Byla to senzace, když se Picassovy Alžírské ženy z roku 1955 tento týden vydražily za 179 milionů dolarů (4,4 miliardy korun). Nový aukční rekord je na světě, to víme. Jak je ale možné, že se právě tyto polonahé postavy staly takovým trhákem? Čím je tento obraz jedinečný? Kombinací těchto faktorů:
1. Značka. Tak jako jinde i tady prodává silný brand. Podobně jako Apple kraluje firemním značkám, Picasso je superstar mezi malíři. Již za svého života se ve svém typicky pruhovaném tričku a s charismatickým vystupováním na hranici excentricity stal chodící ikonou. Podobná rozpoznatelnost je vyhledávaná i u jeho děl. V podstatě platí, že čím „picassovštější“ Picasso, tím lépe.
2. Téma. Picasso tvrdil, že dobrý umělec napodobuje a skvělý umělec krade. Nebál se proto použít jako předlohu stejnojmenný obraz slavného malíře Eugèna Delacroixe z roku 1834. Obě díla odráží fascinaci cizokrajnou kulturou a orientalismus.
Zatímco v podání Delacroixe jsou Alžířanky – obyvatelky harému – svůdně ležérní, z Picassových žen vyzařuje síla, až lehká divokost. Tento obraz je také poctou dalšímu velikánovi, Henrimu Matissovi, a jeho nádherně barevným obrazům odalisek, otrokyň v sultánově paláci.
3. Barva, styl. Na trhu s uměním jednoznačně platí, že barva prodává. A u kupců z rozvíjejících se trhů to platí dvojnásob. (Identita Picassova kupce zůstala skrytá, ale proslýchá se, že pochází z Číny.)
Alžírské ženy jsou jedinečným, barevně živelným dílem v nejlepší tradici Picassovy palety. Vydražený obraz je posledním dílem série, kterou vytvářel mezi léty 1954 a 1955, ve variantách označených postupně A až O. Alžírské ženy významně vybočují ze zbytku tvorby 50. let, jež je obecně hodnocena jako jeho umělecky slabší. Varianta O je zdaleka nejlepší, je to vyvrcholení celého cyklu, opus magnum, který obsahuje všechny Picassovy oblíbené motivy i kubizující styl.
4. Původ. Z rukou kultovní postavy Daniela-Henryho Kahnweilera, německého obchodníka a vydavatele neodmyslitelně spjatého s počátky kubismu, tento obraz v roce 1956 putoval ke sběratelům Victoru a Sally Ganzovým. Po jejich úmrtí se skrze aukční síň Christie’s dostal k významnému londýnskému obchodníkovi s uměním. Dobrá provenience díla je zárukou jeho pravosti a výjimečnosti, což je v tomto případě ještě umocněno prestiží sbírek předchozích vlastníků.
5. Načasování. Poslední vlastník si sice nepřál odtajnit svou identitu, ale v každém případě velmi dobře odhadl moment, kdy Alžírské ženy nabídnout v aukci.
Podobně jako u vstupů firem na burzu je i u uměleckých děl potřeba nalézt správný moment uvedení na trh. Současné ekonomické klima, především výše úrokových sazeb, přispívá ke zvýšení zájmu o investice v umění. Zároveň se objevuje nová vrstva extrémně bohatých lidí z oblastí Blízkého východu, Číny, ale i Ukrajiny nebo Běloruska, pro něž nákup umění představuje vítanou příležitost získat trofej, statusový objekt. V neposlední řadě nyní na trhu existuje nedostatek kvalitních Picassových děl, což jejich cenu dále zvyšuje.
Zatímco odborníci nyní spekulují, zda se prvenství Alžírských žen bude počítat na dny nebo měsíce, český trh s uměním čeká na posunutí vlastního aukčního rekordu již několik let. Prozatímním držitelem je obraz Františka Kupky Tvar modré, který získal ruský kupec za částku 57,42 milionu korun. O překonání magické hranice 100 milionů si tak zde můžeme zatím nechat zdát. Za jednoho z adeptů, který by se mohl přiblížit Kupkovu rekordu, však lze bez pochyby považovat Emila Fillu, jehož tvorbu silně ovlivnil právě Picasso.
Autor: Alexandra Špoková, investiční fond do umění Pro arte
