Pro ty z nás, k jejichž velkým a taky nesplnitelným (v době Freddieho skonu v roce 1991 mi bylo osm) životním přáním patří zažít vystoupení Queen naživo, svitla naděje na bližší setkání aspoň díky filmu o historii skupiny a životě jejího frontmana Freddieho Mercuryho.
Čekání je u konce, premiéra v Británii proběhla 23. října a už od čtvrtka 1. listopadu máme v Česku možnost posoudit, jestli se vyplatilo.
So, are you ready for this? Are you hanging on the edge of your seat?
Jak vznikal filmový epos. Fakta, fakta, fakta
Moje vlastní očekávání ohledně snímku se v průběhu let dost měnila. Od počátečního „Yessss!“, když jsem se v roce 2010 o chystaném filmu dozvěděla z interview s kytaristou Queen Brianem Mayem pro BBC, postupně dospěla až k bodu „Prosím, jen ať to nepo…“.
Pro film totiž obvykle nebývá dobrým znamením, když z něj během přípravy postupně odpadávají a zase se k němu vracejí herci, střídají se režiséři, mění se scenáristé… A v případě Bohemian Rhapsody se tohle všechno během téměř osmi dlouhých let, kdy film vznikal, odehrálo.
Nejprve z projektu v roce 2013 odešel představitel hlavní role Sacha Baron Cohen (Borat, Ali G). Slavný komik si prý úplně neporozuměl s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem, dvěma členy kapely, kteří se na filmu podílejí jako producenti (třetí žijící Queen, baskytarista John Deacon, je už řadu let na hudebním výminku a na projektech kolegů se nepodílí), v tom, pro jaké diváky by měl film být určený.
John Deacon, Roger Taylor a Brian May v roce 1992
Cohen měl údajně představu filmu pro dospělé, May s Taylorem chtěli spíš řekněme rodinný film. Během londýnské premiéry filmu minulý týden se Roger Taylor do Cohena dokonce opřel s tím, že „nikdy nebral Freddieho dostatečně vážně“.
Pravé důvody těžko hledat, každopádně opuštěnou roli měl po Cohenovi převzít nejprve Ben Whishaw (Parfém: Příběh vraha, Dánská dívka), který však spolupráci kvůli údajným problémům se scénářem v roce 2015 také ukončil. I když se později spekulovalo, že se opět vrátí (stejně se ale spekulovalo i o Cohenovi), roli nakonec koncem roku 2016 získal tehdy pětatřicetiletý Rami Malek (Mr. Robot).
Podobné veletoče Bohemian Rhapsody zažila i v případě dalších tvůrců. V prosinci 2013 byl jako režisér nejprve ohlášen Dexter Fletcher (Orel Eddie), ten ale kvůli neshodám s jedním z producentů hned začátkem roku 2014 zase skončil. Když pak v roce 2015 snímek ztratil už zmiňovaného herce Bena Whishawa, k projektu se připojil scenárista Anthony McCarten a v roce 2016 přišel s novým konceptem k projektu, který už v té době dostal název Bohemian Rhapsody.
Rok 2017 začal pro film víc než slibně. Postupně byly obsazeny všechny další zásadní role a objevil se i nový režisér, Bryan Singer (Obvyklí podezřelí, X-Men). Rami „Freddie“ Malek se z historií Queen celkem nepoznamenaného muže stal jedním z jejich největších fanoušků a nadšeným obdivovatelem osobnosti Mercuryho. „Podle mě je to nejlepší performer všech dob,“ rozplýval se v letošním interview pro Rolling Stone.
Rami Malek jako Freddie Mercury
Na podzim se konečně začalo natáčet. Jenže dramatům ještě nebyl zdaleka konec. V prosinci 2017 se začaly objevovat zvěsti, že Bryan Singer se po Díkůvzdání nevrátil na natáčení. Mluvilo a psalo se o rodinných důvodech, ale taky o tom, že nevychází se štábem a hlavním představitelem.
Na začátku prosince 2017 byl Singer z režisérského křesla odejit a dva dny nato se do něj vrátil původní režisér Dexter Fletcher, který snímek v lednu 2018 dokončil (aby zmatků nebylo málo, režisérský kredit je ovšem připisován Singerovi).
