Nejprve se musí vyfoukat perly ze skleněných trubic, pak nastříbřit, obarvit, namalovat, rozřezat a nakonec z nich ještě smontovat konečný výrobek. Než zamíří jedna perličková ozdoba do obchodu, musí projít nejméně šesti páry rukou.
V rodinné firmě Rautis v Poniklé nad Jizerou, kde výzdobu ze skla tímto způsobem vyrábějí už přes 100 let, ale nedají na pečlivou ruční práci dopustit. A lidé na to slyší čím dál víc.
„Tradičními výrobky se nám podařilo oslovit zákazníky, kteří se vracejí k ozdobám po babičce,“ říká majitel Rautisu Marek Kulhavý. Perličkové hvězdy, vločky, andělé, ale třeba i saně, motorky nebo letadla se zkrátka vracejí na české vánoční stromky.
Kulhavý sám se přitom do oboru dostal náhodou. Jeho otec se během privatizace stal ředitelem jednoho ze závodů Železnobrodského skla a jeho úkolem bylo provést transformaci podniku. Česko ale zaplavila levná konkurence z Asie a zájem o drahé skleněné výrobky upadl.
Kulhavému, který firmu převzal před 17 lety, se podařilo Rautis zachránit tím, že spojil tradici s moderním designem. Díky tomu se dnes jeho ozdoby dostávají i do obchodů, které se specializují na český design. Jejich ceny přitom odrážejí ruční práci, prodávají se v řádech stokorun za kus.
Obrat malé firmy, pro kterou pracuje asi 20 lidí, v posledních letech roste, překročil deset milionů korun. Většina výroby, která ročně čítá kolem 150 tisíc kusů ozdob, zůstává doma, zájem o ně je ale i v Německu, Rakousku, Švýcarsku, USA a Rusku. „Menší partnery ale máme po celé Evropě,“ říká Kulhavý.
Rautisu se osvědčila i sázka na práci pro firmy: pro ty vyrábí ozdoby na zakázku nebo dodává speciální set, ze kterého si je mohou lidé vyrobit sami.
Jeho firma navíc nefunguje jen jako výrobce unikátních skleněných kousků, ale i jako muzeum – v „běžných časech“ přijede do závodu v Poniklé nad Jizerou na 13 tisíc lidí ročně.
Výroba tu totiž probíhá už od roku 1902 a díky tomu, že všechno vzniká už přes 100 let stejným způsobem, je místní know-how zařazené na národní seznam nehmotného kulturního dědictví a Rautis už před dvěma lety usiloval i o zápis na prestižní seznam UNESCO.
Vytrvalé úsilí se vyplatilo: UNESCO si od firmy z Podkrkonoší vyžádalo doplňující podklady a letos rozhodlo kladně.