Začínali s jedním komunitním místem v pražských Vršovicích. Teď se během pár měsíců rozrostli na velkou platformu, která provozuje několik ambiciózních podniků po městě. A nejen o oživené čistírně odpadních vod ještě uslyšíte.
Začalo to ryze pragmaticky. V roce 2015 sháněli Daniel Konopáč a Edita Štrajtová ateliéry pro vlastní práci. „Chybělo nám místo, kde by se lidé z různých oborů mohli setkávat a spolupracovat,“ vzpomíná Štrajtová na dobu, kdy zaniklo několik významných uměleckých center, jako byly Karlín Studios nebo Trafačka.
Když se jim k pronájmu naskytly prostory v Praze 10, původní čokoládovna, pekárna nebo také sušárna hasičských hadic, začali ji pod názvem Petrohradská kolektiv sdílet i s dalšími umělci.
Vytvořili tak komunitní místo pro rezidenční programy, výstavy, workshopy a akce na podporu mladých umělců, kteří by se jinak k veřejné prezentaci své tvorby vůbec nedostali.
Komunita postupně vyrostla na tvůrčí zázemí pro stovky umělců a vytvořila živý prostor pro experimenty. V rané fázi Petrohradské kolektiv tu probíhaly výstavy téměř každý týden a prostor byl zdarma otevřen široké veřejnosti.
Na dobu neurčitou
Existence kolektivu ale měla být pouze dočasná. Objektu hrozila po celou dobu fungování demolice, což způsobilo jisté limity v možnosti dlouhodobého rozvoje. „Omezená doba nás ale také motivovala k tomu, abychom využili prostor na maximum,“ vzpomíná Daniel Konopáč.
Z původně plánovaných pár ateliérů se stal pulzující kulturní bod nejen v lokálním, ale i evropském kontextu, který nabízel galerii, kino, koncerty a celoroční výstavní činnost. Po umění hladoví návštěvníci mohli navíc zážitky vstřebat nad kávou a dalším občerstvením. Provoz takového objektu ročně vyšel na deset milionů korun.
Foto Jakub Doležal
Foto Jakub Doležal
Foto Jakub Doležal
V roce 2023 se Petrohradská kolektiv znovu ocitl ve složité situaci. Jeho provozovatelé dostali definitivní nařízení objekt opustit. Tým kolem Edity Štrajtové a Daniela Konopáče se pro zajištění existence svého programu rozhodl rozšířit své aktivity do jiných lokalit – konkrétně na Smíchov a do Bubenče.
Prostory Tempo, Tusculum a Čistírna1906 rozdělují multidisciplinární činnost Petrohradské, aby se do budoucna minimalizovalo riziko, že by případná ztráta jednoho prostoru znamenala konec celé platformy.
Bývalá prodejna, nemocnice a čistírna vod
Od září je kousek od Andělu otevřené Tempo, které funguje jako komunitní prostor s pekárnou a barem. Kromě kultury tak jde i o novinku na kávové scéně, neboť kavárna má na mlýnku zrnka od Candycane, na pultu čerstvé pečivo a na menu lehký oběd.
„Nazvali jsme to Artists Daycare centrum. Jde o kombinaci uměleckého prostoru a kavárny, která bude fungovat jako galerie pro menší skupinové výstavy,“ vysvětluje Štrajtová, právě usazená v zasedací místnosti prostoru Tusculum.
Historická vila se nachází v areálu LDN v Bubenči a poslouží jako coworking, ateliéry a rezidenční centrum.
Foto Petrohradská kolektiv
Foto Petrohradská kolektiv
Foto Petrohradská kolektiv
Foto Petrohradská kolektiv
„Zatímco Petrohradská je hodně dynamická, Tusculum je jiné. Nabízí klidnější pracovní prostředí mezi parky, vilovou zástavbou a léčebnou dlouhodobě nemocných. Interakce mezi umělci a návštěvníky určitě přinese zcela novou dynamiku,“ těší se Edita Štrajtová.
Čistírna1906, která stojí jen pět set metrů od vily Tusculum, zase poskytuje prostor pro koncerty, výstavy a performance v atraktivním industriálním prostředí bývalé čističky odpadních vod. Zajít si sem ale můžete i na oběd, pivo nebo kafe, které si lze vychutnat na široké louce.
Foto Petrohradská kolektiv
Zlomový rok
Kolektiv na adrese Petrohradská 13 ovšem nekončí. „Už jsme byli odstěhovaní, kino zabalené, když jsme dostali zprávu, že se pronájem opět prodlužuje,“ usmívá se Štrajtová.
„Zůstat ve Vršovicích jsme se rozhodli z toho důvodu, že místní komunita nám dala najevo, jak jsme pro ně zásadní,“ doplňuje ji Konopáč. Odpověď na otázku, jak dlouho umělci a jejich fanoušci ve Vršovicích zůstanou, ale neznají.
Pro příští rok chce Petrohradská kolektiv stabilizovat nové prostory a plně využít jejich potenciál. V Tusculum očekávají první zahraniční rezidenty, v dalších lokalitách plánují nové výstavy, koncerty a workshopy. „Příští rok by měl být hlavně o využití všech nástrojů, které jsme za posledních několik let budovali,“ uzavírá Konopáč.
