Vše odstartovala vůně dřeva. Obrat Filipa Štěpničky ze světa IT a logistiky ke dřevu nezačal plánem na byznys, ale obyčejnou rekonstrukcí. „Na chalupě jsem zachraňoval staré trámy. To dřevo vonělo, měnilo se pod rukama a po letech u obrazovky mi došlo, jak moc mi chybí nechat po sobě něco hmatatelného,“ vzpomíná pro pátý díl seriálu Restart. Skončilo to výrobou per Comenivs, se kterými se dostal i na japonské Expo a jimiž prezident obdarovává císaře i papeže.
Jeho cesta vedla přes učebnu ČVUT do logistiky, od e-shopů s RC modely k ručnímu soustruhu v horské roubence. Story Filipa Štěpničky je zároveň příběhem podnikatelské houževnatosti.
Už v první prodejní akci prodal pera Comenivs za 1,6 milionu korun. Navíc se jedná o pera takové kvality a excelence, jakých v Česku doposud dosaženo nebylo.
Ve skutečnosti je to série tvrdých voleb, perfekcionismu na hraně posedlosti a neochoty „dělat věci jen tak“. „Byl jsem kluk, který vyšel školu rovnou do ekonomické krize. Se 150 tisíci jsem rozjel vlastní e-shop a sedm let válčil,“ popisuje své začátky. Jenže jeho dodavatelé zkrachovali, a tak se „nechal zaměstnat“. Přes pozice jako key account manager se dostal do IT a kyberbezpečnosti.
Nyní pod jeho vedením vznikají přelomová luxusní pera Comenivs v Česku téměř celá in-house, míří na zahraniční trhy, jsou součástí prezidentských darů a v limitovaných edicích se stávají sběratelským a investičním artiklem.
Hloupý nápad
Vše přitom začalo, když si s nejlepším kamarádem Kubou pořídili soustruh. „Prostě jsme hrábli dlátem do špalíku a byla to bomba. Nezapomenutelné,“ popisuje Štěpnička. Pak zhlédli video amerického tvůrce dřevěných per a přišel – jak říká s ironií sobě vlastní – „hloupý nápad“ vyrobit si vlastní kus.
Trvalo to dlouho, stálo to spoustu rozštípaných špalíků i pár okousaných prototypů. Doslova, o to se postaralo tehdejší štěně Jack Russell teriéra. A 1. listopadu v roce 2020 dvojice spustila e-shop Wood Factory. Hned druhý den přišla objednávka, po ní další a nakonec měli před Vánocemi napilno. Tehdy byli ale ještě daleko od výroby nejluxusnějších českých per.
„Neplánovali jsme prodávat, ale přesvědčila nás rodina a kamarádi,“ říká. Spustili jednoduché kampaně na Facebooku a Instagramu a v předvánoční špičce stihli prodat 76 per. „Za první Vánoce jsme udělali kolem 260 až 300 tisíc korun tržeb. Řekli jsme si, že se peníze vrátily, tak to zkusíme dál,“ líčí.
Od začátku řešili, aby se prodával pocit. Hezké balení bez faktury navrchu. Vložený děkovný dopis. A hlavně osobní péče. „Každému zákazníkovi doteď voláme. Minimálně chceme poděkovat a projít případné gravírování. Lidé na to nejsou zvyklí, a právě proto to tak funguje,“ říká Štěpnička.
Výsledek pečlivé a poctivé práce na sebe nenechal čekat. První velké B2B zakázky, reference a návratové objednávky. Značka si rychle vybudovala reputaci dílny, kde se na detaily nezapomíná. Od výběru dřev (palisandr voní nasládle, zebrano jako „chlívek“, jak líčí) po způsob, jak z krabičky udělat magnetický stojánek na stůl.
V letech 2021 až 2022 se Wood Factory dostala zhruba na stovku objednávek měsíčně a obrat kolem šesti milionů korun. Poté ale přišel těžký rok.
Začal rozchodem zakladatelského dua, Kuba odešel plnit jiný životní plán. Pak začala válka na Ukrajině a přišel propad spotřebitelské jistoty. „Přepnuli jsme na B2B a přežili. Ale mně to nestačilo. Nechtěl jsem dál vysvětlovat, proč jsou levné čínské mechaniky špatná zkratka. Chtěl jsem vyrobit pero celé tady,“ říká Štěpnička s elánem a nadšením.
Investice do kvality
To se ukázalo jako přelomová volba.
Štěpnička investoval do vlastních leštiček, přípravků, procesů. Po měsících zkoušení změnil materiál. Z mosazi a nerezu přešel na titan, protože je lehčí, trvanlivější, má víc možností povrchů a anodizace.
Vznikla nová identita Signati. Značka, pod kterou chce dělat česká pera „od začátku do konce“; jedinou výjimkou je hrot, technologicky extrémně náročná komponenta, kterou zatím berou od specializovaných výrobců.
