„To jste opravdu poznal jeho osobnost za necelých devadesát minut, které jste s ním strávil?“ ptá se nedůvěřivě ve druhém Jokerovi advokátka psychiatra, který měl titulního antihrdinu pro potřeby soudního procesu diagnostikovat. Když ale sledujete nový film Joker: Folie à Deux, říkáte si, že i ta slabá půldruhá hodinka by byla hodně. Vlastně do tohoto blázince bylo zbytečné i vstupovat.
Místnost můžete naplnit stovkou lidí, ale ve skutečnosti potřebujete jen jednoho člověka, který ve vás věří, opakovala až do komického zemdlení Lady Gaga, když před lety v rozhovorech propagovala svůj film Zrodila se hvězda.
V novém blockbusteru její postava takového „důvěřivce“ sama představuje. Žena jménem Lee je fascinovaná Jokerem a trvá na tom, ať se nemění, protože je dokonalý.
Arthur Fleck, neúspěšný komik, který se v miliardovém oscarovém hitu z roku 2019 rozhodl vraždit jako klaun zločinu, však nyní čeká za mřížemi Arkhamské nemocnice na soudní proces.
Jeho obhájkyně trvá na tom, že dokonalý právě není, že při krvavém řádění nebyl příčetný, že se na něm zkrátka podepsala traumatická minulost. Jedině tak by se mohl vyhnout elektrickému křeslu. Jejímu klientovi je to ale tak trochu jedno, protože se zamiloval.
Novému filmu byste však přesto puls nenahmatali.
Už dlouho tady totiž nebyl snímek, z jehož každé scény sálá taková nechuť v tomhle projektu pokračovat, protože žádné pokračování mít původně neměl. Jako kdyby se každá nekonečná scéna natahovala ad absurdum, jen aby se zase proboha nemuselo vymýšlet, jakou další situací navázat a kam to celé manévrovat.
Místy se opravdu cítíte, jako kdybyste seděli v nějaké vydýchané zasedačce, kde se za trapného ticha koná úmorný brainstorming na téma sequelu, který se prostě musí vyrobit, protože si to mateřská společnost přeje, což dala najevo tím, že lidem kolem stolu poslala na konta desítky milionů dolarů. A ty se vracet nebudou.
Skoro to vypadá, že režisér Todd Phillips i představitel hlavní role Joaquin Phoenix tuhle verzi vývoje potvrzují, když na plátno vyhánějí usouženého Jokera, který být Jokerem vlastně vůbec nechce.
Když ho jeho fanoušci unesou ze soudní síně, není nijak nadšený, spíš vystrašený. Pak fandům dokonce uprchne, jen aby se zase nemusel naparovat v roli. Jenže o jeho pravé já není zájem.
Do žaludku jsme mu ale viděli už minule. Jakkoli šlo o kopírku raného Scorseseho, jednalo se také o film, který se mezi zmoklými haldami odpadků a zakouřenými neony našel v příběhu narušeného muže, jehož trápí nedostatek pozornosti ostatních.
Toužil po tom být milován, nebo aspoň vypadat šťastně, ale neuměl to, tak filozofoval o vlastní smrti. Nakonec se tak jako takzvaný incel rozhodl pomstít všem ostatním, skoro jako nějaký osamělý školní střelec.
Mezi nejlepší momenty původního filmu patřily pasáže, v nichž si na stand-up vystoupeních zapisuje, co lidem přijde vtipné, nebo když si nacvičuje, jak by se choval, kdyby si ho jeho idol pozval do své talk show.
Někdy titul nezapřel režiséra Phillipse, jenž stojí za komediální trilogií Pařby ve Vegas, protože přes všechen neironicky přepjatý zmar byla nejlepší scéna, v níž se musel Arthur po brutální vraždě popasovat s liliputem.
Tentokrát se ale neděje vůbec nic. První desítky minut se v absurdně naddimenzované expozici ploužíme po chodbách nemocnice, abychom se poté přesunuli do soudní síně, v níž o nic nejde, protože v očekávaných slovních soubojích všichni pořád prohlašují, že už nemají co říct.
Tak se alespoň zpívá, v několika snových muzikálových číslech mezi Arthurem a Lee. Ale netěšte se. I duety Lady Gaga s asi stoletým Tonym Bennettem měly větší jiskru než zdejší zabité Sinatrovy covery.
Gaga je vůbec bizarně nevyužitá. První hodinu nechají tvůrci nepochopitelně prozpěvovat pouze Phoenixe, ve druhé zase herečku posadí do poslední řady soudní síně. Pak si to asi uvědomí, takže ji… zase jen posadí do publika, ale aspoň do první řady! Tomu se říká práce se star power.
Film, který se odehrává opravdu jen ve vězeňských chodbách a v soudní síni, přičemž se zpívá a tančí v několika studiových kulisách, stál prý astronomických 190 milionů dolarů.
Všechna čest, jde bezesporu o jedno z největších podojení klienta zainteresovanými dodavateli služeb v historii. Někdo by tomu řekl krádež za bílého dne, ale to už je na vkusu každého pozorovatele.
