Je to trochu skrytá perla českého realitního trhu. Na prodej
je totiž už docela dlouho pravá továrnická vila jednoho z hlavních kapitánů
průmyslu první republiky. Leží na okraji Ústí nad Labem, je obrovská, s rozlehlým
pozemkem a luxusním výhledem přes Labe na hrad Střekov.
Novobarokní palác z 20. let je přesně takový, jaký význam měl jeho vlastník. Nechal si ho postavit Heinrich Schicht, v pořadí třetí ředitel slavných Schichtových závodů, vyrábějících ještě slavnější mýdlo s jelenem. Příslušník třetí generace Schichtových do rozvoje firmy pořádně šlápl. V Ústí postavil novou margarinku, ztužovnu tuků i kotelnu s nejvyšším komínem v celém Rakousku-Uhersku, posléze i elektrárnu a strojovnu.
Za jeho éry byl podnik na vrcholu, jen v Ústí zaměstnával tři a půl tisíce lidí, denně přijímal pět tisíc objednávek a po světě měl na sto tisíc zákazníků. Ve výsledku šlo tedy o jednu z největších drogisticko-potravinářských firem v celé Evropě, která stála u zrodu nynějšího potravinářského obra – společnosti Unilever.
V rámci poválečného odsunu museli Schichtovi jako jedni z nejmocnějších československých Němců Ústí opustit, jejich firma byla obratem znárodněna a dostala jméno, pod kterým ji zná většina Čechů – Setuza. Samotná vila sloužila až do 90. let jako katedra vojenské přípravy Pedagogické fakulty, po sametové revoluci jako velmi oblíbené univerzitní koleje a od roku 2005 je prázdná a hledá nové využití.
Dvouapůlhektarový areál, který kromě památkově chráněné vily zahrnuje i dům správce, jenž je sám o sobě docela dostačující vilou, nabízela univerzita za 19 milionů korun. Bezúspěšně. Potomci Schichtových o své někdejší sídlo zájem neměli a žádného dalšího důvěryhodného kupce univerzita během 10 let nenašla.
V současné době se tak začíná psát nová etapa prodeje výjimečné stavby. Běží totiž proces předání vily a příslušenství do majetku státu a následný prodej skrze Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. „Byli jsme osloveni Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem s návrhem předání několika nemovitostí v Ústí nad Labem včetně Schichtovy vily do majetku státu. Nemovitosti jsme se rozhodli přijmout a čekáme na schválení ze strany ministerstva financí,“ potvrdil probíhající převod mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.
Pokud ministerstvo kývne, ÚZSVM nabídne vilu nejprve bezplatně veřejným institucím a v případě jejich nezájmu i v elektronické dražbě veřejnosti. Na jaké vyvolávací ceně prodejce začne, zatím jasné není. „Je hlavně škoda, že se pro vilu nenašlo smysluplné kulturní využití. Mohla z ní být třeba turistická atrakce, vždyť je to vila jednoho z největších průmyslníků českých industriálních dějin,“ posteskl si Martin Krsek, historik Muzea Ústí nad Labem a velký ústecký patriot.
Jasné je, že případný kupec získá skutečně neobyčejný dům s příběhem. Hned při vstupu člověka zaujme hala sahající do výše druhého poschodí s točitým schodištěm. Zajímavý je i hudební salonek, dochovaná ředitelská pracovna s množstvím vestavěných skříní, v patře poté ložnice a převlékárny a úplně pod střechou pokoje pro hosty s nejkrásnějším výhledem. Za zmínku stojí určitě i v jídelně umístěná ručně malovaná tapeta s orientálními motivy, kterou si podle všeho přivezla manželka průmyslníka Marta Schichtová ze své cesty kolem světa.
Člověk ale také kupuje objekt, který byl ve své době jakýmsi kulturním centrem celého Ústí. Schichtovi byli zapálenými sběrateli a mecenáši umění, ve vile pořádali výstavy, koncerty a večírky, kterých se účastnili tuzemští i zahraniční umělci. No a v neposlední řadě sem za vlivným Heinrichem docházely i špičky prvorepublikového byznysu.
Opakovaně ho tu navštěvoval například uhlobaron Ignaz Petschek, jeden z nejmovitějších podnikatelů meziválečného Československa. Zkrátka i když Ústí nepatří zrovna k atraktivním lokalitám k bydlení, takováto nemovitost už za pozornost stojí.