Znáte, když se omamná vůně nedělního oběda line celým domem a vytváří pocit domova a bezpečí? Tak přesně takhle voní jídlo uvařené od čtyř Ukrajinek, které před válkou uprchly do Prahy.
V podolském podniku Sauny Vltava našly nejen práci, ale i zázemí a přátele. A na oplátku vaří kolemjdoucím a hostům sauny se srdečným úsměvem skvosty ukrajinské domácí kuchyně, které odráží jejich pracovitost, poctivost, sílu a neskutečnou chuť do života. Ve svém okolí šíří pozitivní energii a jsou inspirací pro všechny kolem.
Larisa a její dcera Darja, teta Tatiana a snacha Světlana jsou ženy z typické kyjevské rodiny, která donedávna žila poklidným a spokojeným životem. Než jim za domem začaly vybuchovat bomby.
Až do poslední chvíle nevěřily, že válka opravdu přijde. Od nového roku se v ukrajinské televizi sice objevovala různá varování, vždy však nakonec z ozbrojeného ruského útoku sešlo. I proto si nejprve při výbuchu první bomby myslely, že se jedná o nějaký místní problém, a ne o skutečnou invazi.
Z prvotního šoku se musely ihned probrat a rychle jednat. Domů k vyděšeným ženám přiběhl manžel Světlany, který pracuje v kasárnách a měl informace o vážnosti situace. Do hodiny se ženy musely sbalit a utíkat společně s dalšími vyděšenými krajany na vlak. Sedmnáctiletý syn se rozhodl zůstat v Kyjevě s ostatními muži a bránit svůj domov.
Cesta do bezpečí byla plná útrap. Nádraží bylo narvané k prasknutí zoufalými lidmi. Nevešly se do žádného z vagonů, a tak v teplotách kolem nuly seděly na železných spojích mezi vlaky. Kolik strachu musí člověk mít, aby absolvoval takovou jízdu? Dlouhé čekání, vyčerpání, stres a zima. Žádná představa, kam jedou a co je tam čeká. Vlaky do Polska byly úplně narvané. Osud tedy svedl jejich cestu do Prahy.
V té době měl majitel podniku Sauny Vltava Jan Beneš covid. Ležel doma a měl čas přemýšlet, jakou kuchyni zvolí do svého podnikatelského konceptu. Chtěl, aby se jeho hosté měli kde najíst, a hledal vhodného dodavatele. V podniku totiž mohou strávit celý den, odpočívat na břehu Vltavy, pracovat, dojít si na masáž… prostě utéct před každodenním stresem do menší oázy klidu. K tomu neodmyslitelně patří i dobré a zdravé jídlo.
Když četl zprávy o nesmyslné a kruté válce, měl jasno. Zavolal do uprchlického centra v Břevnovském klášteře a nabídl práci pro profesionální kuchařku a pekařku z Ukrajiny. Měl štěstí, že v podniku našla zázemí právě zmíněná kyjevská rodina.
Slovo dalo slovo a všichni se okamžitě pustili do práce. Chtěli, aby jídlo bylo autentické, domácí, zdravé a výživné. Tedy vhodné pro návštěvníky, kteří si chtějí odpočinout od každodenních starostí, práce a nabrat síly. A to právě tradiční ukrajinská kuchyně splňuje – maso, sýr, tvaroh, zelenina, ovoce, většinou vařené či připravené v páře. Typický boršč je elixírem živin. A speciální zelený ze šťovíku vitaminovou bombou. Co je lepšího po sauně než polévka plná vitamínů a minerálů?
Ženy nejprve zkoušely a hledaly vhodné suroviny, protože složení těch českých se od ukrajinských liší. Tvaroh má jinou konzistenci, smetana odlišnou chuť… Cílem bylo autentické jídlo, které představí Čechům i ukrajinské regionální rozmanitosti. Protože jsou profesionální kuchařky a pekařky a pracovaly na Ukrajině v restauracích, znají různé lokální recepty a jejich variace.
Chtějí naplno využít svých zkušeností a nabízet různé druhy tradičního boršče, kterého je tolik druhů, co ukrajinských vesnic. Ručně vyrábějí vareniky na slano s masem, brynzou nebo na sladko plněné tvarohem, jablky se skořicí nebo borůvkami (kam se hrabou naše ovocné knedlíky!).
Nechybějí ani holubci, tedy zelné listy plněné masem nebo zrazy – plněné bramborové placky. Perfektní k pivu. Podobné české kuchyni jsou palačinky plněné tvarohem a marmeládou nebo jahodami. Ovšem palačinky s houbovou náplní – to neznáte. Ale znát chcete. V nabídce mají i různé saláty, například řepný, zelný, okurkový s vajíčkem.
Rodina nejdřív chtěla vařit a být v bistru každý den od rána do večera. Samozřejmě je to zčásti i proto, že práce jim pomáhá zapomenout alespoň na chvíli na ošklivé prožitky a strach o své blízké, kteří na Ukrajině zůstali.
V Praze je ženám dobře a jsou velmi vděčné za bezpečí a pohostinnost. Přesto se chtějí na Ukrajinu vrátit, jakmile to bude možné. Zůstala tam totiž jejich srdce, jak říkají. Nejpozději na podzim počítají s cestou zpět do Kyjeva. Nejmladší Darja, která studuje dvě vysoké školy a zároveň pracuje jako manažerka v kyjevské restauraci, plánuje návrat ještě dřív.
Všem budou chybět. Za měsíc, co v podniku jsou, přirostly hostům i zaměstnancům k srdci.
Majitel podniku by chtěl koncept ukrajinské kuchyně nejen zachovat, ale dál rozšířit. Kapacity kuchyně, kterou má k dispozici, unesou dvojnásobné navýšení. V praxi to znamená pracovní místa pro další čtyři kuchařky a pekařky. Do budoucna je v plánu i rozvoz jídel po okolí. Ukrajinské dobroty tak v Podolí našly své místo.
