Nedávným gastronomickým hitem se stala pražská Óda. A to nejen kvůli její kuchyni, ale i interiéru, který pozvedávají pletené obrazy Mikuláše Bruknera.
Mladý absolvent ateliéru Módní tvorby pletení propadl už na škole. Paradoxně ho k němu ale dovedly obavy, že mu něco chybí.
„Ke konci studií jsem měl pocit velkého nedostatku řemeslných dovedností, a tak jsem se začal učit programovat pletací stroje ve firmě Knit-Tex CS. Na pletení miluji, že vše začíná u materiálu. Je to poměrně svobodné řemeslo, jehož možnosti jsou skoro nekonečné,“ vysvětluje mladý designér, jak tradiční technice propadl.
Právě široká variabilita pletení se ukázala jako skvělá příležitost. V minulosti pomáhal s kolekcí pletených stříbrných náhrdelníků pro Veroniku Ďuricovou, která tvoří pod značkou Dick Wolf, a Tomáše Němce.
Vytvořil komplexní kompresní ortézy pro koně z elastických přízí nebo se Západočeskou univerzitou v Plzni spolupracuje na výrobě oděvů s integrovanými anténami pro snímání tělesných dat s vodivým pokoveným vláknem.
V jeho portfoliu má své stále místo ale i móda. „Vypíchnul bych mohérovou krajku pro návrhářku Hanku Valtovou a pleteniny do poslední kolekce Laformela,“ doplňuje svůj velmi široký rejstřík.
Firma Knit-Tex CS, ve které ještě jako mladý student začínal, se pro Mikuláše Bruknera stala základnou, která mu dovoluje rozvíjet jeho „pletařské sny“ dál. „Okolnosti tomu chtěly a já jsem ve firmě zůstal a dnes v ní mám podíl. S obchodní partnerkou Helenou Fišerovou jsme letos založili další divizi nazvanou Knit-Art.“
Právě pod ní vznikají všechny interiérové obrazy jako ty do restaurace Óda. Nápad, proč začít na pletařských strojích vytvářet dekorace na stěny, byl ale prozaický. Vznikl z vlastní potřeby.
„V práci jsme si nejdříve upletli obraz na zadní stěnu nad kuchyňskou linkou, pak ještě gobelíny za věšáky na kabáty a potahy na sedáky botníku.“ Výsledek se jim tak moc líbil, že se rozhodli pro založení značky Knit-Art, která se bude soustřeďovat ryze na tento produkt. A první zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Čtyři vlněné obrazy s motivy jablíčka, zelí, máku a vajíčka visí v Ódě za plného provozu. Nepředstavuje ale volba podobného materiálu v gastro provozu určité limity?
Foto Óda
Foto Óda
Foto Óda
„Vlna je po všech stránkách dokonalý materiál, ať už do interiéru, na tělo, nebo i pro technické použití. Má samočisticí vlastnosti, což snižuje náročnost údržby, a je velmi odolná. Obrazy navíc obsahují zpevňující lepidlo, které je integrováno přímo do struktury obrazu. Díky tomu si uchovává svůj původní tvar. Jiná péče než o běžné obrazy není třeba,“ připomíná výhody Mikuláš Brukner.
Grafické motivy na obrazech jeho práce ale není. Zakázku Bruknerovi nabídl architekt Štěpán Marek z Detektivní kanceláře, který měl celý interiér na starosti a navrhl i samotné dekory. Brukner se pak postaral o to, aby nápad došel do finální, perfektní podoby, včetně technického řešení pleteniny, volby správné struktury a nalezení ideální kombinace materiálů a barev.
„Architekti nejdříve zvažovali tisk motivů na plakát, ale ten by byl plochý. Pletenina má texturu, hloubku, může mít různé otvory, volné příze, efektní příze, jako třeba metalický lurex. Já naše obrazy vidím na pomezí designu a umění. Rád bych zkoumal přesah dál do umění a spolupracoval přímo s umělci na nových technologiích. Moje vize je ukazovat pletení jako vysoce sofistikovanou technologii, která může podpořit umělecký záměr,“ svěřuje se mladý vizionář se svými sny.
