V čem Česko klopýtá za konkurencí? Kudy vede cesta k vyšší soběstačnosti? O tom mluví David Bednář, šéf Drůbežářského závodu Klatovy a člen vedení Potravinářské komory. A nebere si servítky. „Současný stav je docela šílený,“ říká.
O tom, že Polsko nabírá rychlost a Česko šlape na brzdu, se mluví čím dál víc. A on pro to má velmi vypovídající čísla. „Jejich soběstačnost v produkci drůbežího masa činila loni 130 procent, proto mohou tolik vyvážet. Naše je 60 procent,“ srovnává David Bednář.
Drůbežářský závod Klatovy se za patnáct let jeho šéfování dostal do pozice tuzemské dvojky ve zpracování kuřecího masa, z původního miliardového obratu vyskočil na 3,5 miliardy ročně. Davida Bednáře, mimochodem úspěšného amatérského kulturistu, ale v práci motivuje i to, aby svaly ukázalo Česko jako země. Jako země podporující podnikatele.
Odbourat překážky
DZ Klatovy je ostatně ryze česká firma. „Řádně tu platíme daně, nepoužíváme žádné daňové ráje, peníze, které odvádíme, zůstávají v Česku. Ale když vidíte, jak je s nimi nakládáno, tak by člověk brečel,“ přiznává Bednář.
„Své názory říkám otevřeně. Jelikož jsem i ve vedení Potravinářské komory a její názory a směřování jsou teď jiné, snažíme se něco změnit jak na národní, tak na evropské úrovni. Protože pokud budeme jenom brečet a říkat, že to nejde, tak se nikdy nic nestane.“
Kudy tedy k lepšímu Česku? Pro šéfa úspěšné zpracovatelské firmy to má dvě roviny. První spočívá v nastavení prostředí. „Pomohlo by, aby nás vláda nechala dělat naši práci. Neměla by tu být přehnaná byrokracie a to, co nás zdržuje. Je třeba odpárat věci, bez nichž by bylo podnikání daleko jednodušší,“ začíná.
„Třeba stavební zákon. Když chceme stavět novou farmu, čekáme dva roky, než vyřídíme stavební povolení – v Polsku to jsou tři až čtyři měsíce. Když jsme žádali o zaměstnance z Filipín, čekali jsme rok a dva měsíce, teď se to zkrátilo alespoň na šest měsíců. Lidské zdroje jsou náš největší problém.“
Stejně jako naprostá většina českého byznysu vidí další překážku v cenách energií a nabádá ke změně.
„Brzdí nás to v konkurenčním boji. Sice posloucháme, jak jsme na tom dobře, jenže dolů jdou možná spotové ceny, regulovaná složka jde zase nahoru. Ve srovnání se státy Evropské unie jsme na tom dvakrát či třikrát hůř. A to se nebavím o USA, kde je rozdíl v cenách plynu i elektřiny ještě markantnější,“ říká šéf DZ Klatovy.
Polsko funguje jinak
Dalším bodem je podle něj narovnání pravidel tak, aby se Česko nevymykalo okolním zemím. „V potravinářství byly zrušeny veškeré investiční podpory pro velké firmy. Moc nechápu, že velká česká společnost nemá nárok, ale pak tu chceme fabriky na čipy, kterým daňové pobídky dávat budeme.
Zásadně nás to brzdí nejen směrem ke státům EU, ale hlavně k ještě větší hrozbě, jíž jsou třetí země. Typově Ukrajina nebo Jižní Amerika,“ dodává Bednář.
Přidává příklad z praxe – nerozumí tomu, že EU uzavírá smlouvu o dodávkách masa s latinskoamerickými státy sdruženými v alianci Mercosur. „Přitom Polsko, Itálie či Španělsko se proti tomu postavily, protože by to pro jejich trhy bylo likvidační, naše vláda nikoli. Její prioritou není zemědělství a potravinářství. A to není stížnost, ale konstatování. Z mého pohledu to je špatně, jídlo je přece základ,“ tvrdí.
