Dvacátého srpna 1891 byla slavnostně otevřena Petřínská rozhledna. Její story je dechberoucím příběhem splněného snu několika stovek českých vlastenců, podnikatelů, investorů – a třeba i továrníka Ringhoffera.
Na začátku bylo nadšení několika českých vlastenců ze Světové výstavy v Paříži. Na konci olbřímí projekt s na svou dobu zcela impozantním vstupním kapitálem 32 tisíc zlatých a zvučnými jmény.
Od mecenáše Vojty Náprstka přes politika a novináře Viléma Kurze až po přední české průmyslníky, strojaře, konstruktéry a architekty – od zástupců První Českomoravské továrny na stroje v Libni (pozdější ČKD) až po proslulou smíchovskou továrnu Ringhoffer.
Petřínská rozhledna, jejíž slavnostní otevření za účasti předních osobností české vlastenecké, společenské, politické i podnikatelské scény proběhlo 20. srpna 1891, rozhodně není jen příběhem malé české Eiffelovky.
Je to především příběh splněných snů. Příběh víry ve vlastní schopnosti, talent a možnosti. Příběh, kde šla zcela stranou obvyklá řevnivost, závist, žárlivost či konkurenční boje. Příběh sjednocení mnoha českých talentů. A je to i příběh oslavující tradiční českou kreativitu a řemeslné schopnosti napříč mnoha obory.
Začalo to nenápadným výletem nedávno ustanoveného Klubu českých turistů. Ten v roce 1888 vznikl z iniciativy vlastenců sdružených okolo Viléma Kurze a Vojty Náprstka, národopisce a filantropa.
A mimo jiné i hostitele takzvaného Amerického klubu dam, prvního čistě ženského spolku, který v druhé polovině devatenáctého století na území Českého království vznikl.
Náprstek byl mimořádně angažovaným mužem s ohromnou schopností inspirovat, emancipovat a motivovat společnost okolo sebe – i její proměnu k lepšímu. Inspiraci hledal ve světě.
V cestování, poznávání nových kultur, míst, lidí, jiného smýšlení. Byl člověkem pokroku a Klub českých turistů měl za cíl obohacovat českou vlasteneckou společnost právě inspirací dovezenou z cest.
V Klubu českých turistů se organizovali zástupci nejrůznějších vrstev společnosti – mimo jiné i průmyslníci a podnikatelé, zkrátka lidé, které zajímaly inovace, technologický pokrok, měli zájem o vše moderní.
Hned v roce 1889 se zástupci Klubu vypravili na Světovou výstavu v Paříži. Účastníků zájezdu nebylo málo – traduje se, že do Paříže pod hlavičkou Klubu českých turistů dorazilo hned 363 osob. Zůstali ohromeni, uchváceni novými možnostmi – nejen ve vědě a technice.
Měli se na co dívat. V Paříži byla představena slavná Hala strojů (Galerie des machines), Palác svobodných umění a též Průmyslový palác, Palais des Industries.
Čeští vlastenci a podnikatelé, kteří se účastnili zájezdu do Paříže, byli zároveň svědky představení stovek technických novinek. Viděli první obrovské stavby, u nichž byla ve velkém měřítku využita elektrická energie a elektrické osvětlení.
Byli svědky optických instalací, u nichž se osvětlení měnilo v kompletním barevném spektru třeba i dle živé hudby. Měli možnost poslouchat prostřednictvím novinky, takzvaného teatrofonu, stereofonní přenos představení pařížské opery.
Deset let před rokem 1900 se čeští vlastenci ocitli na prahu nového století, zcela okouzleni technickými výdobytky.
Symbolem výstavy se stala slavná Eiffelova věž. Průmyslová stavba konstruktéra Gustava Eiffela vysoká 300 metrů zvítězila v soutěži organizované francouzským Ministerstvem průmyslu a obchodu a měla být oslavou vědy a technického pokroku poslední stovky let, tedy od časů Velké francouzské revoluce.
Eiffelova věž se slavnostně otevírala 31. března 1889 a za prvních několik měsíců ji navštívili dva miliony návštěvníku. Mezi nimi i skupinka z Klubu českých turistů.
Do Prahy přijeli s odhodláním ocelovou věž pro české vlastenecké prostředí nějakým způsobem replikovat. Nad Prahou měla vyrůst podobně velkorysá konstrukce, příležitostí měla být nadcházející Jubilejní zemská výstava.
Ta měla podobně jako Světová výstava v Paříži oslavovat technický, technologický a vědecký pokrok a rozvoj domácího průmyslu a obchodu. Plánována byla na rok 1891.
Naši nadšenci měli co dělat a také se činili. Ideálním místem pro velkolepý projekt se stalo oblíbené místo rekreace Pražanů, vrch Petřín. Právě tady získali od pražského magistrátu pozemek, na němž mohla zamýšlená věž vyrůst.
Iniciátoři projektu tedy založili za podpory několika předních českých mecenášů a investorů Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny, vložili do něj první peníze a oslovili tým architektů a konstruktérů.
Výstavbu rozhledny na veřejnosti masivně podporoval politik a novinář Vilém Kurz – jeden ze zakládajících členů Klubu českých turistů.
