Začínali před více než třiceti lety rekonstrukcí vily Václava Havla, nyní pracují na velkých developerských projektech, jako je Nová Zbrojovka v Brně nebo přestavba pražského kláštera Gabriel Loci. Úspěšná architektonická kancelář DAM architekti, podepsaná pod budovami jako Filadelfie nebo Palác Euro, před dvěma lety prošla obrodou pod vedením Jana Holny a Jiřího Hejdy.
„Právě mi přišlo těsnění do motoru. O víkendu ho vyměním a konečně mi nebude téct olej!“ říká nadšeně spolumajitel DAM architekti Jan Holna, když se potkáváme v pražském Podolí v budově bývalé barvírny textilu, kterou si architekti přestavěli na kanceláře.
Foto Marek Musil
Motorku, kterou má v plánu sám rozebrat, před ní právě zaparkoval. „Motor sám je úžasná socha v podobě podélně uloženého véčka,“ rozplývá se nad částí stroje, která by se klidně mohla stát inspirací pro půdorys nějaké příští stavby. „Většina z těch nejsilnějších idejí nechodí ze stran, odkud je člověk očekává, ale mimoděk,“ přiznává architekt, který v současnosti vede firmu spolu s Jiřím Hejdou.
Začátky DAM se datují na konec osmdesátých let, když se Richard Doležal („D“ v původním názvu DaM) vrátil ze Švýcarska, kam v roce 1969 emigroval s rodiči. „V devětaosmdesátém přiletěl a hledal tu mladé architekty, s nimiž by založil kancelář. A potkal Petra Malinského, to ‚M‘,“ vypráví Jan Holna.
Prvním jejich významným projektem byla rekonstrukce vily Václava Havla ve Střešovicích. „Já jsem do DAM přišel rok po škole, v roce 1997. Tehdy jsme spolu se dvěma dalšími architektonickými kancelářemi, Arkádou a Kamou, vyhráli soutěž na bytovou výstavbu v Troji,“ říká.
Šlo o Velkou Skálu – jeden z prvních větších developerských projektů, které se v Praze postavily. „Richard v té době dokončoval projekty ve Švýcarsku (např. budovy pro firmu Rolex v Bielu, pozn. red.) a Petr běhal po Praze a sháněl kšefty. V kanceláři sedělo pět nebo šest ještě skoro studentů, kteří kreslili, komunikovali s klienty a vedli projekty. Šance, že kancelář přežije, byla z dnešního pohledu minimální,“ pobaveně vzpomíná Holna na „divoká devadesátá léta“.
Postupně se DAM architekti začali dostávat k dalším velkým projektům. Díky budovám Main Point formovali nynější podobu Karlína a později i Pankráce, stojí také třeba za Palácem Euro na Václavském náměstí a pro Radima Passera navrhli budovou Filadelfie, která se stala dominantou BB Centra na Brumlovce.
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
„Škoda, že jí nezůstal pracovní název Křovinořez. Seshora totiž připomíná vrtuli motorové kosy,“ říká Holna o stavbě z roku 2010, jež svou výškou měla ambice nastartovat novou koncepci celého území a stát se jeho logem.
Struktura kanceláře prošla před dvěma lety vývojovou proměnou; z původních pěti společníků si dva – Petr Burian a Jiří Havrda – založili vlastní firmu a Richard Doležal se stal emeritním společníkem.
„Po tak dlouhé době spolu to byl přirozený vývoj. Každý z nás měl tendence posouvat firmu trochu jinam a to by za chvíli DAM potopilo. Řekli jsme si, kdo nejvíc inklinuje k momentálnímu směřování firmy, kterým jsou především velké, komerčně zaměřené projekty, byť realizované s individuálním přístupem. A vyšlo nám, že jsme to Jirka Hejda a já,“ vysvětluje Holna.
Dnes má kancelář okolo dvaceti členů a běžící projekty řídí takzvaný board, který vede juniorní architekty a studenty. „Nechceme s Jiřím tvořit způsobem mistrovského ateliéru, kdy bychom sami rozhodovali o všem. Naopak se snažíme, aby všichni měli prostor k vyjádření a nebyli jen kresliči a podržtaškové,“ říká Holna.
