Ivana Chubbuck za svou bohatou kariéru pracovala s těmi nejlepšími: Sylvesterem Stallonem, Bradem Pittem, Jimmem Carreym, Halle Berry, Beyoncé a stovkami dalších hvězd. Vyvinula totiž vlastní metodu, která hercům pomáhá pracovat s vlastními emocemi a lépe pochopit postavy a situace, které hrají. Potkali jsme se s ní v Praze.
Za svou čtyřicetiletou kariéru vybudovala po celém světě síť akreditovaných studií světového film industry. Zpravidla jednou za měsíc pořádá na pozvání některého z nich intenzivní víkendovou masterclass, kde osobně dává šanci všem, kteří se chtějí zdokonalit nejen ve svých hereckých schopnostech, aby pod jejím vedením prožili to, co světové špičky v oboru.
První adventní víkend vůbec poprvé přiletěla i do Prahy, s cílem osobně poskytnout intenzivní ponoření se do její techniky i zdejším umělcům. Akci spoluzajišťovala pětadvacetiletá herečka Leona Skleničková (uměleckým jménem jen Leona). Ta loni začala jako první Češka u Ivany ve studiu v Los Angeles studovat a rozhodla se příležitost práce s Ivanou přinést i do České republiky.
Také Ivana Chubbuck bývala dříve herečkou. Čím dál častěji k ní ale začali přicházet kolegové a kolegyně s prosbami o radu typu „Jak to děláš, že…“ Vlastní metodu, která jí pomáhala autenticky se vcítit do role a pochopit postavu a situaci skrze své vlastní emoce, začala vysvětlovat i ostatním.
„Najednou jsem si uvědomila, že mám kolem sebe velkou skupinu lidí, kterým mám co předávat,“ vzpomíná Ivana Chubbuck, když se den před její pražskou masterclass v divadle Komedie bavíme u kávy v hotelu Almanac X Alcron.
Po individuálních lekcích začala pořádat kurzy, založila si vlastní studio v Los Angeles, napsala o své technice knihu a začala v ní školit i další lektory z celého světa. Dnes je označována za „nového Stanislavského“.
Průlomový okamžik v Ivanině kariéře nastal, když pracovala s Halle Berry na její hlavní roli ve filmu Ples příšer, která jí v roce 2002 vynesla Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. V historický moment, kdy Halle Berry přebírala Oscara jakožto vůbec první herečka tmavé pleti, zmínila v děkovné řeči i jméno Ivany Chubbuck.
Nebylo to ale náhodou: „Den před předáváním Oscarů jsem jí zavolala a požádala ji, jestli by mohla zmínit mé jméno, kdyby vyhrála. Jestli mi to nebylo trapné? Nebylo – jediné, co se mohlo stát, je, že by mi řekla: Ne,“ směje se Ivana. Podobně úzce spolupracovala například také s Charlize Theron na její oceňované roli ve filmu Zrůda.
Své metody Ivana Chubbuck sepsala do knihy, s níž oslovila sedm amerických nakladatelů. „Pět z nich na můj debut okamžitě řeklo ano. Nakonec jsem se domluvila s nakladatelstvím Penguin Books, které mi nabídlo šesticifernou zálohu, abych další rok mohla pracovat na úpravách textu,“ říká autorka bestselleru The Power of The Actor, který vyšel v roce 2007.
Dodnes byla kniha přeložena do třiadvaceti jazyků a je považována za hereckou bibli. Učí se podle ní ale nejen herci; Ivaniny techniky pomáhají také režisérům, scenáristům a dalším kreativním profesím. Pomocí různých seberozvojových cvičení jim Ivanina technika pomáhá lépe se vcítit do postav a situací, které hrají, režírují nebo popisují.
Spočívá především v tom, jak se naučit využít své negativní emoce – například bolest, strach nebo ostych – ve svůj prospěch, ale také jak si autenticky navodit třeba pocit opilosti bez požití alkoholu, mdloby bez upadnutí do bezvědomí nebo jak se vcítit do kůže vraha.
Proměnit zlo ve zlato
Sedíme v divadle Komedie a konečně už se z pódia ozývá hlas ženy, kvůli níž sem všichni přišli. Nenastupuje jako hvězda, ale ještě sama pomáhá doladit detaily na scéně, kde bude před zraky publika zanedlouho pracovat s vybranými účastníky kurzu.