Dlouhá a náročná odysea na jeden film.
Po premiéře: dojmy fanouška filmů a kapely Queen
Vyplatila se všechna ta dřina? Jak se to vezme. Podle prvních ohlasů to vypadá, že kritici Bohemian Rhapsody nesnášejí, zatímco diváci jsou nadšení. To by shodou okolností odpovídalo značné části hudební produkce Queenů – kritiky často neuznávané, ale vyprodanými stadiony bohatě vykoupené. A buď jak buď, jako hudební fanoušek (nejen Queen) byste tenhle film měli pojmout jako povinnou jízdu.
Otázka ale je, jestli se publikum prostě jen radostně nenechává uhranout geniální hudbou Queen, která je ten nejlepší soundtrack a pochopitelně celý film provází. Ať už ve scénách, které přibližují vznik hitů jako We Will Rock You či Bohemian Rhapsody, nebo jen jako doprovod k tomu, co se děje na plátně.
Jenže tohle není muzikál typu Mamma mia!, takže právě v tom druhém případě můžete mít občas problém – není trochu laciné přidat ke scéně, kde se Freddie dozvídá svou diagnózu AIDS, píseň Who Wants to Live Forever, kterou ale Queen nahráli ke snímku Highlander?
Pokud o historii Queen a životním příběhu Freddieho Mercuryho nic nevíte, tenhle snímek vám dá základní kostru: jak se na začátku 70. let skupina potkala, jak začala být slavná, jak se Freddie tak trochu trhnul a žil pod vlivem někoho, kdo ho ovládal, jak onemocněl a jak se pak zase vrátil zpátky ke své hudební rodině – právě včas, aby všichni společně v roce 1985 stihli odehrát své legendární 20minutové vystoupení ve Wembley v rámci megakoncertu Live Aid, kterým film vrcholí.
Události souhlasí, jenže tu samou dějovou linku už jste viděli mockrát jinde a na bohaté historii Queen je toho k poznávání mnohem, mnohem víc. Takže jestli osudy kapely znáte, nedozvíte se z Bohemian Rhapsody nejspíš nic nového a jen si budete říkat, proč je všechno jen rychle ukázáno a zase opuštěno.
Rozhodně to ale není chyba hereckých výkonů. Rami Malek si personu Mercuryho osvojil dobře a i jeho hlas zní tak podobně originálu, jak jen je to možné: koneckonců zpěv, který ve filmu uslyšíte, jsou zčásti originální nahrávky Queen, zčásti nové nahrávky v podání kanadského zpěváka Marca Martela, jehož hlas se tomu Freddieho v lecčems podobá, a někdy mix hlasů Ramiho Maleka, Marca Martela a Freddieho Mercuryho.
Také ostatní Queeni – Gwilym Lee jako Brian May, Ben Hardy jako Roger Taylor a Joseph Mazzello jako John Deacon – vypadají ve svých postavách věrně, bohužel však většinu času fungují jen jako křoví pro hlavní hvězdu.
Ano, Queen do značné míry rovná se Freddie Mercury, přesto by si žijící členové kapely zasloužili víc než jen prkenné dialogy na začátku filmu a roli přicmrndávačů a občas svatoušků (jakými rozhodně nebyli) v jeho průběhu.
Odměnou za to, když u Bohemian Rhapsody vydržíte do konce, vám bude zážitek z vystoupení ve Wembley, které působí, jako by skoro patřilo do jiného filmu. Tvůrci si dali práci s tím, aby pokud možno věrně rekonstruovali záznam z původního vystoupení (včetně takových drobných detailů, jako jsou kelímky Pepsi odložené na Freddieho klavíru), a atmosféra začne být ve finále elektrizující i tím, co vidíte, nejen slyšíte.
Takže si můžete svobodně poplakat nad předčasně zmařeným životem jedné hudební ikony a tak trochu čekat na to, že tu poctu Freddiemu Mercurymu někdo v budoucnu zvládne ještě o dost lépe.
Koneckonců pořád platí, že Show Must Go On.