Autorem vítězného návrhu Petřínské rozhledny se stal energický třicátník Vratislav Pasovský, další ze zakládajících členů Klubu českých turistů – později bude jako stavební inspektor podepsán i pod projektem Obecního domu v Praze, Mánesova mostu přes Vltavu nebo pomníku Františka Palackého.
Pasovského hlavními spolupracovníky na projektu rozhledny byli kolegové konstruktéři František Prášil a Julius Souček, kteří navrhli ocelovou konstrukci věže.
František Prášil byl tou dobou už uznávaný konstruktér desítek ocelových staveb, později, i na základě úspěchu společného projektu Petřínské rozhledny, dokonce velkoprůmyslník, spolumajitel úspěšné firmy Bratři Prášilové a spol. v Libni.
Její návrhy ocelových struktur a staveb se dočkaly desítek realizací; vedle Petřínské rozhledny je Prášil podepsán i pod Průmyslovým palácem na pražském Výstavišti nebo pod jediným obloukovým železným mostem v Čechách, jímž je pražský Čechův most, vybudovaný v letech 1907–1908.
Prášil, který vystudoval pražskou polytechniku a první zkušenosti získal při práci ve Vojtěšských hutích na Kladně, byl mimořádný talent a inovátor.
Ostatně se už v osmdesátých letech 19. století proslavil coby autor železné protipožární opony, která byla instalována do Národního divadla po jeho nešťastném požáru v roce 1881.
Roku 1886 vznikla v rámci předního kovovýrobního a strojírenského podniku První Českomoravská (První Českomoravská továrna na stroje, později ČKD) v pražské Libni vlastní výrobna mostů, tzv. mostárna.
František Prášil, už uznávaný odborník na ocelové konstrukce, přijal místo vrchního inženýra. Už zde se poprvé setkává s Juliem Součkem a vzniká úspěšný tandem, který zanedlouho zazáří při budování konstrukce Petřínské rozhledny.
Po dokončení projektové přípravy se do stavby samotné ocelové konstrukce pustila v roce 1890 právě Pražská mostárna Českomoravské továrny na stroje v Libni.
Úvodní rozpočet stavby Petřínské rozhledny činil 32 tisíc zlatých, ovšem nakonec se skutečné náklady na progresivní stavbu více než zdvojnásobily.
Železná konstrukce samotná byla vyrobena během rekordních čtyř týdnů a následně dopravena na Petřín, kde byla – za obrovského zájmu veřejnosti – postupně stavěna technologií horkých nýtů přímo na místě.
Za neuvěřitelné tři měsíce bylo dokončeno i nejvyšší patro s 299 dřevěnými schody a rozhledna byla završena zasklenou lucernou a tzv. svatováclavskou korunou (pojmenovanou dle českého korunovačního klenotu na základě tvarové podobnosti) s železnou žerdí na prapory, která zároveň sloužila i jako hromosvod.
Pražané byli nadšeni – a za necelé čtyři měsíce od zahájení stavebních prací bylo hotovo.
Foto Reuben / Unsplash
Foto Reuben / Unsplash
Slavnostní otevření rozhledny se konalo 20. srpna 1891 a pražští návštěvníci obdrželi hned dvě turistické atrakce naráz. Prakticky souběžně s výstavbou věže samotné totiž byly zahájeny i práce na kolejové lanové dráhy, která měla zajistit pohodlnou dopravu návštěvníků na vrchol kopce Petřína.
I tuto výstavbu iniciovalo družstvo okolo Vratislava Pasovského a Viléma Kurze, projektu a výstavby lanovky se ujala firma Reiter & Štěpán a na svou dobu mimořádně moderní a pohodlné vozy dodala smíchovská firma Ringhoffer.
Již po necelých šesti měsících od zahájení prací na lanovce byla 13. července 1891 uskutečněna první testovací jízda, 25. července 1891 byl spuštěn provoz pro veřejnost.
A hned o měsíc později už mohli návštěvníci vyrazit lanovkou po trase dlouhé 400 metrů až nad Nebozízek, aby přihlíželi otevření Petřínské rozhledny.
Jubilejní výstava byla v roce 1891 původně plánována jako všeobecná zemská výstava, avšak mnozí němečtí podnikatelé v Čechách se jí po mnoha peripetiích rozhodli bojkotovat. Stala se tedy přehlídkou rozvoje a vyspělosti převážně českého průmyslu a české podnikavosti.
Konala se na nově zbudovaném Výstavišti v Holešovicích a mezi květnem a říjnem 1891 ji navštívilo neuvěřitelných 2,5 milionu lidí.
Bezkonkurenčně největší atrakcí výstavy mimo prostory výstaviště se stala možnost svézt se lanovkou na Petřín a vystoupat na vrchol nové Petřínské rozhledny.
Ta kromě strhujícího panorámatu Prahy včetně Pražského hradu viděného ze zcela neznámého úhlu nabídla za jasného počasí i daleký rozhled na horu Říp s Českým středohořím, Brdy, Krušné hory a při ideální viditelnosti dokonce i masiv Krkonoš.
A tenhle zážitek nabízí dodnes. Běžte se přesvědčit.
