I když nedávné mistrovství Evropy v Tallinu nedopadlo podle jejich představ, dnes jsou našimi nejúspěšnějšími krasobruslařskými reprezentanty. Společně s dalšími tanečníky, sourozenci Mrázkovými, resuscitovali v Česku dlouho neviditelnou kategorii tanců na ledě a kromě úspěchů přinesli sourozenci Natálie a Filip Taschlerovi na led i autentické emoce.
Když před dvěma lety dojeli sourozenci Natálie a Filip Taschlerovi na mistrovství světa v japonské Saitamě svůj volný tanec, sklidili po doznění tónů italského pianisty a hudebního skladatele Ludovica Einaudiho od několika japonských fanoušků potlesk vestoje. Vyjeli si osobní rekord a stali se osmým nejlepším tanečním párem světa.
Několik týdnů předtím se stali šestým nejlepším párem Evropy, a dosáhli tak nejlepšího českého výsledku v kategorii tanců na ledě od roku 1995, kdy stejně dobré umístění přivezl pár Kateřina Mrázová a Martin Šimeček. Letos se po problémech v rytmickém tanci umístili na desátém místě.
I když sourozenci původně pomýšleli na medaile, desáté místo je stále pro české krasobruslení skvělý výsledek. Po éře Tomáše Vernera, mistra Evropy z roku 2008, a Michala Březiny, který na stejné soutěži vybojoval v roce 2013 bronzovou medaili, jsou sourozenci Taschlerovi v současné chvíli českou krasobruslařskou jedničkou.
O to zajímavější je z dnešního pohledu jejich cesta, která je ke krasobruslení zavedla. Narodili se do sportovně založené rodiny – maminka byla reprezentantka v házené, otec se věnoval hokeji a později i boxu –, pohybově nadaní sourozenci se tak odmalička sportu věnovali: zkoušeli plavání, gymnastiku nebo tenis.
„Vše jsme dělali spolu,“ říká o dva roky starší Filip Taschler. „K bruslení jsme se dostali díky matčině kamarádce, která nás občas hlídala. Byla to trenérka krasobruslení, brala nás s sebou na zimní stadion, kde jsme následně zkusili přípravku. A tak nějak jsme tam už přimrzli,“ dodává.
Se sourozenci Taschlerovými, kteří s krasobruslením začínali v Brně, se spojujeme na dálku. Už několik let společně trénují ve středisku v severoitalské Egně, kde se o jejich přípravu starají trenéři Matteo Zanni a Barbora Řezníčková Silná. Důvod přesunu z Česka do zahraničí je v případě tuzemského krasobruslení prozaický.
Pokud chcete konkurovat světové špičce, Česko nenabízí vhodné tréninkové podmínky. Zimních stadionů tady sice máme hodně, krasobruslení ale je vedle hokeje v pozadí. Pro závodníky tak většinou nezbývá dostatek volných tréninkových hodin na ledové ploše a problémem je pak i finanční náročnost.
„V Česku chybí zázemí, ale i trenérské kapacity. Mnoho skvělých trenérů odešlo do zahraničí, kde si za trénování vydělají násobně lepší peníze než tady u nás,“ osvětluje jeden z důvodů přesunu do zahraničí Filip Taschler. „V Brně jsme se navíc neustále přetahovali o hodiny s hokejisty,“ dodává jeho mladší sestra Natálie.
Foto Jan Brychta
Foto Jan Brychta
Foto Jan Brychta
Právě v Brně společně párové bruslení poprvé vyzkoušeli. K tomu, že ze sólových kategorií přejdou do páru, si ale museli dojít. Filipa k tomu podle jeho slov dovedl zejména fakt, že nikdy nebyl velký skokan, Natálii zase zranění ruky. To si způsobila na gymnastice, kterou dlouho dělala paralelně s krasobruslením.
Sourozenecký pár, který vždy vynikal ladným skluzem a dobře provedenými krokovými sekvencemi, tak nakonec začal bruslit společně. Nejprve v moravské metropoli, pak společně se vzpomínaným Matteem Zannim, který si sourozence vyhlédl při mezinárodních závodech v Budapešti a ve Spojených státech.
