenou pod arktickým ledem, do níž se Hunt ponoří kvůli získání „Podkovy“, jen aby se celý objekt začal nekontrolovaně sunout po podmořském útesu do hlubin.
Když ale film zamíří s dvěma letadly opačným směrem, je to najednou podívaná, za níž jste do Imaxu přišli, protože akrobacie dvouplošníků s Cruisem zavěšeným všude jinde než v kokpitu dokáže ve vrcholných momentech přivodit závrať.
Tehdy se i snímek samotný odlepí od země, protože si konečně uzurpuje veškerou pozornost způsobem, na nějž Cruise neustále vnadí, totiž vrcholným kaskadérským kouskem.
Na zbytku je zajímavé, že se připitomělou zápletku se zlotřilou umělou inteligencí jménem Entita snaží prodat „analogovým“ způsobem, takže zde máme pokus o thriller z nové studené války, v němž se kvůli jaderným hrozbám potí vrcholní politici i generálové, kteří se samozřejmě jen neochotně musí spolehnout na Hunta.
Nejen oni jsou ale skutečně jen stafáž pro Cruisova agenta, jehož ve filmu na hraně parodie všichni z týmu chválí, obdivují a povzbuzují, až se v jednu chvíli leknete, že před vámi defiluje „rodina“ Vina Diesela z Rychle a zběsile.
S touto sérií ale novou Mission: Impossible spojuje i proveditelnost a pravděpodobnost některých kousků, které z Hunta dělají nesmrtelného boha, takže vděčná převleková komedie z minulých dílů už je pod jeho úroveň.
Teď jde o velikášské propojování celé série v duchu „arcipadouchů“ posledních bondovek. Pokud by se měl Hunt ještě někdy vrátit, tohle haraburdí musí setřást.