A dodává, že nemá rád, když se architekti berou moc vážně. „Nikdy jsme netrpěli syndromem, že jsme ti, na jejichž domy se dvě stě let nesmí sáhnout.“ Ke svým stavbám nechová posvátný sentiment a nechce, aby se jejich vlastníci jednou museli potýkat například s památkáři.
Foto Michael Tomeš
„Stavba je po dokončení plnoletá a do jejího života nemám ambice samovolně zasahovat,“ říká Holna. Dokonce v nadsázce uvažuje o tom, že by založil „Cech nechráněných architektů“ pro stejně smýšlející kolegy, kteří nechtějí, aby jejich domy byly přehnaně památkově chráněny, ale naopak mohly být svobodně rozvíjeny.
Aktuálně DAM architekti pracují asi na šestnácti projektech zároveň. „A o mnoho víc jich je ve stand-by režimu. Čekají na povolení, finance nebo až přijdou u klientů na řadu,“ dodává Holna.
V Česku podle něj projekty trvají průměrně osm let: „Z nich se zhruba rok a půl projektuje a zbytek se čeká – co řeknou památkáři, stavební úřad, různé komise, kdo se odvolá, a pak, někdy… dojdou finance!“ Nejdéle se v případě projektů DAM čekalo na bytový dům v Holečkově, který se dělal šestnáct let, naopak nejkratší dobu trval statek v Dobřichovicích – asi tři a půl roku měřeno od první skici po kolaudaci.
Jedním z aktuálních projektů DAM jsou například domy s poetickým pracovním názvem „Sněhurka a tři trpaslíci“, které budou stát v areálu Nové Zbrojovky v Brně. CPI Property Group tam proměňuje dvaadvacetihektarový brownfield u břehu řeky Svitavy na novou městskou čtvrt, jejíž masterplan vytvořili architekti Kuba & Pilař.
„Developer tu vzal urbanismus za správný konec, když povolal hlavního architekta, aby určil celkový koncept a tvar, ale pak lokalitu rozdělil na bloky a na každý z nich vypsal separátní vyzvanou soutěž,“ vysvětluje Holna.
DAM architekti vyhráli tu na „Blok G“, hned v první řadě u řeky. „Budou to ale samostatně stojící domy, ne blok, aby se nestaly bariérou pro území za nimi. Prostředí řeky se tak přes ně dostane i na další pozemky,“ popisuje Jan Holna návrh, který má do lokality s původním industriálním geniem loci přenést atmosféru zeleně.
Vizualizace Michal Sljusar
Architektura podle něj totiž není jen o tom, navrhnout hezký dům: „Vždy by tam měl být nějaký příběh a přesah, který pozitivním způsobem ovlivní celé okolí,“ říká.
Povedlo se to podle něj jak v případě Main Pointu Karlín, tak například bytového domu na Petrském náměstí, který v roce 2011 získal ocenění Grand Prix architektů. Palác Euro na Václavském náměstí pak znovu zformoval proluku po zbořeném domě, který kdysi musel ustoupit stavbě metra Můstek.
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
„Všichni si mezitím zvykli na průhled mezi Václavským a Jungmannovým náměstím a nikdo tam už nic stavět nechtěl. Dnes už bychom si bez tohoto domu kompozici paty Václavského náměstí těžko představili,“ říká Holna, který stojí například i za administrativní budovou The Blox.
Nazývá ji „největší autobusovou zastávkou ve střední Evropě“ – při čekání na autobus se tu totiž můžete schovat pod konzolu ve výšce několika pater. „Snažili jsme se tu navázat na okolí a přitom se vrátit k původnímu konceptu dejvických bulvárů od architekta Engela,“ popisuje.
Zakázky, které DAM zpracovávají, se podle Holny řídí tím, co diktuje ruka trhu. Zatímco v devadesátých letech to byly často rodinné domy, postupně je vystřídaly velké developerské projekty. Ještě před deseti lety hlavně administrativní budovy, dnes spíše rezidenční výstavba.
Co konkrétně už je „velký projekt“, ale není možné jednoduše kvantifikovat na metry ani finance: „Ideální je mít portfolio finančně zajímavých projektů, které nás nesou a z nichž si pak můžeme dovolit financovat i menší sexy projekty, které děláme pro radost nebo proto, že mají akviziční potenciál,“ vysvětluje spolumajitel kanceláře.
