Starší generace si jistě vybaví západočeskou firmu Solo Sušice, která svého času patřila k největším sirkárnám na světě. Kdysi slavné sirkařské impérium už patnáct let nevyrábí, jeho jméno a hlavně originální designové zápalkové nálepky však oživly díky Jiřímu Kubíkovi a Janu Rambouskovi a jejich projektu Czechoslovakian Ink.
Projekt vznikl v roce 2020 a jeho největší chloubou je stejnojmenná kniha, kterou tvůrci vydali předloni. Jde o sbírku starých zápalkových nálepek v minulosti vyráběných právě pro podnik Solo Sušice nebo také Solo Lipnik. Za ojedinělou publikaci si její autoři loni odnesli prestižní ocenění Red Dot Design Award přezdívané jako designérský Oscar.
Projekt Czechoslovakian Ink nabízí také sítotisky a plakáty, opět s motivy a hesly, které se v socialismu objevovaly na krabičkách od zápalek. Z dnešního pohledu jde o hodnotné sběratelské kousky, byť je řeč o tak zdánlivě obyčejném výrobku, jako jsou nálepky od sirek.
Jedním z jejích nejvýraznějších tvůrců byl grafik a spisovatel Vilibald Weinzettl. Projekt Czechoslovakian Ink chce tuto tvorbu i práci dalších významných grafiků minulého století připomenout. Dílům tak znovu vdechuje život.
„Celý projekt vznikl tím, že jsem začal sbírat staré zápalkové nálepky, o kterých jsem do té doby neměl tušení. Byl jsem z toho nadšený. Také málokdo z mých kolegů zabývajících se grafikou věděl, že se v šedesátých a sedmdesátých letech v Čechách vyráběly takovéhle grafiky,“ vypráví Kubík.
Ke sběratelství měl vždycky blízko. Jeho děda je vášnivý filatelista.
„Moje sběratelství ale začalo tak, že jsem narazil na pár nálepek na Pinterestu, což mě překvapilo. Chtěl jsem zjistit, jaké další grafiky vznikaly. Žádné internetové archivy k tomu ale neexistují, a tak jediný způsob, jak ke známkám přijít, bylo začít je nakupovat na Aukru a postupně sbírat,“ líčí podnikatel.
Foto Michael Tomeš
Kniha Czechoslovakian Ink přináší více než šest set znovuobjevených zápalkových nálepek | Foto Michael Tomeš
Když se mu nálepek nakupilo asi třicet tisíc, přemýšlel s kolegy, jakou formou je znovu přivést k životu. Nejprve se rozhodli, že maličké obrázky budou zvětšovat do plakátů. Začalo to sítotisky, jejichž výroba si žádá spoustu manuální poctivé práce. A také peněz.
Když se vyprodala první série sítotisků, zkusili tvůrci levnější metodu – ofsetový tisk plakátů. A pak už byl jen krůček k vydání knihy.
„Vždycky jsme totiž měli problém vybrat v tak velkém množství ty nejhezčí nálepky, které půjdou na plakát. Kniha nám to umožnila, jde o soubor těch, které mi přišly nejzdařilejší,“ říká Kubík. Prodalo se jí už tisíc kusů, v současné době se připravuje dotisk ve stejném množství.
A to není jediný úspěch projektu, který má na svědomí firma Oliver & Parents neboli Kubík a Rambousek, mimochodem v umělecké sféře známé postavy.
Rambousek, v roce 2014 člen našeho výběru 30 pod 30, stojí například za společností Automobilist, která také pracuje s historií, avšak sportovní.
Firma, jejímž hlavním investorem je miliardář Karel Komárek, vytváří umělecká díla oživující klíčové okamžiky z dějin i současnosti motosportu a spolupracuje například s formulí 1. Pro firmu pracuje i Kubík, který vystudoval obor entertainment design v Singapuru.
Projektu Czechoslovakian Ink se věnuje ve volném čase, stejně jako ostatní členové týmu, kterých je aktuálně kolem osmi až deseti.