Výroba podobných obrazů je ale nutná na precizních strojích. Jen tak lze docílit efektů, které poutají pozornost, ale neruší případnou nedokonalostí. Čtveřice obrazů tak vznikala na japonských strojích značky Shima Seiki.
„Firma Shima Seiki i díky svému původu dbá na bezkonkurenční kvalitu, navíc si zakládá na vysokých investicích do vývoje a inovací. Dnes na veletrzích představuje koncepty, které hledí dalece do budoucnosti. Druhou stranou této mince je jejich vysoká cena, do které promítají náklady na vývoj,“ přibližuje okolnosti vzniku Brukner.
Produkty pletené na podobných strojích se tak řadí spíše do kategorie niche realizací. Díky cestám na podobné veletrhy si ale Brukner a jeho obchodní společnice Helena Fišerová rozšiřují obzory. A pomáhají je objevovat i českým klientům.
„Jezdíme na veletrhy přízí pravidelně, takže máme přehled o trendech a technologiích. Zároveň spolupracujeme s výzkumnými ústavy a univerzitami, takže se můžeme pouštět i do technických a experimentálních pletenin.“
Tvorba samotného obrazu nemusí zabrat více než dvě hodiny. Zásadní je ale právě dlouhé období příprav, kdy je potřeba vše otestovat a vypilovat do dokonalosti. Bruknerovo estetické cítění a tlak na dokonalost pak dovolují obrazy věšet z obou stran.
Foto Šimona Müllerová
Rub a líc ztrácejí své opodstatnění, vše musí být perfektní z každého úhlu pohledu. Paralelně tak v Knit-Art mohou tvořit více zakázek zároveň. Vše ale záleží na individuálních požadavcích. Vyjít vstříc jim však invenční designér umí skoro vždy.
„Dovedeme plést látku i do tvarů, díky kterým se dá čalounit nábytek bez zbytečných švů. Obdobnou technologii jsem použil u bot, které vznikly spolu s Alešem Hnátkem. Neměly švy a přitom byly tvarované.“
Potenciálu, který má pletení v interiéru a architektuře, si všimla i slovenská značka Javorina. Brukner a Knit- Art pro ně momentálně připravují limitovanou sérii solitérů, která bude doplňovat jejich nábytek.
To, že se přízi a nábytku společná koexistence daří, si návrhář ozkoušel už na letošním Designbloku, kde pro prezentaci časopisu Dolce Vita „oblékl“ do příze šest historických židlí, které se vyráběly v českých zemích. Konceptuální projekt Seance názorně ukázal, jaké možnosti kombinace pletení a nábytku nabízí.
„Snažil jsem se maximálně vytěžit svoje znalosti řemesla a zároveň přidat co nejvíce kreativní hodnoty. Myslím, že tahle kolekce přesně reflektuje myšlenky umělecko-průmyslového hnutí, které jsem si osvojil ve škole,“ dodává Mikuláš Brukner, který byl v roce 2020 nominovaný na Czech Grand Design v kategorii Módní designér roku.
Jeho sen do budoucna má ale ještě jasnější kontury. Respektive dva sny. Ten první se váže k milánskému výrobci látek Dedar, který se věnuje výrobě a návrhu látek do interiéru a Brukner by s ním jednou třeba rád navázal spolupráci. Druhý má podobu případné kolaborace s designérem Jiří Krejčiříkem.
„Jeho teoretický základ ve studiu Československého meziválečného stylu je mi velmi blízký. Sám se snažím národní odkaz ve svém díle maximálně reflektovat. Rád se vydávám do expresivnějších a dekorativnějších stylů. V kombinaci s Krejčiříkovým exaktním minimalismem v tom vidím velký potenciál.“
Ačkoli zatím nic nenasvědčuje tomu, že se to podaří, je podobná vize více než realistická. Spojení dvou výrazných talentů zdejší scény by nakonec obohatilo nás všechny.
