Fungují teprve rok a už spolupracují se zvučnými jmény světového byznysu. Studio architektek a designérek Novavita rozkročené mezi Česko a Británii zaujalo nejen na letošním Designbloku.
Ivana Linderová a Dagmar Zvoníčková Fredholm toužily vracet odpadu nový život. A tak založily studio nazvané příznačně Novavita. O jejich práci se dnes zajímají špičkoví architekti a spolupracují například s firmami jako Nike, Starbucks nebo COS.
„Idea je taková, že najdeme firmu, vezmeme jejich odpad, vytvoříme z něj nový materiál, a ten vrátíme ideálně zase zpátky do jejich projektu,“ vysvětluje Dagmar Zvoníčková Fredholm (na úvodní fotografii je spolu s Linderovou a Martinou Zachrlovou, která pomáhá v rozvoji firmy v Česku).
Letos například s řetězcem Starbucks využily kávovou sedlinu, z níž vytvořily obklady, jež připomínají onyxovou strukturu. Materiál, u kterého je jen stěží poznat, že je z recyklovaného plastu, představily na letošním Designbloku.
Má ale už i své využití v prémiovém pražském projektu Vanguard od PSN, kde jsou z něj vytvořeny podsvícené stropy a dveře.
Na stolku leží hromada různých desek, obkladů s rozličnými barvami, které bere Dagmar Zvoníčková jednu po druhé do rukou a postupně vyjmenovává, co s nimi vyrábějí.
„Začaly jsme drtit kanystry a z nich dělat obklady. Tyhle desky děláme s Wienebergerem, využíváme v nich prach, který vzniká, když se řežou cihly. Tohle jsou staré šampony, tohle je ze starých břidlicových tašek a tyhle obklady vznikly ze starých bedýnek, ve kterých se vozí zboží do Evropy.“
Myšlenka, která mladé studio i čím dál zajímavější spolupráce pohání, je, že nejudržitelnější materiál je takový, ke kterému si člověk vytvoří osobní vztah. Ne vždy jde nutně o stoprocentně recyklovaný odpad.
„Pro jednu kosmetickou firmu teď děláme třpytivý beton, do kterého jsme zpracovaly jejich staré oční stíny a pudry. Fungují jako pigment,“ vysvětluje Dagmar Zvoníčková.
Novavita pracuje jako experimentální laboratoř. Nejprve získají odpad (který někdy nakupují i na bazarech), a ten pak zkouší zpracovat, spojit ho například s recyklovaným plastem či cementem.
Na začátku šly cestou pokus–omyl a postupně objevovaly, jak různé materiály zpracovat.
„Normálně jsme si začaly psát recepty. Víme, jaká teplota plastu je potřeba, když chceme určitou texturu. Třeba kanystry se taví na 130 stupňů,“ dává příklad energická žena a hned se začne smát a vypráví, že jak to s experimenty bývá, ne vždycky se zadaří.
Jako třeba když se Novavita spojila s tenisovou organizací, od které dostala staré tenisové míčky a struny raket. „Zatím z toho ale nedokážeme udělat materiál, který bychom rády využily,“ říká Dagmar Zvoníčková Fredholm.
I když je Novavita na trhu jen chvíli, neobjevila se zčistajasna. Její autorky, které jsou i letité kamarádky, jsou totiž také úspěšné architektky. Novavita vznikla z jejich vlastní potřeby.
„Ve svých projektech jsme chtěly využívat víc udržitelných materiálů, často ale nezapadaly do našich představ, a proto jsme se rozhodly vyrábět materiály vlastní, které napodobují přírodní kámen a nesou spíš zemité a tlumené tóny,“ vysvětluje Ivana Linderová.
Ukázky práce studia Novavita, dlaždice z recyklovaného materiálu
Díky tomu se mohla nová firma rozjet poměrně rychle. Její autorky mohly v praxi ukázat, že i materiály tvořené z odpadu můžou vypadat luxusně a že se jich nemusí investoři a architekti bát. Vedle zmíněného projektu Vanguard v Praze jde třeba i o nový projekt architekta Alana Prekopa v Bratislavě.
Obě dlouhodobě působí ve Velké Británii, kde si před šesti lety založily studio Identity Designers. To má pobočku i v Brně a na kontě projekty ve Velké Británii, Česku, Dánsku, USA nebo Vietnamu.
Díky této zkušenosti mají i teď s Novavitou snazší přístup na britský, potažmo globální trh. V Česku si nejprve v uplynulém roce vyzkoušely, jak by to mohlo fungovat. A když viděly, že to jde dobře, představily na začátku září novou firmu také na London Design Week.
Právě tam je oslovili například zástupci módní značky COS, která nedávno oznámila, že chce radikálně obměnit svoje prodejny a využít co nejvíce udržitelné materiály.
„Jednáme s nimi o vývoji nového unikátního materiálu, který bude nejspíš vytvořen z některých jejich starých prvků interiérů, jako jsou třeba manekýny a podobně,“ popisuje Linderová.
Materiály, které Novavita už vyrábí, ale zaujaly i hvězdy světa architektury, jako jsou firmy Foster + Partners, Heatherwick nebo Sheppard Robson.
„Současně již vzorkujeme materiály pro obložení v Národní galerii v Londýně a navrhujeme nábytek na míru pro coworking Uncommon. Pracujeme ale i na testování našich materiálů v interiérech jedné nejmenované automobilové značky,“ říká Dagmar Zvoníčková.
Rozjetých spoluprací je ale ještě víc. Například pro Nike vzorkují nový materiál, který vytvářejí z krabicového odpadu. Připravují i nové materiály pro kavárny v Brně i Praze, jejich jména ale zatím prý prozradit nemůžou.
Zájem se zdá být velký, svou nabídkou se trefily do poptávky na trhu. Jednu překážku ale přesto obě architektky vidí.
„Velká výzva je v certifikacích. Protože když chcete získat certifikaci pro materiál, který je z odpadu, musíte zaručit, že vstupní surovina bude vždy stejná, ale to je u odpadu těžké,“ vysvětluje Dagmar Zvoníčková.
Nezdá se však, že by se téhle výzvy lekly. Místo toho Novavita rozjednává možnou spolupráci s univerzitou VUT na vývoji a certifikaci některých materiálů, které by se mohly využívat jako fasádní systémy.
„Velké architektonické kanceláře nám říkají, že jakmile na to budeme mít razítko, hned to využijou. Tak to musíme zvládnout,“ směje se odhodlaně Dagmar Zvoníčková.