Byl to však, jeho slovy, rok a půl plný křivolakých i slepých uliček. „Dokonce jsme museli převzít i leštění. Externí partner nám zničil celou dávku a já odmítám poslat ven něco, co není perfektní,“ popisuje.
Foto se svolením Filipa Štěpničky
Foto se svolením Filipa Štěpničky
Foto se svolením Filipa Štěpničky
Poučili se a jsou soběstačnější. Tým nyní zvládá kovové díly, povrchovky, kompletaci, dřevo a kožedělné příslušenství skrze síť prověřených českých řemeslníků. Mezi ty patří brašnář, výrobci krabiček, skláři a rytci z různých míst po celé republice.
Štěpnička moc dobře ví, co od pera chce, a například odmítá proměnit luxusní pero v reklamní propisku. „Logo firmy patří na krabičku, ne na víčko pera. Na pero patří jméno obdarovaného. Dar má vzbudit emoci, hrdost nosit ho denně. A emoci si obdarovaný spojí s dárcem sám,“ vyhraňuje se.
Veškeré vydělané peníze Štěpnička investoval zpátky do firmy. „Všechno šlo do rebrandingu, vývoje, limitovaných kolekcí a identit. Je to investiční fáze,“ říká. Vzápětí ale dodává, že první objednávky na nové kolekce běží a kapacita je poprvé plánovatelná „na týdny dopředu“.
Reinkarnace Comenia
Vedle „dostupnější“ linie Signati se totiž zrodil ještě ambicióznější projekt: Comenivs. „Chtěl jsem značku, která nahlas prodává českou kulturu, stejně jako Italové mají Montegrappu a Němci Montblanc,“ vysvětluje.
Tým designérů identitu opřel o odkaz Jana Amose Komenského (v archaické latinizované podobě jména), jeho myšlenky a symboly – od Labyrintu světa po Pansofii. Hroty per dokonce nesou umístěný „ústní“ motiv, z něhož doslova „vychází slovo“.
V limitovaných edicích Comenivs už nejde jen o precizní ruční práci, ale i o šperkařinu. Zlato, ruční rytiny, fasované diamanty, české granáty, safíry či rubíny. Dřevo se samozřejmě nevytrácí. Subfosilní dub, amboyna burl nebo bocote.
„Máme i limitovanou edici na počest Johanna Gregora Mendela. Ta je vyrobena ze dřeva stromu, jejž Mendel zasadil, a pracujeme jen se dřevem, které od stromu odpadne. Comenivs je o netradičních a drahých materiálech,“ říká Štěpnička.
Od Expa k císařskému dvoru
Zlomovou „výlohou“ bylo Expo v Japonsku. Pera Comenivs se stala součástí oficiálních prezentů a otevřela dveře k protokolárním darům. „Při osobních prezentacích v Japonsku lidem spadla brada. Ptali se, jestli je to pozlacené, a když zjistili, že full-body gold, řekli: ‚Tohle nemá ani Montblanc.‘ Má odpověď byla jednoduchá: ‚Nejsme Montblanc, jsme Češi a umíme to dělat po svém,‘“ vypráví Štěpnička.
Kdo už pera vlastní? Vedle řady českých osobností (například Leoše Mareše či Zdeňka Svěráka) a klientů z byznysu je Štěpnička opatrný. „U protokolu platí diskrétnost,“ říká.
Potvrzuje ale, že se jeho kusy dostaly k japonské císařské rodině a do rukou několika evropských šlechtických rodů včetně velkovévodského páru v Lucembursku při jeho korunovaci. Pár si pero vybral jako jeden ze dvou prezidentských darů.
Foto se svolením Filipa Štěpničky
Foto se svolením Filipa Štěpničky
Pera Comenivs jsou tedy součástí vybraných oficiálních darů v rámci státních návštěv. V současnosti má jedno z per dostat i papež. Ke Štěpničkově klientele se řadí lidé z podnikatelské sféry, kteří volí pera pro svou potěchu, ale i jako vhodnou investiční příležitost.
Jeho mise nezpomaluje a jeho filozofie zní nedělat kompromisy, které se později vymstí. I proto nedává slevy. „Vše děláme ručně a excelentně. Když je tlak na cenu, raději zakázku odmítnu,“ říká.
Wood Factory v těchto týdnech definitivně vyprodává sklad a zavírá e-shop. Dává tím prostor značce Signati a Comenivs, která naváže na „dílenský“ charakter první firmy, ale posune produkt do trvalejšího, servisovatelného a modulárního společníka na desítky let.
„Chci, aby si Čech mohl koupit skvělé české pero. A když spadne na zem, abychom ho dokázali po letech opravit,“ říká Štěpnička.