„Jde o nadšenecký projekt. Všichni máme trvalé zaměstnání, které nás živí. Na tomhle děláme po večerech a o víkendech, a ne s vidinou finančního zisku. Je to čistě pro radost a z nadšení, že jsme objevili dosud neznámé věci z historie,“ popisuje Kubík, s nímž vedeme rozhovor v útulném pražském papírnictví Kartotéka.
Také tady si totiž jejich produkty můžete zakoupit, zboží najdete i v několika dalších papírnictvích a knihkupectvích. Prodeje ale táhne hlavně e-shop. Na výrobky slyší primárně lidé se zájmem o grafiku nebo třeba interiérový design, protože si plakáty často dekorují byt.
Foto Michael Tomeš
Kubík: „Slyšel jsem i, jestli nejsem nadšený komunista. To určitě ne, ale fascinuje mě, že i v nehezké době u nás vznikala velmi kvalitní grafická díla.” | Foto Michael Tomeš
Autoři vždy vyrábějí limitované edice a počet v každé z nich není náhodný.
„Velké sítotisky vyrábíme v limitkách o čtyřiceti dvou kusech, což odkazuje na počet zápalek, které bývaly v malé krabičce. Malé ofsetové tisky máme v edicích o dvou set čtyřiceti kusech, což se zase rovná počtu ve velké krabičce,“ vysvětluje Kubík význam čísel.
Ze sítotisků měl zatím největší úspěch plakát s nápisem „Každý týden ostříhat nehty“. V době ekonomické krize, konkrétně pak od vypuknutí války na Ukrajině loni v únoru ale podnikatelé pocítili odliv zákazníků. Zejména u sítotisků jsou navíc cenovky vyšší, protože si tu zakládají na precizně odvedené práci.
„U sítotisku výroba probíhá tak, že nálepku naskenujeme a v počítači ji ručně celou do nejmenšího detailu překreslíme do vektorové podoby. Pak jdou data na osvit, vytvoří se sítotiskové desky a ručně barva po barvě se to vytiskne na papír,“ popisuje Kubík techniku.
Evropskou cenu Red Dot Design Award vnímá jako úspěch, hlavně proto, že se díky tomu podařilo zviditelnit tvorbu grafiků z šedesátých a sedmdesátých let i za hranicemi.
Foto Michael Tomeš
Sbírka nálepek je bohatá, čítá asi třicet tisíc motivů | Foto Michael Tomeš
„Moje práce na projektu je spíš taková kurátorská – sesbírat předměty dohromady a v nějaké ucelené formě tvorbu odprezentovat. Vnímám to tedy tak, že Red Dot není ocenění pro mě nebo naše studio, ale hlavně pro autory z tehdejší doby. Samozřejmě z něj mám ale velkou radost,“ říká Kubík. Zdůrazňuje, že projekt rozhodně neoslavuje komunismus.
Za použití děl také tvůrci odvádějí licenční poplatek Ochranné organizaci autorské. Vyřešit otázku licence ale chvíli trvalo. Tehdy totiž tvorba zápalkových nálepek nebyla vnímána jako umělecká činnost.
To se ale podnikatelům úspěšně daří měnit a s projektem Czechoslovakian Ink mají další plány. Především chystají novou knihu, v které se však tentokrát místo sirek zaměří na obaly nejrůznějších výrobků, opět z časů socialismu.
Foto Michael Tomeš
Výrobky Czechoslovakian Ink najdete také v žižkovském papírnictví Kartotéka, kde fotografie vznikly | Foto Michael Tomeš
A kde se nápad zrodil? Tentokrát ne na Pinterestu, nýbrž při retro týdnu v Lidlu. „Měli tam kostkový cukr s hezkým starým designem, tak jsem si ho samozřejmě musel hned koupit a to byl ten impulz,“ směje se Kubík.
Stejně jako u předchozí knihy si tak i u nové publikace přijdou na své nejen milovníci umění, ale i retra.
