Kdyby neměl naspěch, bylo by to dokonalé ráno – příjemně klimatizovaná klubová restaurace v desátém patře hotelu Radisson Blu Deira ve staré části Dubaje, na stole pošírovaná vejce se špenátem a z okna úžasný výhled na záliv Dubai Creek, za kterým se v dálce leskne Burdž Chalífa.
Jenže Jan Hanák nic z toho nevnímal. Po obědě musel na setkání ředitelů hotelů do Ománu a ještě před ním potřeboval dotáhnout prodej impozantní lodě Al Mansour, tradiční dubajské nákladní lodě dhau, která byla přestavěna na plovoucí restauraci a každý večer vyráží od hotelu na romantickou plavbu.
„Byli jsme první v Dubaji, kdo otevřel restauraci na lodi. Jsou s tím ale velké starosti, tak jsme se ji rozhodli prodat. Tedy naši majitelé se ji rozhodli prodat,“ opraví se pražský rodák Jan Hanák, který hotel Radisson Blu Deira, ve kterém jsme se potkali, poslední rok a půl vede.
„Majiteli“, o nichž Hanák mluví, je dubajský fond Investment Corporation of Dubai, který kromě hotelu a lodi Al Mansour vlastní třeba aerolinky Emirates nebo developerskou společnost Emaar, jež postavila půlku Dubaje. Formálně ji vlastní dubajská vláda, ale ve skutečnosti za ní stojí jeden člověk. Ten nejdůležitější – dubajský emír a premiér Spojených arabských emirátů Muhammad bin Rašíd Al Maktúm.
Jan Hanák a v pozadí záliv Dubai Creek s kotvícími loděmi dhau.
„Párkrát jsem se s ním potkal, občas si k nám zajde na večeři,“ usměje se Hanák a dodá, že kromě toho, že hotelovou restauraci dopředu prohlédne šejkova ochranka, nejde o nic výjimečného.
Na podobně bláznivé situace je jednačtyřicetiletý šéf hotelu už zvyklý. Stejně bláznivý je totiž celý jeho profesní život, který je od začátku až dodnes spojený s hotelovým řetězcem Radisson Blu.
Hanák pro něj začal pracovat před 21 lety, kdy si jako student zemědělské univerzity v Praze přivydělával v legendárním pražském hotelu Alcron jako portýr. Z něj se vypracoval až na hotelového manažera, jenž postupně řídil hotely v Belfastu, Petrohradě, Moskvě a nakonec v Dubaji.
„Když jsem končil ve škole, chtěl jsem odejít, ale nabídli mi funkci revenue managera, a tak jsem nakonec zůstal. V Londýně jsem se dostal do kurzu pro budoucí ředitele, pak mi svěřili první hotel v Belfastu, kde jsme vydrželi pět let, následovalo stěhování do Petrohradu, Moskvy a nakonec předloni do Dubaje,“ vzpomíná Hanák a přiznává, že do Dubaje se dostal trochu náhodou.
Hotel Radisson Blu Deira, který Jan Hanák už rok a půl řídí.
„Řídil jsem hotel na moskevském letišti Šeremetěvo, kde měly svoji posádku aerolinky flyDubai. Kvůli nim jsem proto jel do Dubaje, abych se ujistil, že nám prodlouží kontrakt, a shodou okolností jsem tady potkal svého bývalého šéfa, který řídil oblast Blízkého východu a Afriky. A ten mi řekl, že tenhle hotel bude hledat nového ředitele a jestli bych o to neměl zájem,“ usmívá se Hanák.
Život v luxusem nabité Dubaji zní lákavě, jenže vůbec první pětihvězdičkový hotel v Dubaji, který je v provozu už od roku 1975, měl v té době k idylce daleko. Centrum Dubaje se totiž za 45 let odstěhovalo o několik kilometrů dál a hotel ve staré části města zůstal stranou turistického ruchu.
Navíc měl za sebou dvouletou pauzu způsobenou rekonstrukcí interiérů, během které ztratil pracně vybudovaný tržní podíl. Hanákovi moc nenahrávala ani situace na dubajském hotelovém trhu, na němž neustále přibývají nové hotely, takže ceny pokojů kvůli přepálené nabídce padají dolů.
„Mým úkolem bylo to nakopnout a zlepšit efektivitu. Podle statistik je v Dubaji momentálně přes 100 tisíc hotelových pokojů, do začátku Expa příští rok na podzim jich má být už 120 tisíc, takže tlak na cenu je tady velký. Ale daří se nám, průměrnou obsazenost jsme zvedli na 84 procent, což není špatné číslo, takže všichni jsou spokojení,“ říká spokojeně ředitel hotelu s 280 pokoji.
Největší odlišností oproti hotelovému byznysu v Česku, Severním Irsku nebo Rusku je velký podíl obratu z restaurací a cateringu – proto má Hanákův hotel 15 barů a restaurací a často se stará o catering na akcích po celé Dubaji. Výjimkou nejsou ani akce pro tisíc a víc hostů.
Z osobního hlediska bylo na stěhování do Dubaje nejsložitější „papírování“, které je tady prý oproti benevolentnějšímu Rusku složitější. Jinak je ale Hanák ze života uprostřed pouště nadšený.
Radisson Blu Deira sice leží ve staré části Dubaje, ale tu moderní odsud máte jako na dlani.
„Život tady je příjemný, trochu nám chybí evropské počasí, léto je tady hodně horké, ale kvalita života je vysoká. Školy jsou dobré, všichni zaměstnanci mají navíc ze zákona zajištěnou zdravotní péči, takže to tady funguje dobře,“ říká a vyzdvihuje na arabský svět nezvyklou otevřenost.
„Ramadán je pořád trochu problém, ale už to není tak striktní jako dřív. Restaurace můžou být i během něj otevřené, jen musí mít oddělené zahrádky, aby nebylo vidět z ulice dovnitř. A třeba u nás v hotelu probíhají o víkendu křesťanské mše,“ popisuje Hanák.
I proto se zatím nechce stěhovat dál. „Dřív to fungovalo tak, že za vámi přišli, dali vám nabídku a jeden den na rozmyšlenou. Dneska už si firmy uvědomují, že s dětmi není stěhování tak jednoduché, takže když budou obě strany spokojené, můžu tady vydržet klidně pár let,“ říká.
V nejbližší době ho čeká velká rekonstrukce venkovních prostor hotelu včetně bazénu, a hlavně akce, k níž vzhlíží celá Dubaj – světová výstava Expo, která začne příští rok v říjnu a potrvá půl roku. Odhaduje se, že díky ní navštíví Dubaj 20 milionů lidí, což je samozřejmě velká příležitost.
„My jsme sice od výstaviště docela daleko, ale zase je to od nás kousek na letiště a máme také přímé spojení s Expem metrem,“ uvažuje Hanák. „Expo je hlavně skvělá šance pro celou Dubaj ukázat se na východě, v Číně a přilákat sem další firmy nebo výzkumné organizace,“ dodává.
Otázka zůstává, co bude po Expu. Kromě cen za noc v hotelu totiž v Dubaji klesají i ceny nemovitostí a spousta expertů v tom vidí známky blížící se krize. Hanák je zatím v klidu. „Když to beru podle hotelů, pořád se staví a apetit investovat tady je. Ani ze strany našich majitelů necítím, že by se mělo blížit nějaké ochlazení. Nervozitu nevnímám,“ uklidňuje Jan Hanák.