Ve svých dvaasedmdesáti vypadá minimálně o dvacet let mladší a dušuje se, že za tím nejsou žádné chirurgické zákroky: „Je to jen tím, že dělám to, co mě v životě skutečně naplňuje. A že si tím i dobře vydělám, je jen bonus. Stojí za tím ale tvrdá práce a odhodlání,“ svěřuje se, než mi začne popisovat svůj životní příběh.
Nezačíná nijak optimisticky, ale v tom tkví právě celá pointa Ivaniny kariéry: dokázala své temné životní zkušenosti využít k tomu, aby ji posílily, a totéž se dnes snaží předávat svým studentům.
Klíčem k úspěchu je vzít všechny špatné věci, které v životě skrýváme, za které se stydíme a které chceme vytěsnit, a využít je ve svůj prospěch.
„Vyrůstala jsem ve strašných podmínkách. Moje matka byla duševně chorá a příliš se o mě nestarala. Neustále mi říkala, že jsem hloupá, ošklivá a že lituje toho, že jsem se narodila. Nejdříve jsem z toho vinila sama sebe a ničila jsem se způsobem života, který jsem vedla. Prošla jsem si sexuálním zneužíváním, drogami… Jednoho dne jsem si ale řekla, že toho bylo dost a že matce i sobě dokážu, že pravdu neměla. Použila jsem tutéž motivaci, která mě vedla k sebedestrukci, abych nad ní zvítězila,“ popisuje krušné životní chvíle, díky nimž se však začala rodit technika, jak využít negativní pocity ke svému posílení.
„Klíčem k úspěchu je vzít všechny špatné věci, které v životě skrýváme, za které se stydíme a které chceme vytěsnit, a využít je ve svůj prospěch. Pak se z nich stane naše zlato.“
Pro Ivanu byl tímto momentem právě vztah s jejími rodiči. „Především s matkou, ale vlastně i otcem, který byl sice skvělý člověk, ale nedokázal nás chránit. Kdybych toto neprožila, nebyla bych dnes tím, kým jsem,“ tvrdí guru současných herců.
Příjmení získala Ivana Chubbuck po svém manželovi, filmovém režisérovi Lyndonu Chubbuckovi (1954–2021), s nímž má dceru Claire – i ona učí Chubbuck techniku ve svém studiu v Los Angeles.
Křestní jméno Ivana však napovídá, že její kořeny sahají i do regionu východní Evropy: „Můj otec byl přeživší holokaustu, jeho otec pocházel z Polska, matka z Rumunska a původně žili v Kyjevě. Jejich rodina měla blízké příbuzné i v Československu,“ vysvětluje.
Bezpečné prostředí
Stejně otevřeně jako při rozhovoru mluví Ivana i k plnému hledišti na svých workshopech a vybízí k témuž i jejich účastníky. Sedí mezi nimi nejen studenti herectví, ale i filmové hvězdy, které kvůli masterclass přiletěly z celé Evropy.
V divadle, kde se workshop koná, platí zákaz mobilních telefonů. Nic se nesmí fotit, natáčet, nahrávat ani jinak vynášet mimo tento důvěrný okruh, k čemuž se hned na začátku všichni účastníci zavazují symbolickou přísahou. Takový slib jsem musela Ivaně dát předtím i já – běžně totiž novináře na své lekce nepouští.
Jedinou výjimkou prý byla novinářka v Japonsku, která o ní připravovala dokument pro BBC. I ta ale směla – stejně jako já – během masterclass používat pouze tužku a papír. „Účastníci kurzů musejí mít jistotu, že jsou v bezpečném prostředí. Mluví otevřeně o svých bolestech, o svých vztazích, i těch nejintimnějších,“ vysvětluje Ivana Chubbuck.
Nejsou to jen pasivní pozorovatelé. Očekává se od nich, že budou mít detailně nastudovanou Ivaninu knihu – téměř s matematickou přesností totiž postupuje podle dvanáctibodového manuálu, který v ní popisuje.
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Nejdříve všichni přítomní, včetně hostesek, které v divadle pracují, dostávají za úkol, aby metodou automatického psaní do notesů, které dostali u vstupu, vydolovali z nejintimnějších hlubin svého podvědomí ty nejbolestivější šrámy.
O ně se pak někteří veřejně dělí s ostatními a předem vybraní účastníci s nimi dále pracují před zraky všech i na jevišti, když rekonstruují scény z kultovních filmů jako Zmizelá, Dobrý Will Hunting, Tahle země není pro starý nebo Kramer vs. Kramerová.
