Ona byla grafička, on pracoval v IT. „Běžná“ zaměstnání už se jim ale začala zajídat, a tak se před sedmi lety rozhodli zariskovat. Začali vařit pivo v Lomnici u Tišnova a beznadějně se do toho zamilovali. Dnes Jana a Ivo Pavlišovi se svými ležáky a speciály sklízejí chválu i ocenění.
„Když jsme spolu s Ivem randili asi dva měsíce, chytla jim na dvoře stodola plná dřeva. Při vytahování čtyřkolky s upuštěnými pneumatikami se popálil, takže byl hospitalizován na JIP a já za ním každý víkend jezdila asi tři sta kilometrů,“ začíná Jana Pavlišová.
Při návratu do práce si uvědomil, že už ho moc netěší. I Jana chtěla tou dobou změnit kurz své profesní dráhy. Oba tak vyměnili obrazovky počítačů za něco hmotného. K rozhodování jim dopomohl také fakt, že měli k dispozici původní pivovar ze šestnáctého století, kde se pivo vařilo do roku 1922.
Pivovarskou budovu s nádvořím a přilehlými hospodářskými budovami koupil s investičním záměrem v roce 1925 Ivův pradědeček. O rok později však rozprodal polovinu pivovaru včetně dvoupatrových pivovarských sklepů a začal podnikat v truhlářském oboru. Zbytek se používal k různým pronájmům.
Manželé prostor využili a 25. listopadu 2017 navázali na původní pivovarskou tradici. Start byl patřičně náročný, však také otevírali pivovar bez předchozích zkušeností.
„Byli jsme blázni. Zpětně se skoro až divím, že nás nikdo nezastavil. Rozhodli jsme se a pak už se začalo svépomocí rekonstruovat stodolu, protože ve většině původních prostor pivovaru dnes bydlí manželovi příbuzní včetně nás. Založili jsme společnost, připravili podrobný podnikatelský záměr a měsíce s ním obcházeli banky, než nám jedna konečně půjčila,“ dodává Pavlišová.
K půjčce ve výši tři miliony korun přitom museli zastavit tři nemovitosti a další potřebný milion už poskládali z vlastních zdrojů. Následně si objednali pivovarské technologie vytvořené na míru a na Mendelově univerzitě se začali učit vařit pivo.
Dokončili také rekvalifikační kurz na sládka prostřednictvím Beer Academy. Poctivé technologické základy už ovládají s přehledem a věci dělají opravdu po svém. Sami říkají, že se chtěli vymanit z řádu, který něco přesně diktuje.
„Co se týká piva, jsme někdy dost tvrdohlaví. Například pšeničné pivo je uvařené tak, aby chutnalo nám. Kvasí při nižších teplotách, kdy kvasnice vytvářejí aroma připomínající hřebíček, i když víme, že mnoho lidí zrovna tohle u pšeničných piv nevyhledává,” líčí manželé.
„Pivovarskou komunitu pravidelně rozohňujeme tím, že vaříme pivo infuzním způsobem, a ne starou tradiční dekokční metodou, která vychází z dob, kdy nebyly technologie zdaleka tak spolehlivé jako dnes. Pokud ale ve slepých degustacích nikdo nepozná rozdíl, nemáme důvod naše postupy měnit,“ doplňují.
Foto Michaela Szkanderová
Jana a Ivo Pavlišovi
Přestože byznys na začátku rozjížděli skutečně sami dva, aktuálně se zapojuje víceméně celá rodina. Už pár let je nejvíce aktivní starší bratr Jany. K tomu jim ještě vypomáhají rodiče s příjmem objednávek a stáčením lahví. A když je nouze, ruku k dílu přiloží i švagr a synovec.
„Manžel vede výrobu, rozváží pivo, nakupuje potřebné suroviny a materiál na výrobu a řeší fuckupy, kterých je víc než dost. Já řeším marketing, grafiku, PR, provoz pivnice, organizaci brigádníků, stánkařský prodej, ekonomiku pivovaru, komunikaci s klienty, kteří mají speciální přání, vaření vlastního piva, firemní večírky, prohlídky a podobně,“ vysvětluje Pavlišová.
Momentálně mají v nabídce jedenáct druhů piva, což může být v porovnání s jinými minipivovary skromné číslo. Pavlišovi ale naprosto přesně vědí, co dělají. Už při budování výroby mířili k úzkému portfoliu čítajícímu především spodně kvašená piva s důrazem na osvědčenou kvalitu.
V roce 2023 dokonce získali cenu v kategorii nejlepší silné světlé pivo. Hodně cen získala i jejich Hořká desítka. Každý rok se navíc umisťují mezi třemi nejlepšími minipivovarskými desítkami na Jarní ceně českých sládků.
Menší nabídku se snaží vyrovnávat chutí. Oslnivá je například kombinace pepře a pomeranče nebo medová 13. Tu si poprvé uvařili na vlastní svatbu a prvních sto litrů se vypilo za dvě hodiny.
Protože pivo pojmenované Honeymoon si získalo své fandy, je zařazené i v oficiální nabídce. Obsahuje téměř tři procenta medu, ale není přeslazené. I další receptury tvoří společně. Ivo je přitom spíše na spodně kvašená piva a Jana se zajímá o další pivní styly.
Foto Jana Pavlišová
Celkem za rok vyprodukují okolo 700 hektolitrů piva. Kromě jejich pivnice v Lomnici se čepuje na Tišnovsku, Kuřimsku, Boskovicku či v Brně. Mají několik stálých zákazníků a pak mnoho podniků, které piva v různých intervalech střídají.
Snaží se ovšem, pokud to jde, zásobovat pivem i vzdálenější města, třeba Olomouc nebo Prahu. Díky distributorům se jejich pivo občas objeví třeba i v Českých Budějovicích, Pardubicích nebo v Ústí nad Labem. Kromě piva jako takového si u nich můžete domluvit prohlídku s degustací a zábavným výkladem nebo přenocovat v apartmánu.
Oba v pivovaru bydlí, a tak v něm tráví 24 hodin denně. Láska k tomuto řemeslu u nich ale nevybledla, právě naopak. Mají velké plány do budoucna. Chtějí vyvinout perfektní nealko pivo, více pivovar rozšířit a tím i diverzifikovat celý byznys.
„Čekají nás investice do inovace technologií, implementace ERP systému, abychom veškeré naše počínání měli lépe pod kontrolou, dokončení vlastního vrtu a rekonstrukce kanceláře. To je zábava na nejbližší měsíce,“ vyhlíží Jana Pavlišová.