Je vycházející hvězdou českého designu. Jeho práce si získala skvělý ohlas v Budapešti i Miláně, akademie cen Czech Grand Design jej třikrát po sobě nominovala na designéra roku.
Jiří Krejčiřík se ve svém studiu věnuje návrhům svítidel i nábytku a k jeho ikonickým designům patří konferenční stolek Kalokagathos z kolekce Eclecticism. Nízký stůl inspirovaný estetikou antického Řecka poprvé představil na festivalu Designblok 2019, kde ho také ocenila nejvlivnější dáma světového designu Rossana Orlandi – a pozvala českého umělce do Milána.
Impozantní kus nábytku vyrábí pod Krejčiříkovým dohledem tuzemští truhláři z masivního třešňového dřeva a stolek váží kolem pětašedesáti kilogramů. Získat ho lze pouze na objednávku – nový majitel si na něj počká tři měsíce a v každé barevné variantě je dostupný pouze v deseti kusech.
„Vytvářím nábytek na pomezí sochy a funkčního objektu. Nechci, aby mých stolů po světě kolovaly tisíce. Přál bych si, aby byly sběratelským unikátem, který se bude dědit a časem jeho hodnota poroste, v čemž vidím i jistou míru udržitelnosti. Není mi blízké vytvářet levné produkty, které spotřebitel za pár let vyhodí,“ vysvětluje designér.
Na konci minulého roku ale díky své stážistce zjistil, že se jeho ikonický stůl zalíbil i čínskému výrobci. Pod Krejčiříkovými oficiálními fotografiemi jej prodával za necelých dvacet tisíc korun na online tržišti AliExpress.
„Šlo o kopii mého stolu, ovšem s tím rozdílem, že byla značně redukovaná a vyrobená z plastu. Byla to tedy taková laciná napodobenina, kterou lze přenášet a je hodna umístění leda tak na zahradu k bazénu. Byl jsem v šoku. Cítil jsem naštvání a pocit bezmoci,“ shrnuje Krejčiřík, který se s praktikami čínských výrobců samozřejmě setkal i u jiných firem.
Od nich také ví, že se jim s padělateli nedaří bojovat. Designér se však se zneužitím své práce nechtěl smířit a svůj zážitek sdílel na sociálních sítích, kde se mu dostalo mohutné odezvy.
„Mnoho sledujících mi gratulovalo k tomu, že jsem se dočkal čínské kopie, což znamená, že má práce byla shledána, že stojí za to ji padělat,“ směje se hořce Krejčiřík, který sám říká, že čínský výrobce musel do formy na okopírovaný stůl vložit nemalou investici. „Druhá třetina odpovědí ale byla hodně skeptická, že se pravděpodobně ničeho nedovolám. Zbytek mi dával konkrétní tipy, snažil se pomoct.“
Designér Jiří Krejčiřík | Foto Adriana Fialová
Nejdříve proto kontaktoval provozovatele tržiště AliExpress. Odpovědi se ale nedočkal. Celou záležitost konzultoval s několika právníky, jejichž odpovědi byly poměrně skeptické: tvůrce neopatřil návrh svého stolu průmyslovým vzorem.
Takováto forma ochrany, vztažitelná na celý svět, je ale natolik finančně náročná, že je pro mladého designéra její pořízení nereálné. „O pomoc jsem tedy požádal Českou ambasádu v Číně i čínskou pobočku agentury CzechTrade. Absolvoval jsem také online konzultaci se zástupci Evropské komise na ochranu duševního vlastnictví,“ popisuje Krejčiřík své další kroky.
Ve spolupráci se zmiňovanými institucemi, které designéra podpořily bez nároku na honorář, formuloval oficiální dopis. Ten adresoval tržišti AliExpress i čínské firmě, která jeho stůl okopírovala a prodávala za osminovou cenu původního návrhu. Psaní formulované v angličtině i čínštině dopadlo na úrodnou půdu – po dalším apelování na AliExpress firma výrobek po několika týdnech stáhla.
„Beru to jako malou výhru, u konce ale být nemusíme,“ konstatuje po měsíčním boji Krejčiřík. „Čínská strana si velice dobře uvědomuje, že soudní cesta je pro evropského tvůrce časově i finančně velice náročná. Navíc své padělky mohou prodávat i pod jinými nedohledatelnými názvy. Padělky jsou jako plíseň, kterou na jednom místě odstraníte a ona se za chvíli objeví jinde,“ hodnotí situaci.
Padělky své práce aktivně nevyhledává, ale v případě jejich objevení je odhodlaný se znovu bránit.
