Je jednou z nejdůležitějších osobností taneční scény. Nikoli jen té české, světové. Kvůli němu francouzská Akademie krásných umění přidala speciální sekci Choreografie. Aby mohl být Jiří Kylián jmenován jejím rytířem. Světoběžník, který žije většinu času v Nizozemsku, přijel do Prahy, aby zde jen na pár dnů představil dílo, které vás zastaví v čase.
„Okamžik. Jen, co toto slovo vyslovím, jsme už starší. Plynutí času je neúprosné, obzvlášť pro tanečníky. Proto jsem to chtěl ve své instalaci zachytit. A každému, s kým spolupracuji, kladu na srdce: Využijte beze zbytku čas, který zde na Zemi máte,“ přemítá Jiří Kylián.
Je mu sedmasedmdesát, ale vyzařuje energii, kterou mu může závidět i o dvě generace mladší publikum. Ve svém životě naplnil všechno to, k čemu své kolegy vyzývá.
Absolvent pražské konzervatoře v roce 1967 získal stipendium a šel studovat na londýnskou Royal Ballet School. Tam ho potkal legendární choreograf John Cranko a nabídl Kyliánovi členství v souboru Stuttgart Ballet.
„Když tančíte, musíte mít obrovskou disciplínu i schopnost vyjádřit osobitost,“ nechává se slyšet Jiří Kylián.
Z Československa tanečník emigroval v roce 1968 a jeho hvězda mohla stoupat skutečně strmě vzhůru. Po smrti Johna Cranka zkoušel Jiří Kylián své první choreografie právě ve Stuttgartu, pak jich vytvořil více než sto pro prestižní světové soubory včetně Pařížské opery, Tokijského baletu a další.
Do Prahy teď přiváží konceptuální dílo, které nejen v Kyliánově kariéře nemá obdoby. „Jmenuje se Moving Still. Kombinuje v sobě sochu, tanec, ale i film a mluvené slovo,“ komentuje světovou premiéru sám autor.
Inspirací pro představení, jehož součástí je i instalace devíti soch ve veřejném prostoru – na divadelní piazzettě neboli náměstí Václava Havla –, byla nehybnost, do které se lidstvo dostalo během pandemie, i zkáza Pompejí. V obém Kyliána fascinovala nehybnost, zóna mezi bytím a nebytím.
Samotné vernisáži soch 26. a 27. července budou nejprve předcházet dva slavnostní večery, které režíroval právě Jiří Kylián.
Sochy samotné vznikaly rok na 3D tiskárně. Představují nahé modely tanečníků, se kterými Jiří Kylián mnoho let spolupracoval. Sochy prolétají skrze okna, symbolicky tak představují okamžik mezi životem i smrtí. Vyrobeny jsou z materiálu, který byl přetvořen z plastu nalezeném ve světových mořích.
Součástí akce jsou také tři taneční výstupy, během kterých zatančí padesát tanečníků Národního divadla. Uvedeny zde budou i filmy Jiřího Kyliána s úvodním slovem Jiřího Lábuse a zahraje také norský jazzový trumpetista a skladatel Nils Petter Molvaer. Ten se představí i na piazzettě bezprostředně po zakončení obou večerů.
„Hudba, kterou zahraje, vychází z tepu lidského srdce. Nils je jedním z nejvýznamnějších hudebníků, s jakými jsem měl možnost pracovat. Před dvěma týdny utrpěl srdeční příhodu, což je paradox. Stejně ale na premiéru přijede,“ slibuje Jiří Kylián.
Celý projekt sice podpořilo Národní divadlo, ale jedná se o projekt, jehož náklady přesáhly milion korun.
Podílelo se proto na něm několik dalších mecenášů, ať už ze samotného Mecenášského klubu Národního divadla, tak ze soukromých zdrojů. Sochy je také možné „adoptovat“, připojit své jméno k jejich rodnému listu, stát se jedním z donátorů, který na skulpturu věnuje sto tisíc korun.
„Vysvětlili jsme, že Jiří Kylián má kreativní pnutí a chce do Prahy přivézt velmi ojedinělou záležitost. Mecenáši na osobnost takového kulturního významu samozřejmě slyšeli,“ popisuje celý proces Kateřina Hanáčková z Národního divadla.
Po světové premiéře v Praze se projekt přesune do Norska, kde se v květnu příštího roku představí v budově opery v Oslu. Architekti týmu Snöhetta, který za touto oceňovanou stavbou z roku 2008 stojí, se přijedou na Kyliánovo představení podívat do Prahy už nyní.
„Jsou to velcí minimalisté, odmítají jakékoli narušení jejich koncepce čímkoli přídavným zvenku. Když ale uviděli návrh instalace soch, okamžitě byli z projektu nadšeni,“ prozrazuje Jiří Kylián. Těší ho každopádně, že světová premiéra se odehraje právě v Praze.
„Nejsem typický vlastenec, funguju jako světoběžník. Ale jsem pevně spjatý s Prahou, jsem Pražák duší. Proto mi moc záleží na tom, že se Moving Still ukáže poprvé právě tady,“ dodává Kylián.
