Když jel poprvé autem, narazil nárazníkem do garážových vrat. Byl dyslektik a učitel si o něm myslel, že je příliš hloupý na studium. Jeho přísná matka, dcera Ferdinanda Porscheho, ho i kvůli pětce z angličtiny raději rovnou poslala na internátní školu. Ferdinand Karl Piëch, který v dětství platil za neschopného a smolaře, pak všem ukázal, jak moc ho podcenili.
Po desetiletí měnil automobilový průmysl a ze ztrátového koncernu Volkswagen vytvořil ziskové automobilové impérium. Muž, který platil za geniálního inženýra aut i moci a který byl nejbohatším Rakušanem, v neděli náhle v 82 letech zemřel.
Byl tvrdý, přísný, náročný. A brzy poznal, že hodně věcí se dá dělat jen na vlastní pěst, protože se člověk může spolehnout jen sám na sebe. To prý byla jedna z největších lekcí, které dostal během svého pobytu v internátu, a byla vidět v celé jeho kariéře. Poté, co vystudoval v Curychu techniku, nastoupil do rodinného podniku Porsche a rychle se vypracoval. Podílel se na vývoji sporťáku Porsche 917, který v roce 1970 vyhrál ve slavném 24hodinovém závodě v Le Mans. Svou rodinu a vedení firmy sice rozčílil tím, že při vývoji tohoto auta násobně překročil rozpočet, jeho odvážný krok se ale osvědčil a prodeje stuttgartské automobilky potom rychle rostly.
Do jejího čela se ale jako „muž, který nenese jméno Porsche“ nikdy nedostal. To byl začátek velkého sporu v rodinné dynastii. „Jsem jako divoké prase, vy domácí prasata,“ vzkázal podle magazínu Spiegel svým příbuzným Ferdinand Piëch. Na rozdíl od nich se o sebe prý dokáže postarat sám.
Nejprve to dokázal v Audi, kam nastoupil do technického vývoje v roce 1972. Stejně jako v Porsche i v Audi, které tehdy nebylo ani v nejmenším tak prestižní značkou výkonných aut jako dnes, se během dvou desetiletí dostal až do jeho vedení. Pohon všech kol, turbodiesel TDI a další inovace vznikly i díky perfekcionistovi Ferdinandu Piëchovi.
Jeho ambicím to ale nestačilo. Kromě techniky a aut velmi dobře rozuměl i tomu, jak funguje moc, a uměl tahat za důležité nitky. Věděl o svých schopnostech a dokázal si říct o příležitost. Přesně tak se v roce 1993 dostal do vedení tehdy skomírajícího koncernu Volkswagen, když přemluvil nejmocnější muže v jeho dozorčí radě, aby mu vedení wolfsburského podniku svěřili.
A Piëch rychle začal Volkswagen, který tehdy měl miliardové ztráty, měnit. Ve velkém propouštěl manažery, zavedl čtyřdenní pracovní týden a flexibilní pracovní dobu. Sám řešil i nejmenší detaily v konstrukcích aut a rozvinul efektivní strategii, která stála na začátku boomu koncernu VW: navržení konstrukcí automobilů tak, aby co nejvíce dílů bylo stejných napříč jednotlivými značkami. Dnes to tak je podle britského Guardianu u 65 procent dílů. Piëch také výrazně rozšířil paletu značek ve „svém“ koncernu na 13 jmen. Od Seatu, VW, Škody Auto (tu považoval za „nejhezčí dceru koncernu“) přes náklaďáky MAN a Scania až po Bugatti a Lamborghini. Když se v roce 2002 dostal do dozorčí rady koncernu, měl proti době jeho nástupu dvojnásobný obrat a k tomu rekordní zisky.
Lidé, kteří Piëcha poznali, o něm často mluví jako o geniálním stratégovi, vizionáři a posledním velkém automobilovém manažerovi, který uměl auta i sám konstruovat. Vzápětí ale dodávají, že koncern vedl jako autokrat a rád v mocenských soubojích využíval intrik. Byl přísný a své podřízené propouštěl okamžitě, jakmile udělali dvakrát stejnou chybu. „Maxima se dá dosáhnout jen tehdy, když se jde na hranice dosažitelného. A na téhle hranici není vždycky místo pro harmonii,“ tvrdil muž, který má s různými ženami 12 dětí.
Z koncernu odešel pár měsíců před tím, než se rozjel největší skandál v jeho dějinách – Dieselgate. Před dvěma lety se s Volkswagenem rozešel úplně. Prodal většinu svých akcií a odstoupil i z dozorčí rady v Porsche. Jeho stopa ve wolfsburském koncernu i v rodinné dynastii ale zůstává hluboká.