„Obvykle slýchávám věty typu ‚můj otec ve mě nikdy nevěřil‘, ‚rodina mě nepodporovala v mé cestě k úspěchu‘ nebo ‚chtěl jsem něco dokázat svým dětem‘,“ říká lektorka. Studenty se snaží dovést k pochopení jejich vnitřní motivace a obvykle při jejích lekcích nastává mnoho „aha momentů“ i u ní samotné.
„Když poslouchám tyto příběhy, dochází mi například, proč se ke mně můj manžel v některých situacích choval ošklivě. Většinu momentů ze svého vlastního života si uvědomuji při tom, když učím ostatní,“ přiznává Ivana.
Možnost pracovat s Ivanou Chubbuck přímo na pódiu v Praze dostali například Elizaveta Maximová, Darija Pavlovičová, Anežka Rusevová, Matěj Havelka, Matteo Franco nebo Gustav Koenigs.
„Na mé lekce přijíždějí lidé z celého světa. Chtěla jsem ale, aby se v Praze přihlásilo co nejvíce účastníků z řad místních. Ráda bych tu podpořila vznik komunity lidí, kteří se zapojí do dalších projektů naší mezinárodní komunity. Cílem není vychovat nejlepší české herce, ale nejlepší mezinárodní herce,“ říká Ivana Chubbuck.
A pokračuje: „Věřím tomu, že úkolem jakéhokoli umělce je měnit svět. Nejhorší, co může udělat, je sedět ve své bolesti. Diváci, ať už jde o divadlo, nebo film, chtějí odcházet s pocitem, že se cítí lépe. A ten mohou vyzařovat jen lidé, kteří jsou vnitřně srovnaní se svými nedostatky.“
To, co se odehrává dále, již nesmí opustit stěny Divadla Komedie. Zaznívají tu totiž velmi osobní příběhy, Ivana Chubbuck je s jejich aktéry rozebírá do hloubky a ptá se jich na věci, které nemusejí být vždy příjemné.
„Bylo to, jako by mé naučené, a do té doby známé herecké návyky, ztuhly, a já se najednou cítil jako pianista hrající jen jednou rukou. Ivana okamžitě pronikla do mých třináctých komnat, které jsem nechtěl otevírat – například narazila na bolest ze ztráty syna. A já jí taky řekl, že to rozebírat nechci! Ale ona se nedala: ‚To je právě to, co se musíte naučit vyjádřit. Právě tento smutek můžete využít v situacích, které prožívá vaše postava‘,” popsal svou dřívější spolupráci s Ivanou Chubbuck Sylvester Stallone.
Světový bestseller
Na konec dubna příštího roku připravuje Ivana Chubbuck přepracované a rozšířené vydání své knihy a v jednání je i český překlad. „Využila jsem času během loňské stávky v Hollywoodu, abych zpracovala další zkušenosti, které jsem nasbírala v průběhu téměř dvaceti let od prvního vydání. Devět měsíců jsem jen psala a text je hotov, už se jen ladí vydání,“ prozrazuje.
Způsob, jakým se Ivanina publikace rozšířila do celého světa, by přitom sám vydal na knihu. První překlad byl do španělštiny.
„Byla jsem s manželem na dovolené ve Španělsku, koupala jsem se v bazénu a dala jsem se při tom do řeči s člověkem, který plaval vedle mě. Shodou okolností to byl nakladatel překladové literatury! Zeptala jsem se ho, jestli by neměl zájem podívat se na moji knihu. Nejdříve se mu do toho moc nechtělo, nicméně jsem mu svou knihu dala, on si ji přečetl a nechal ji přeložit a vydat ve španělštině,“ vzpomíná Ivana na osudovou životní náhodu.
Foto Rez Alessandro
Následoval hebrejský překlad, který si také vymohla sama autorka: „Pozvali mě do Izraele, abych tam vedla workshop herectví. Jenže po svých studentech vyžaduji, aby měli mou knihu přečtenou. A tak jim nezbylo, než ji nechat přeložit a vydat,“ vzpomíná na své mezinárodní začátky.
Dnes je kniha součástí povinné četby hereckých konzervatoří a univerzit. Vyučovat metodu Chubbuck ale smějí jen oficiálně akreditovaní lektoři, jimž uděluje licence sama Ivana.
