Do kin přišla marvelovka Captain America: Nový svět, což je tak trochu protimluv, protože jde o pětatřicátý snímek zavedené série. Mohlo by se na něm vyučovat, co se v ústředí komiksového gigantu pokazilo.
„Prosím, hlavně nebuďte nudní,“ řekne v tajné laboratoři superhrdinovi ze série, která čítá pětatřicet filmů, hlavní padouch, jenž vypadá jako zlotřilý senátor z dvacet let staré Pomsty Sithů. Opravdu se v takové konstelaci ještě může něco takového žádat?
Zvlášť když to pronáší mizera, který vidí všechny varianty budoucnosti. Taková, kde by Captain America: Nový svět nebyl nudný, neexistuje. Na nové marvelovce by se totiž mohlo doslova vyučovat, proč se k této sérii diváci po posledních Avengers obracejí zády.
Jde tedy opět o evidentně minimálně pětatřicetkrát přepisovaný tvar, který se točil kompletně před zelenými pozadími v ateliérech v Atlantě, takže vypadá jako epizoda seriálu na Disney+, při jejímž sledování vám dítě sedlo na ovladač a stáhlo jas obrazovky na neusledovatelné minimum.
Defilují před vámi postavy, které vám neustále bilancují, co jste právě viděli, případně popisují, co se na plátně zrovna děje, nebo dokonce avizují, co se má v následujících sekundách stát, až si říkáte, zda vám dítě omylem nezapnulo i komentář pro neslyšící.
Zároveň občas někdo pronese bez varování spojení typu „Sokovijské smlouvy“, čímž naznačuje, že máte mít v hlavě adresář všech těch pětatřiceti minulých snímků.
Nový Captain America je v tomhle ještě bizarnější, protože odkazuje na Neuvěřitelného Hulka z roku 2008, na nějž všichni zapomněli, najednou se ale o sedmnáct let později máme dojímat nad tím, že americký prezident Thadeus Ross, jehož nyní hraje jiný herec, má už od tohoto filmu komplikovaný vztah se svojí dcerou. To jsou chvíle, kdy si říkáte, že Hollywood by ta AI vlastně mohla nahradit.
No a o co v tom jde… Vážně se do toho chceme pouštět? Možná jen stačí telegraficky říct, že Captain America už není Steve Rogers Chrise Evanse, ale jeho exparťák Sam Wilson, jehož hraje Anthony Mackie.
Ten se zaplete s institucionální mocí, tedy s oním americkým prezidentem, jehož ale vydírá zmíněný vědec, který mu pomohl ke zvolení. Námořní bitva. Adamantium. Rudý Hulk. Stačí?
Tím prezidentem a posléze i Rudým Hulkem je Harrison Ford, jenž si roli hlavy Spojených států zopakoval poprvé od roku 1997, kdy se objevil v Air Force One, což je asi to nejzajímavější a nejvíc vzrušující, co o jeho angažmá v tomto filmu můžete říct.
Svých tradičních dvacet milionů dolarů za pár scén v kvádru a šklebení se v motion capture obleku ale jistě dostal, takže aspoň někdo z tohoto filmu odešel spokojený.
Určitou zábavu může pro nás ostatní skýtat hledání paralel se současnou politickou situací, kdy Nový svět začíná nepovedeným atentátem na prezidenta, pokračuje napětím mezi dlouholetými spojenci a končí destrukcí Bílého domu Rudým Hulkem. Dokonce dorazí i představitel mladého Donalda Trumpa z jiného filmu Sebastian Stan!
Tvůrci však v rozhovorech trvají na tom, že Nový svět je striktně apolitický, což jim nakonec nemáte problém věřit, protože se před vámi neodvíjí žádný komplikovaný konspirační thriller, jako spíš komiksový derivát nultých let z ranku stáje Sony, od níž jsme dostali filmy jako Venom nebo Lovec Kraven, v nichž se mluví o zodpovědnosti a nutnosti nebýt definován svojí minulostí. Uf!
Od marvelovské minulosti je ale evidentně nemožné se odpojit jak pro samotné tvůrce, tak i pro diváky, kteří k dalším plánovaným titulům studia už přistupují s nadšením na bodu mrazu.
Vždyť po projekci Nového světa se cítíte jako onen supervoják, který se po atentátu na prezidenta objeví zmatený v parku za Bílým domem. Vůbec si nepamatuje, co se v předchozích hodinách dělo, jak se dostal tam, kde teď je, ani co má proboha dělat dál.
