Známý tuzemský prodejce elektroniky Okay poslal svou slovenskou větev do likvidace. Tím definitivně rozhodl o jejím osudu. Mateřská společnost v Česku se ještě pokoušela o záchranný plán, ale neúspěšně.
Řetězec prodejen s elektronikou a nábytkem Okay před několika měsíci přistoupil k radikálnímu kroku. Pozavíral své kamenné obchody a plánoval si ponechat pouze prodej přes e-shop a velkoobchod. Byl to jeden z nejviditelnějších pokusů o záchranu podniku, který se dostal do finančních potíží.
Firma musela po třiceti letech přistoupit k tomuto zásadnímu rozhodnutí, protože její dosavadní byznys model maloobchodních prodejen byl neudržitelný.
Společnost do letošního 25. února chránilo obecné moratorium. Její věřitelé měli do tohoto data možnost hlasovat o tom, zda přijmou, nebo nepřijmou restrukturalizační plán.
Věřitelé restrukturalizační plán odmítli a šedesátiletému majiteli firmy Okay Jindřichu Životskému tak ztroskotaly plány na restart. Tento týden v pondělí nastal další posun. Z údajů v konkurzním rejstříku vyplývá, že firma na sebe podala návrh na konkurz. Nyní tedy Okay míří do konkurzu a dluží 28 milionů eur, tedy skoro 700 milionů korun.
Jak se píše v insolvenčním návrhu dlužníka, během procesu restrukturalizace došlo k nepředvídatelné změně chování obchodních partnerů dlužníka, která zásadně ovlivnila další fungování společnosti.
„Většina klíčových dodavatelů zcela zastavila nebo výrazně omezila obchodní spolupráci, zejména asijští dodavatelé elektrických spotřebičů. Dlužník může jen spekulovat o důvodech, které vedly jeho asijské obchodní partnery k takovému odmítnutí další spolupráce,“ uvádí se v návrhu.
Výsledkem bylo, že nedostatek zboží v nabídce způsobil nejen pokles tržeb, ale i ztrátu zájmu zákazníků. Společnost Okay podle návrhu nebyla schopná zajistit dostatečnou dostupnost plného sortimentu produktů a široké škály zboží, což dále snížilo její konkurenceschopnost.
Zatímco v Česku se ještě mateřská firma snažila o druhou šanci, na Slovensku byl osud dceřiné firmy definitivně zpečetěn o něco dříve. Slovenská větev firmy Okay totiž byla od poloviny února v likvidaci. V letech 2021 až 2023 nashromáždila ztrátu přesahující osm milionů eur.
Důvodů konce prodejce elektroniky je hned několik. Kombinace výrazného růstu nákladů a stagnace na trhu způsobila, že další pokračování už z ekonomického hlediska nedávalo žádný smysl.
Mezi hlavní příčiny této situace patřil vliv pandemických omezení a prudký nárůst nájemného a personálních nákladů způsobený vysokou inflací.
Firma ještě koncem loňského roku přišla s ozdravným plánem. Věřitelé, mezi kterými jsou velké firmy, jako je UniCredit Bank, Beko, Electrolux, LG či Samsung, však v únoru restrukturalizační plán odmítli.
Slovenská větev v likvidaci
„Z likvidace slovenské dceřiné firmy by mohly přijít peníze do mateřské české firmy,“ mluví o jedné z možností advokát Radovan Pala z kanceláře Taylor Wessing. Likvidátor se podívá na majetek firmy a také na to, zda nemá vyšší závazky, než je její majetek.
Základní scénář při likvidaci firmy je takový, že se zpeněží majetek společnosti a vyrovnají se její závazky. Pokud by majetek nestačil na splnění závazků, firma by měla v zásadě zamířit do konkurzu. Pokud by ve firmě bylo více majetku než závazků, výtěžek ze zpeněžení by se rozdělil mezi společníky. V tomto případě jedinému společníkovi, tedy majiteli firmy Jindřichovi Životskému.
V Česku odmítnutí restrukturalizačního plánu automaticky neznamená, že firma okamžitě skončí v insolvenci. Záchranou pro Okay mohl být příchod nového investora, který by do ní vložil peníze. To se však nestalo a firma sama podala návrh na konkurz.
Ozdravný plán nevyšel
Plán na restrukturalizaci nevyšel hned z několika důvodů.
Jak vysvětluje advokát Radovan Pala, v takovýchto případech si věřitelé dávají pozor na to, zda je samotný plán restrukturalizace dostatečně realistický. Jako příklad uvádí plán skupiny Arca, která chtěla uspokojit věřitele ve výši padesáti procent, ale bylo obtížné uvěřit, že je to vůbec možné.
„Proto se o restrukturalizačním plánu mezi věřiteli hlasuje. Faktorem není jen míra uspokojení věřitelů, ale také to, zda je předpoklad uspokojení věřitelů podle plánu reálný,“ vysvětluje advokát.
V samotném restrukturalizačním plánu mají věřitelé různá postavení. Dělí se na ty, kteří mají zajištěné a nezajištěné pohledávky vůči firmě.
„Existuje několik skupin věřitelů, přičemž každý z nich má jiné postavení. Proto se i plán sestavuje tak, že nabízí věřitelům různou míru a podmínky uspokojení,“ uzavírá Pala.
