Nikdy v historii nebyla lepší chvíle začít seriózně budovat firmu v obranném sektoru, říká estonský podnikatel Ragnar Sass, který dává nadějným zbrojním startupům šanci vyzkoušet své produkty v praxi na ukrajinském bojišti. Vyplňuje tak mezeru v systému: armádní nákupy nejsou přizpůsobeny současnému bezprecedentnímu tempu technologického vývoje bojiště.
„Propojujeme dvě reality,“ říká anglicky hlas v telefonu. „To, co je potřeba přímo na frontě, a to, co potřebujete, abyste mohli škálovat svou společnost. U všeho se ptáme na jedinou věc: pomůže to teď ukrajinské armádě na frontě?“
Tichý hlas na druhém konci linky patří Ragnaru Sassovi, estonskému podnikateli, který se od začátku války na Ukrajině věnuje byznysové podpoře ukrajinské armády, především skrze propojování nadějných technologických startupů s bataliony na frontě, ale i s investory.
Sám Sass patří mezi startupisty k elitě, v roce 2010 spoluzakládal společnost Pipedrive, estonského softwarového jednorožce. Jeho posledním projektem je ale Darkstar, iniciativa, díky které technologické společnosti mohou dostat své produkty přímo do první linie. A sbírat tam neocenitelná data.
„Začali jsme v podstatě jako parta podnikatelů, kteří chtěli spravit defence-tech ekosystém. A přišli jsme na to, že v něm pár věcí zcela chybí. Takže jsme začali pořádat takové specifické výcvikové tábory, říkáme jim pětidenní akcelerátory. Můžete nás považovat za takový investiční syndikát,“ vykládá Sass s tím, že další takové setkání proběhne na Ukrajině letos v létě.
Foto X.com: Ragnar Sass
Jedním z nejúspěšnějších příkladů, který našel uplatnění ve válečné praxi velice rychle, je startup Farsight Vision, do kterého Darkstar investovali šest set tisíc eur a byl vůbec prvním podpořeným projektem.
Produkt estonsko-ukrajinské firmy pracuje s kamerovými záznamy z dronů, ze kterých sbírá data o terénu, včetně polohy potenciálních cílů. Z nich následně skládá dohromady digitální dvojče toho, co se děje na bojišti.
Jde přesně o jeden z příkladů, který by bez přímé spolupráce s vojenskými operátory dronů na frontě nemohl tak rychle vyrůst. „Jejich výhodou je, že s nimi operují ti momentálně nejschopnější vojáci na světě, Ukrajinci,“ dodává k tomu Sass.
Mezery v systému
Samotná existence iniciativy, jako je Darkstar, dokládá, že ekosystém, ve kterém se měly potkávat evropské armády s nadějnými technologickými projekty, buď do nedávna neexistoval vůbec, nebo měl obrovské trhliny.
V nedávném rozhovoru pro Forbes označil velitel kybernetických a informačních sil české armády brigádní generál Radek Haratek spolupráci s firmami za děravou.
Jak zdůrazňuje i Ragnar Sass, na Ukrajině musí armáda pravidelně implementovat nová technologická řešení, evoluce válčení je na frontě velmi rychlá.
I v Česku se ale smýšlení o moderní válce posouvá, podle Haratka je v plánu vytvoření experimentálního batalionu, který by měl za úkol si zajímavá technologická řešení od českých firem osahat v terénu a případně doporučit jejich další využití.
Na podobném sentimentu vznikl i fond Presto Tech Horizons, ve kterém se sešlo investiční know-how společnosti Presto Ventures a kapitál ze skupiny zbrojního magnáta Michala Strnada a jeho skupiny CSG.
Jak podotýká partnerka fondu Lucie Brešová, obvykle je pro investory dobrým signálem, pokud takový technologický startup získá zakázku od armády či veřejného sektoru. Chuť do takové firmy investovat následně rychle roste.
Lucie Brešová
Stejně tak jde o postup výhodný pro armádu, která nemusí financovat vlastní výzkum a vývoj od úplného začátku, což je podle Brešové odvětví, ve kterém se stejně s překotně se rozvíjejícím komerčním sektorem nemůže měřit.
„V České republice je tato spolupráce velmi málo uchopená. Kromě útvaru pro průmyslovou spolupráci, který ale nové technologie systematicky nevyhledává, ani neumožňuje zjednodušený proces vyzkoušení či nasazení nových technologií do praxe, není kontakt mezi armádou a privátním sektorem podporován,“ hodnotí současnou situaci partnerka Presto Tech Horizons fondu.
Co hůře, vojáci jsou podle ní až kriminalizováni za kontakt se soukromým sektorem s cílem naučit se pracovat s novými technologiemi. Jako dobrý příklad fungování spolupráce na ose armáda–firmy dává kromě USA i s Českem velikostně srovnatelný Izrael, kde je spolupráce firem a armády intenzivní. Čerpá navíc z povinné vojenské služby, která dává ženám i mužům v Izraeli dobrý náhled do fungování tamních ozbrojených sil.
Technologický sektor má podle Brešové obří potenciál, se kterým armáda alespoň prozatím nepracuje. „Technologie, které máme v rámci Presto Tech Horizons možnost hodnotit, jsou často až na hranici sci-fi. Do obranného systému mohou přinést obrovskou přidanou hodnotu,“ tvrdí investorka.
„Ta škála sahá od implementace umělé inteligence pro zefektivnění obrany, průmyslu a veřejné správy přes pokročilé autonomní systémy, kyberbezpečnost a vesmírné technologie až po vývoj nových zdrojů energie (malé modulární reaktory, fúze), efektivního skladování a decentralizace infrastruktury,“ vypočítává.
V rámci armádních struktur existuje v Česku agentura AMOS, která zbrojařským firmám pomáhá s exportem a obstaráváním licencí. Pro velké hráče velký přínos, pro malé ale téměř žádný. I toto by se dle Brešové mělo do budoucna změnit.
K aktivitě ostatně vyzývá i Ragnar Sass, hlavně na straně founderů technologických firem. „Nikdy v historii nebyl lepší čas začít seriózně budovat firmu v obranném sektoru,“ říká estonský investor s tím, že produkty, které se armádě hodí, nakupuje napřímo vláda, nevládní organizace a nezřídka i jednotlivé bataliony.
„Chtěl bych nabádat každého, kdo chce vybudovat úspěšnou firmu napojenou na defense sektor, aby vyrazil na Ukrajinu a dal svůj produkt do ruky přímo vojákům. A pak se můžete stát součástí nejrychlejšího vývojového cyklu elektronického boje, jaký jsme v moderní historii lidstva viděli. Někdy jde o posuny doslova po 24 hodinách. To je unikátní, a pokud do toho chce někdo naskočit, je k tomu ideální čas teď,“ vyzývá Sass.
