Jeden je ředitelem ikonického hotelu Pupp, architektonické perly s neopakovatelným geniem loci, druhý fotografem, jehož černobílé snímky vznikaly často právě v útrobách stavby, jejíž příběh trvá již déle než tři století. Jindřich Krausz a Benedikt Renč se sešli na jednom pódiu v Císařských lázních na akci Forbes Misfits Night.
A Krausz třeba přiznal, že nejvíce kamarádů a známých má většinou na začátku roku. A čím více se blíží karlovarský filmový festival, tím jich přibývá. „Týden před festivalem jsem měl třeba devadesát telefonátů denně, kdy se mě ptali na vstupy, akreditace,“ svěřil se.
Foto Martin Svoboda
Málo se přitom ví, že z kapacity Puppu, která je 240 pokojů, mohou během festivalu využít pro své potřeby pět procent, zbytek dávají k dispozici v rámci partnerství právě festivalu. „Ani na vyhazovače v Becher’s Baru nemám žádné páky, to jde také za festivalem,“ podotkl.
Grandhotel má v oblibě rovněž fotograf Benedikt Renč. Během festivalu v něm tráví nejvíce času. V jeho prostorách vznikají černobílé fotografie filmových hvězd a známých tváří.
„Těch míst a zákoutí, která se dají v Karlových Varech využít, je hodně, třeba i kolem Thermalu, ale upřímně řečeno, za ta léta, co to dělám, se nechci vzdalovat od Puppu. Jsem tady vždy jen týden a přijde mi škoda nevyužít ho naplno. Mám hotel sice už dost prolezlý, navštívil jsem hodně koutů, ale myslím, že nějaká místa mi Jindřich ještě určitě tají,“ sdělil fotograf.
Chodby hotelu zdobí velkoformátové fotografie Tona Stana, který festival fotí od začátků, kdy v něm byl v roli prezidenta Jiří Bartoška, a které byly hodně dopředu připravované.
Fotky Beneditka Renče jsou oproti tomu podle Jindřicha Krausze úplně jiné, hlavně proto, že vznikají za zcela odlišných podmínek. „On přijde a fotka je hotová za minutu,“ zmínil ředitel. Tak přišel na svět třeba i notoricky známý portrét Johnyho Deppa.
„Tonovy fotky jsou fantastické a strašně rád bych je měl taky tak nastagované, ale při tom množství lidí, které fotíme, na to nemám čas. Musím být rychlý,“ vysvětlil fotograf. Festival by chtěl prý ještě jednou zažít, jako když mu bylo dvacet, akorát už se současnými zkušenostmi.
„Tehdy jsem měl víc sil, teď už si musím dávat pozor, abych se na nějaké akci nezapomněl do rána. Po těch dvaceti letech navíc už některé věci beru jako samozřejmost a musím si vždy připomínat, jak skvělá je příležitost tady být,“ svěřil se Benedikt Renč.
Jindřich Krausz by si zase rád chtěl festival opravdu zažít a užít. Při svém pracovním vytížení totiž nemá šanci dostat se na nějakou akci nebo party. Je neustále v hotelu a spolu s personálem se stará o hosty. Festival uteče jak nic – a přijde roční čekání, než se nabitý kolotoč rozjede zase znovu.