Nejmenší projekt, o kterém DAM v současnosti uvažují v jedné z pražských proluk, má jen několik desítek metrů čtverečních. Aby se firma nedostala do červených čísel, začíná ale obvykle u projektů o velikosti běžného činžáku, tedy asi 1500 metrů čtverečních.
„Základem jsou pro nás ale developerské projekty okolo deseti tisíc metrů čtverečních a více. Navrhujeme především rezidenční a administrativní stavby, ale atraktivní jsou pro nás třeba i hotely,“ říká Holna.
Soutěží se DAM architekti účastní průměrně desetkrát až patnáctkrát ročně. „Jde ale téměř výhradně o privátní vyzvané soutěže,“ říká Holna.
Ty podle něj mají několik výhod: „Především už to, že nás klient do soutěže pozve, znamená, že s naší prací souzní. V soutěži je nás méně a máme tak větší šanci na úspěch. A když takovou soutěž vyhrajeme, máme téměř stoprocentní jistotu, že nás nikdo z konkurentů nenařkne, že jsme vyhráli neprávem. Což se v Čechách na můj vkus až přehnaně řeší u soutěží veřejných,“ říká Holna, který má zkušenosti i z druhé strany, jakožto porotce.
I v oboru architektury jsou podle něj ale základem „udržitelnosti“ firmy stálí klienti, kteří se vracejí. „Klient musí být spokojen hlavně se stylem práce architekta a dobrou komunikací. Ideální je, když přirozeně cítí, že výsledek spolupráce je pro něj to nejlepší – že tento dům je tím, co chce,“ tvrdí.
Mezi vracející se klienty DAM architektů patří především velké developerské firmy, které s architekty počítají rovnou jako se součástí svého základního pracovního týmu; například společnosti jako Finep, Satpo nebo Cimex.
DAM mají v portfoliu i rekonstrukce historických staveb, jako jsou klasicistní domy v ulici Pod Slovany, Křemencova, Švédská nebo rozsáhlý Palác Šlechtičen na Pražském hradě. Nedávno k nim přibyl i projekt rekonstrukce klášteru svatého Gabriela na Smíchově pro investora Cimex, který má již vydané územní rozhodnutí.
Zatímco v hlavní historické budově nové zásahy téměř nepůjdou poznat, části, které jsou mimo ni, se přiznaně ponesou v modernistickém duchu, s detaily vycházejícími z historické architektury.
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
„Vždy se snažíme používat materiály a postupy, které autenticky odpovídají době. K této historické vrstvě ale rádi přidáváme novou architekturu, do níž přenášíme část původního příběhu,“ říká Holna.
Jako příklad uvádí přestavbu pozdně renesančního paláce Hypoteční banky Království českého na pětihvězdičkový hotel Boscolo Carlo IV (dnes už jen Carlo IV), kam do dvora vložili moderní objekt se skleněným předsazeným pláštěm. Na něj pak sítotiskem přenesli rastr lístků, jehož odraz je na vnitřní fasádě k nerozeznání od stínů stromů.
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
Foto Filip Šlapal / BoysPlayNice
„Klient si přál mít tam něco zeleného, jenže to uprostřed tohoto betonového dvorku příliš možné nebylo. Takto oklamán si člověk může připadat, jako by byl v lese,“ říká s odkazem na jméno italské rodiny Boscolo, podle níž byl hotel pojmenován, a které v překladu znamená „les“.
Když se Jan Holna zamýšlí nad tím, jak si představuje budoucnost firmy pro dalších třicet let, upozorňuje na rozdíl ve fungování architektonické kanceláře oproti jiným oborům. A to, že se nedají jednoduše dědit z generace na generaci.
„Páteří rodinných firem, které existují po několik generací, jsou jejich know-how, patenty, technologie nebo prostory a všechno materiální se dá relativně lehce předat. Architektonické kanceláře jsou ale opřeny o konkrétní osobnosti svých majitelů a jejich mozky jednoduše předat nejde,“ říká a kvituje nedávnou obrodu firmy, která se nyní stejně jako na začátku opírá o mladé lidi.
„Měli jsme výhodu, že jsme jako mladí rozvoj naší firmy zažili. Za nějakých dvacet let ale bude muset dojít k další obměně, a proto se už teď u nás formuje generace, v níž se určitě nějaká osobnost pro pokračování najde. Jen doufám, že ji nenapadne naše baráky chránit,“ směje se Holna podobně šťastně, jako když mluví o motorkách.