Důležité je pro ni nejen to, aby lektoři postupovali podle jejích metod, ale také aby u ní obstáli jako silné osobnosti: „Lidé, kteří chtějí vyučovat mou techniku, musejí u mě v Los Angeles absolvovat velmi intenzivní dvouměsíční vzdělávací program, který je završen testem.“
Osobní značka
Akreditované školy dnes fungují po celém světě. Nejde však o franšízy: „Peníze ze studií ke mně nejdou přímo, ale vrátí se mi jiným způsobem – přivedou více lidí na lekce v mém vlastním studiu, na mé online lekce i mé masterclasses.“ To, že na studiích po celém světě Ivana Chubbuck přímo nevydělává, podle ní naopak pomáhá její „osobní značce“.
„Prostředí showbyznysu není zrovna přátelské. Chtěla jsem proto vybudovat komunitu, v níž by se tito lidé cítili bezpečně, mohli bez obav sdílet své problémy i získat nové přátele. To je pro mě velmi důležité,“ říká koučka.
S online výukou začala Ivana Chubbuck až během covidové pandemie: „Dlouho jsem se tomu vyhýbala, ale jiná možnost nebyla. Pořádala jsem lekce přes Zoom a byly tak úspěšné, že jsem musela najmout více učitelů.“
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
Foto Vojtěch Veškrna
V nabídce kurzů Chubbuck techniky zůstaly online lekce dodnes: „Netušila jsem, že jednou budu mít hybridní společnost, ale stalo se a nyní díky tomu můžu vydělávat více peněz. Týdně mám ve svém studiu v Los Angeles dvanáct lekcí a k tomu ještě třináct online,“ říká Ivana Chubbuck.
Poselství, které Ivana předává nejen účastníkům svých workshopů, ale také lektorům, kteří chtějí její metodu vyučovat, by mohlo znít zhruba takto: „Vymaň se z myšlenky, že jsi něčí obětí. Nebreč a nestěžuj si, ale přemýšlej o tom, jak se zlepšit.“
Přitom ale upozorňuje, že ačkoli její metoda využívá terapeutické postupy, není psychoterapií: „Nenabízím lidem, že vyřeším jejich psychické problémy, ale nabízím jim způsob, jak s nimi pracovat v jejich práci.“
Nejdřív vášeň, potom peníze
Nemusí jít přitom jen o herce a další umělce – techniku Ivany Chubbuck využívají i manažeři nebo doktoři.
„Vedla jsem například kurzy pro COOs firmy SAP po celém světě. I pro mě to bylo velmi inspirativní – šlo totiž o lidi, jejichž motivací nebylo dosáhnout úspěchu, protože již úspěšní jsou. Jejich motivací bylo neustále se zlepšovat, umět lépe jednat s lidmi a udržovat kvalitní vztahy se svými kolegy,“ přibližuje Ivana Chubbuck.
Jednou z Ivaniných technik, které jsou ukotvené v behaviorální psychologii a kulturní antropologii, je i způsob, jak objevit vzájemnou chemii ve vztahu s jakýmkoli cizím člověkem. Právě to je jedna z věcí, kterou využijí nejen herci, ale i manažeři, kteří chtějí posílit své „osobnostní kouzlo“.
„Můžete být jen tak dobří jako lidé, kteří pro vás pracují. Cílem je nejen to, aby pro vás vaši zaměstnanci chtěli pracovat, ale aby měli chuť ujít pro vás i nějakou tu míli navíc. Jen tak může vaše společnost prosperovat,“ připomíná.
V byznysu je podle ní nejdůležitější to, aby vydělávání peněz nebylo jeho hlavním záměrem a motorem: „Záměrem mé práce je vychovávat skvělé herce, režiséry nebo scenáristy. Tím, co dělám, se snažím posilovat svět skrze umění a že díky tomu mohu vydělávat dobré peníze, přišlo postupem času spíše jako příjemné překvapení. Když vášnivě děláte to, co milujete a co je pro vás přirozené, a děláte to, jak nejlépe to umíte, pak peníze přijdou samy. Samozřejmě, že jdou vydělávat i jiným způsobem, ale takové peníze vás šťastnými neučiní,“ tvrdí.
Zní to, jako by Ivana Chubbuck v životě dosáhla již všeho, ale odpočívat se ještě rozhodně nechystá: „Ještě toho mám hodně před sebou. To, že je mi přes sedmdesát a už jsem v životě něčeho dosáhla, ještě neznamená, že bych se měla přestat snažit. Nastavím si laťku, tu překročím a hned si nastavuji vyšší a vyšší. Vždycky před sebou vidím něco dalšího, co bych chtěla zkusit, prozkoumat nebo se naučit.“
