Odvážná perspektiva. Výstava Josefa Koudelky ukazuje známé památky v neznámém světle

Až do konce března vystavuje Josef Koudelka, jeden z nejznámějších českých fotografů, v pražském Uměleckoprůmyslovém museu svůj cyklus Ruiny. Ukazuje v něm, že i nesčetněkrát vyfocené antické památky mohou vypadat jinak. Stačí zvolit originální perspektivu.

Ona mramorová socha, která mohla být podle odborníků až třináct metrů vysoká, byla zničena při zemětřesení ve druhém století. V Ammánské citadele v jordánském hlavním městě se ale dodnes nachází její mramorové ostatky, konkrétně ruka a loket, které s největší pravděpodobností patřily sošnému Herkulovi.

Jde o jednu z nejnavštěvovanějších památek Ammánu, přesto se českému fotografovi Josefu Koudelkovi, který proslul cykly jako Cikáni, Exily nebo dokumentací invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, podařilo citadelu zvěčnit bez jediného turisty, a navíc díky neotřelé kompozici vytvořit dojem, že ruka měří několik metrů.

Podle Tomáše Pospěcha, kurátora právě probíhající výstavy Ruiny v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, je právě tato fotografie dokladem jedinečného pohledu českého fotografa, stejně jako odvahy ukazovat tisíckrát zvěčněná místa jinou perspektivou. Ona ruka, jak totiž prozrazuje, má ve skutečnosti jen několik desítek centimetrů.

Fotografie pořízená v Jordánsku v roce 2012 je jedna ze čtyřiceti velkoformátových zvětšenin (na šířku mají 2,6 metru), které až do konce března Josef Koudelka v Praze prezentuje. Všechny pocházejí z cyklu Ruiny, které rodák z Valchova u Boskovic začal systematicky mapovat od roku 2004.

Do roku 2017, kdy s objížděním významných archeologických míst ve Středozemí skončil, navštívil přes dvacet zemí a více než dvě stovky památek. Nechybí ty slavné, jako je Římské koloseum, Chrám Dia Olympského v Athénách, pozůstatky Chrámové hory v Jeruzalémě nebo Apollónův chrám v řeckých Delfách, ale i méně známá naleziště v Turecku, Alžírsku či Sýrii.

„Josef Koudelka začal používat panoramatickou kameru v roce 1986. Nikdy ho však nezajímaly krajiny samy o sobě, ale krajina antropocénu. Zajímalo ho, jak člověk svou činností přetavuje zemi a vytváří krajinu novou, umělou,“ vysvětluje pro Forbes Life fascinaci nejen antickými památkami Tomáš Pospěch.

Kurátor výstavu zarámoval Koudelkovým citátem „Ruiny nejsou minulost, ale budoucnost“ a připomíná, že výstava není romantickou prezentací světoznámých památek, ale autorskou výstavou a zejména ukázkou jedinečného pohledu Josefa Koudelky, který skrze archeologická naleziště otevírá otázky vzniku a zániku civilizací.

Jeho panoramatické fotografie jako by se vzpíraly době: jen na jedné z nich je možné najít dvě malé hlavy turistů, jinak po nich není na celkem osmdesáti snímcích výstavy ani stopy, a to přesto, že jde o turisticky velmi exponovaná místa. „Josef Koudelka se je snažil fotografovat ve vztahu k přírodě a okolí. Je to další kapitola jeho sledování vztahu člověka a kamene.“

Pozorného čtenáře teď jistě napadá otázka, jak lze vyfotit světoznámé památky bez jediného návštěvníka. Tomáš Pospěch nabízí jednoduchou odpověď: Fotograf na místa cestoval v turisticky méně vytížených měsících a památky navštěvoval v brzkých ranních hodinách nebo v podvečer.

A takové Římské koloseum, kam ročně zavítá na několik milionů cestovatelů z celého světa? Tam Josef Koudelka přišel hodinu před oficiálním otevřením, počkal si jako první na výtah a na pořízení fotografie – jejíž kompozici si předtím několikrát nacvičoval – měl zhruba dvě minuty času, než se objevila první turistická skupina.

Baví mě autorova poťouchlost. Rozhodl se památky fotografovat, i když na místech vznikají miliony fotografií.

„Baví mě autorova poťouchlost. Rozhodl se památky fotografovat, i když na místech vznikají miliony fotografií a je jimi zaplaven internet. On se rozhodl vzít stejné téma, udělat ho na rozdíl od ostatních černobíle a v úplně jiném kontextu. Je to odvaha nabídnout lidem možnost, aby se na památky dívali jinak,“ myslí si kurátor.

I když výstava Ruiny působí díky perspektivě Josefa Koudelky nadčasově, až bezčase, má její prosincové uvedení opodstatnění: Uměleckoprůmyslové museum chtělo expozicí poděkovat fotografovi za jeho velkorysý dar, kdy k více než dvěma tisícům fotografií, které instituci už v minulosti věnoval, nově přidal právě soubor Ruiny čítající přes 170 snímků, a současně představit českému diváku Koudelkovy fotografie, které byly dosud vystaveny jen v Paříži a v Římě.

Nejen v českém kontextu jde o výjimečný počin – akvizice podobných sbírek většinou probíhají skrze nákupy galerie, i proto je dnes Josef Koudelka zastoupen ve sbírkách Tate Modern či Centre Pompidou.

Uměleckoprůmyslové museum má ale s podobnými dary zkušenost: v padesátých letech věnoval instituci své dílo fotograf František Drtikol, v sedmdesátých a osmdesátých letech ho následoval Josef Sudek a jeho sestra Božena. „Proč si Josef Koudelka vybral právě UPM? Předpokládám, že důvodů je více,“ říká kurátor.

„Instituce má největší sbírku fotografií v České republice, má už dobře zastoupeného Drtikola a Sudka,“ myslí si Tomáš Pospěch. Další proměnnou pak může být skutečnost, že první sbírku tu začala zpracovávat historička umění Anna Fárová, s níž Josef Koudelka celý život spolupracoval.

Ať za darem pro Uměleckoprůmyslové museum stojí cokoli, na výstavu Ruiny se rozhodně vydejte. Díky snímkům procestujete nejen Evropu a možná si i uvědomíte, jak je člověk v rámci časové i fotografické perspektivy vlastně malinký.

Vyhledávání...

Nebyly nalezeny žádné výsledky. Zkuste prosím zadat jiné klíčové slovo!

...nebo si přečtěte rubriky

Nesmrtelní