Na cenách Muriel posbíral všechny ceny, které mohl: za nejlepší komiks minulého roku, za nejpovedenější kresbu i scénář. S autory komiksu Winton nebyl sám, scenáristkou Terezou Vereckou a ilustrátorem Mikulášem Podprockým, jsme odhalili pozadí jeho vzniku.
Že vám jména jako Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick či Beatrice Wellingtonová nic neříkají? Nezoufejte, autoři oceňovaného komiksu Winton nebyl sám na tom ještě před pár lety byli stejně jako vy. Ani oni neznali příběhy nejbližších spolupracovníků sira Nicholase Wintona, muže, jehož jméno je mnohdy ve spojitosti se záchranou 669 československých dětí skloňováno jako jediné.
Jenže jeho příběh je jako většina těch, které si vyprávíme, složitější a zahrnuje daleko více nosných postav, jak připomíná více než dvousetstránková komiksová kniha od spisovatelky, scenáristky, dramaturgyně a režisérky Terezy Verecké a ilustrátora a autora komiksů Mikuláše Podprockého.
K tématu se přitom jeho autorka, jež s komiksem do této chvíle neměla žádnou zkušenost, dostala náhodou, a to přes svého manžela Richarda Klíčníka, komiksového publicistu, překladatele a redaktora nakladatelství Argo. To on ji osobně seznámil s Barbarou Winton, dcerou sira Nicholase Wintona a autorkou knihy Není-li to nemožné.
I tahle kniha dovedla Terezu Vereckou k myšlence, že by aktivity sira Nicholase Wintona, ale i jeho nejbližších spolupracovníků, kteří se na organizované pomoci v letech 1938 a 1939 značně podíleli, snesly vyprávěni skrze další médium.
„Fáze zamilovávání a ponoru se do tématu sice trvaly dlouho, jakmile jsem ale v příběhu objevila všechny ty ženské hrdinky, pustila jsem se do toho,“ líčí.
Ženskými hrdinkami naráží například na zmíněnou Doreen Warriner, britskou ekonomku, pedagožku a výzkumnici, jež se záhy po svém příjezdu do Československa stala iniciátorkou transportů lidí – nejen dětí – ohrožených nacistickým režimem a zástupkyní British Committee for Refugees from Czechoslovakia, jež pomoc zaštiťovala.
To ona je hlavní hrdinkou komiksové knihy Winton nebyl sám, obrazově poutavého čtení, o jehož vizuální stránku se postaral autor komiksů Divočina, art director počítačové hry Kingdom Come: Deliverance, herní vývojář a ilustrátor Mikuláš Podprocký.
„Přiznám se, že jsem do projektu původně nechtěl jít. U komiksů s historickými tématy se často stává, že jsou jen prostorem pro mluvící hlavy,“ vysvětluje svůj původní postoj.
Nakonec ale téma pojal jako výzvu a rozhodl se dynamický předválečný vývoj skrze komiksové panely vybarvit a rozhýbat tak, aby čtenáře listování knihou nepřestalo ani po několika stránkách bavit. K tomu mu dopomohlo hned několik silných vizuálních symbolů a prostředků nápadně či méně nápadně rozesetých po knize.
Ilustrace Mikuláš Podprocký
Tak například příslušníci gestapa, do jejichž spárů se dostala i Doreen Warriner, nemají v jeho pojetí oči, jejich těla jsou záměrně dysmorfní a podivně se roztékají, odkapávají. Zato zachraňované děti opouštějící Československo ve speciálně vypravovaných vlacích vydávají nadějeplný jas.
„Je to vlastně jednoduchá hra světla. Děti jsou jeho nosiči, gestapáci pohlcovači,“ líčí autorka komiksového scénáře.
Tomu, že kniha skrze překotný vývoj popisované doby i množství osob drží pohromadě a drží čtenáře v ději, pomáhá i chytrá skladba stran. Jednou je děj rychlý, jindy záměrně zpomaluje, například díky detailním celo- či dvoustránkovým ilustracím, které vás nutí zpomalit a zaměřit se na detaily.
Komiks Winton nebyl sám vznikal čtyři roky. První dva zabraly Tereze Verecké historické rešerše, další dva pak ladila výslednou podobu – a to stránku po stránce – s jeho ilustrátorem Mikulášem Podprockým, s nímž v minulosti pracovala na své knize pro děti Stropopodní žuchbuchy.
Na pravidelné schůzky nosila autorka scénáře jednotlivé promluvy, ilustrátor zase tvořil skici, na základě kterých následně kreslil finální kresby tuší na papír. Na sedm měsíců, kdy překresloval náčrty do finální podoby, vzpomíná autor vizuální složky jako na nejnáročnější měsíce jeho dosavadní kariéry.
„I při vývoji Kingdom Come: Deliverance samozřejmě nastaly těžké momenty, tohle ale byla pro mě opravdu největší výzva,“ uvádí.
Důvod je prozaický: aby se mu jako výtvarníkovi práce na komiksu alespoň částečně vyplatila, sedm měsíců v kuse musel tvořit dvě strany denně, což se mnohdy rovnalo i desítce komiksových panelů.
Ilustrace Mikuláš Podprocký
Přestože komiks Winton nebyl sám vznikl za podpory ministerstva kultury, Arga i Českého literárního centra, i v tomto oboru platí, že jako tvůrce musíte mít rozjetých ideálně několik projektů naráz, abyste se uživili. „Představa, že by tohle člověk mohl dělat, aby zbohatl, je naivní,“ dodává kontext Tereza Verecká s tím, že pro ni byla několik let trvající práce v podstatě neplaceným koníčkem.
Přesto v něm oba autoři vidí velký smysl. Tereza Verecká, která mimochodem s Mikulášem Podprockým právě spolupracuje na dalším historickém komiksu pro Post Bellum, spatřuje jeho hlavní poslání v tom, že hrdinové nutně nemusejí být bytosti s nadpřirozenými schopnostmi.
„Celá kniha je o úctě k obyčejnosti hrdinství. To může spočívat jen v tom, že děláte věci, ke kterým se nikdo jiný nemá. Má to smysl, i když to možná člověku nepřijde,“ uvádí k hlavnímu sdělení knihy. Autor vizuální podoby pak zase doufá, že komiks přivede k tématu předválečného československého vývoje či pomnichovské uprchlické krize více lidí.
Jak připomíná, téma je to výsostně aktuální i dnes, více než osmdesát let poté.