„Odejít od rodiny, kamarádů a všeho, co znáte, do zahraničí, je samozřejmě složité. Rodiče nás v tom ale vždy podporovali,“ říkají sourozenci s tím, že po půl roce v USA se společně s trenéry přesunuli do Egny, kde dnes funguje krasobruslařská taneční škola čítající několik párů z celého světa.
Možná i díky styku s mezinárodní konkurencí se začal český pár velmi rychle posouvat a stoupat v žebříčcích nahoru. Nejprve zaznamenali úspěchy na juniorských grand prix, pak se začali prosazovat i v seniorské kategorii.
Zatímco na světovém šampionátu ve Stockholmu v roce 2021 dojeli dvaadvacátí, a neprobojovali se tak ani do volných tanců, další rok v Montpellieru skončili třináctí a v roce 2023 obsadili onu skvělou osmou příčku.
Chybí vám ve výčtu výsledek ze světového šampionátu z minulého roku? Tehdy sourozenci Taschlerovi obsadili až patnácté místo, za velký sešup dolů mohla neprovedená zvedačka, která české bruslaře stála několik cenných bodů.
„Byla to naše životní chyba, ale myslím, že nás hodně posunula. Zpětně díky tomu vzpomínáme na kanadský závod jako na jeden z nejlepších,“ říká Filip Taschler.
Je to psychická odolnost, na které teď vedle zvedaček, twizzlů, párových piruet a celkovém provedení svých jízd sourozenci nejvíce pracují. Věří, že ve výsledku je to právě mentální stabilita, která závodníkům přináší kýžené výsledky. V jejich případě však nemluvíme primárně o medailích – i když na ně výkonnostně také mají – spíš jako o emočním prožitku.
Medaile si nikdo pamatovat nebude, shodují se sourozenci. Dodávají, že v tancích na ledě jde primárně o přenesení emoce, tedy oné nehmatatelné stránky, která z krasobruslení činí disciplínu balancující na hraně sportu a umění. „O tom je podle nás láska ke sportu. Nad umístěními a výkony našich soupeřů se snažíme moc nepřemýšlet, vytváří to pak zbytečný tlak,“ myslí si Natálie Taschlerová.
Sourozenci Taschlerovi, kteří minulý rok obsadili dvě čtvrtá místa v seriálu Grand Prix, vynikají také svými tematickými choreografiemi.
Jednou na ledě ztvárnili hudební mix odkazující k probíhající změně klimatu, jindy zase svůj program věnovali svému otci, který před několika lety podlehl rakovině. Nyní si dávají od příběhově komplikovaných jízd pauzu. Ne překvapivě jsou podobné osobní příběhy na interpretaci náročné.
Pár, který trénuje šest dní v týdnu a vedle přípravy na ledě absolvuje hodiny baletu, tance, posilování, nebo trénink výbušnosti, se nyní soustřeďují na březnové bostonské mistrovství světa. Vrcholem by pak měly být olympijské hry v Miláně a Cortině a následný světový šampionát, který se do tuzemské metropole vrací po třiatřiceti letech.
Zda český pár zvládne ještě další olympijský cyklus, se uvidí po hrách v roce 2026. Sourozenci Taschlerovi, jak přiznávají, nejsou přílišnými zastánci trendu, kdy v tancích na ledě vídáme i závodníky starší pětatřiceti let. „Nepodporuje to přirozenou výměnu generací a také to dost omezuje osobní život. My jsme si hranici stanovili na třicet let,“ hlásí sourozenci.
Nehledě na to, jaké výsledky přivezou z dalších závodů, svou práci odvedli. Dostali české tance na ledě zpátky do světových žebříčků a společně s mladším tanečním párem, Kateřinou a Danielem Mrázkovými, juniorskými mistry světa z roku 2023, mladé generaci ukázali, že právě v této disciplíně může být tuzemské krasobruslení nejsilnější.
