Je větším soupeřem Ferrari, nebo korporátní byrokracie? Nové sportovní drama podle skutečných událostí Le Mans ’66 rekonstruuje stejnojmenný automobilový závod, který měli pro automobilku Ford vyhrát mechanik Carroll Shelby (Matt Damon) a závodník Ken Miles (Christian Bale).
Jejich úkolem je ve snímku sestrojit za 90 dní stroj, který ovládne nejslavnější, čtyřiadvacetihodinový závod na světě. Režisér James Mangold sice naplňuje známé příběhové schéma o dvou nepravděpodobných hrdinech, kteří všem vytřou zrak, dosahuje u toho ale nevídaných výsledků.
Auta na plátna kin v současnosti sjíždějí hlavně ze série Rychle a zběsile, v níž ale vůni benzinu a spálených gum přebíjí triková nestoudnost. Minimálně od Rivalů z roku 2013 tu však nebylo tak zemité drama, které poměřování otáček v motoru mění ve dvouapůlhodinovou podmanivou jízdu.
Ken a Carroll primárně nesoupeří ani tak s Enzem Ferrarim, jako spíše s rozbujelou byrokracií automobilky Ford, která původně chtěla firmu Ferrari pohltit. Když se jí to nepodaří, pro změnu začne házet klacky pod nohy výbušnému Kenovi. Kravaťáci mu totiž nevěří a bojí se, že nevrlý a nabručený závodník poškodí korporátní marketingový obraz.
Christian Bale i Matt Damon ovládají každou scénu, vrcholem jsou potom závody, během nichž Mangold spoléhá hlavně na praktické efekty i vypiplaný zvukový design. Závody dokáže gradovat jak na asfaltu, kde Ken čelí i nedovírajícím se dveřím, tak v servisních boxech, kde se pletichaří.
Tvůrci ale do aut chytře umisťují postavy i ve chvílích, kdy zrovna nezávodí. S Kenem v roli spolujezdce se při společné cestě pohádá manželka a svoji nevoli mu dá najevo rychlou jízdou. Carroll zase do prototypu závodního auta posadí šéfa automobilky Ford, aby ho při zběsilé jízdě donutil změnit názor. To je mnohem uvěřitelnější, než když postavy mysticky filozofují nad auty jako „tělesy pohybujícími se prostorem a časem“.
Zatímco marvelovky jsou únikovou zábavou pro mladší ročníky, Le Mans ’66 je úniková zábava pro jejich otce a dědy. Jde o výlet do sluncem zalitých časů, z nichž kape olej a nevěří se v nich počítačům, kde jsou muži věčnými kluky, ale okolí jim to toleruje, a kde jsou rozhodnutí postav občas motivována jen obyčejnou ješitností.
Matt Damon in Twentieth Century FoxOs FORD V. FERRARI.
Je paradoxní, že dílo, v němž jde postavám o to, aby jejich auta byla sexy a moderní, je vlastně tak okázale staromódní. Podobně bezbolestným návratem do „starých časů“, který byl možná až příliš spokojený sám se sebou, bylo letos snad jen Tarantinovo Tenkrát v Hollywoodu.
Za první víkend by snímek Le Mans ’66 v amerických kinech mohl vydělat až 30 milionů dolarů, producenti do něj investovali skoro 100 milionů dolarů. Projektu přitom dalo zelenou studio Fox, a to ještě předtím, než ho koupil gigant Disney. Šlo určitě o risk, neboť podobné peníze se už do velkofilmů pro dospělé, které nejsou součástí komiksových franšíz, tak často neinvestují.
Není tak vůbec těžké vidět možnou paralelu mezi filmaři a dvěma hlavními protagonisty, kteří vzdorují uvnitř velké společnosti, jež od nich chce, aby byli jen poslušnými týmovými hráči. Výsledný film je tak možná pořád jen studiovým výrobkem, jeho samotný vznik ale zase tak bezpečným kalkulem není.
Dost možná se tak právem stane černým koněm letošního oscarového ceremoniálu, reakce prvních diváků jsou totiž nadšené a šeptanda o jednom z filmů roku jen nabírá na obrátkách. A tentokrát ne proto, že Christian Bale v hlavní roli musel znovu drasticky měnit váhu, hubnout o 30 kilogramů.