Celý potravinářský a agrární sektor se proto spojuje k tomu, aby vyjednával jako celek. Inspirací může být příklad severních sousedů, které jsme sice roky přehlíželi, ale nyní právě Poláci ukazují, kudy vedou cesty.
„Polsko je náš největší konkurent a funguje tam jinak úplně všechno. Za tři až čtyři měsíce máte stavební povolení, investiční dotace jsou na úrovni 50 procent, nedávno to bylo dokonce až sto procent. Další podpora je na sociální a zdravotní pojištění, na zelenou naftu, stát vynakládá exportní dotace, aby potravinářství fungovalo,“ vyjmenovává Bednář.
„Obrovským způsobem se tam investuje, měl jsem možnost navštívit moderní a na zelené louce postavené firmy, které stavějí na digitalizaci a robotizaci. Proto Poláci v roce 2024 zvýšili svoji produkci o pět procent. Naše stagnovala.“
Jídlo je základ
Tím David Bednář přechází do obecnější roviny: zdůrazňuje, že by produkce potravin měla být národním zájmem. „Za pandemie spousta zemí pochopila, jak důležité je mířit v určitých komoditách k soběstačnosti. Nikdo netvrdí, že soběstačnost musí být stoprocentní, ale všichni jsme viděli, že když se zavřely hranice a žádný dovoz nebyl, zabezpečení potravin zůstalo jen na českých firmách,“ připomíná.
„Polsko, ale i Maďarsko, Rumunsko a další státy si uvědomily, že je potřeba to řešit, že zajistit jídlo pro obyvatele by měla být jedna z hlavních priorit. Vidíme, co se děje na Ukrajině, ale nelze podporovat jen zbrojní průmysl – pokud budeme mít problém s dodávkami jídla nebo základních potravin, nábojů se nikdo nenají,“ říká natvrdo.
Jeho cílem je změnit nejen praxi, ale i nahlížení na producenty potravin a zemědělce. „Ministr zemědělství říká, že dotace jsou jednoduché peníze, čemuž upřímně moc nerozumím. Když projekt zrealizujete, musíte ho nejdříve kompletně zaplatit ze svých zdrojů, peníze si musíte nejprve vydělat. Dotaci dostanete za půl roku až za rok, samozřejmě jen pokud máte vše v pořádku. Je s tím navíc spojená šílená byrokracie. A další rok přijde kontrola, jestli bylo všechno dodrženo. Tomu já jednoduché peníze neříkám,“ vysvětluje svůj pohled.
Prodej pod nákupní cenou
Další možnosti zlepšení podmínek pro české producenty vidí i v legislativní rovině. V některých zemích Evropské unie mimo jiné funguje zákaz prodeje pod nákupní cenou, což se v Česku neděje.
David Bednář dává jako příklad hypotetickou situaci, kdy klatovský závod coby výrobce prodá kilogram drůbežího masa za 100 korun, ale řetězce ho pak v akcích nabízejí i o desítky korun levněji.
„Obchodníkům se to vyplatí, protože lidé u nich utrácejí za jiné produkty. Jenže stát tak přichází o DPH. Jedna taková slevová akce na jednu komoditu znamená podle mých počtů ztrátu 2,5 milionu korun – a takových komodit a akcí je spousta…,“ popisuje.
„Budeme se snažit, aby se toto téma buď dostalo do zákona o tržní síle, nebo bylo obsaženo v zákoně o cenách,“ doplňuje ke společné snaze Potravinářské komory a agrárníků. „Nejsem v žádné politické straně a netvrdím, že příští vláda bude horší nebo lepší, jen hodnotím současný stav. A ten je docela šílený,“ tvrdí David Bednář.
Pro to, aby se Česko zase stalo zemí, kde se podniká lépe, je podle něj zásadní kvalita lidí na vysokých státních postech. „Snažíme se vysvětlovat a edukovat, jak jsou produkce potravin a soběstačnost důležité, ale lidé na klíčových pozicích často nemají adekvátní vzdělání, praxi, nikdy sami nepodnikali,“ uzavírá.
„Vadí mi, že když se škrtá rozpočet ministerstva zemědělství, nikdo se neohradí a vezmou to jako fakt. To je důkaz, že nejde o prioritu státu.“
