Na rozhovor psycholožka Roksana Táborská nedorazila sama. V kočárku měla malého Teodora, svého syna, který se stal součástí jejího dynamického roku. V roce 2024 se dostala do výběru Forbes 30 pod 30, což její kariéru významně posunulo kupředu. Od té doby rozšířila svou rodinu, svou psychoterapeutickou praxi a k tomu i nadále aktivně pracuje na prevenci duševních onemocnění a sebevražednosti.
Z Roksany Táborské srší v letenské kavárně klid, ale zároveň je patrné, že její život se za poslední rok zásadně proměnil. „Minulý rok nás bylo 31,“ říká s úsměvem a pohledem na svého syna Teodora. Mateřství a vstup do prestižního výběru Forbes 30 pod 30 se pro ni staly dvěma významnými milníky jejího života.
„Byl to hodně dynamický rok. Kromě toho, že se mi narodil syn, se moje práce dostala mnohem víc do povědomí lidí. Začali mě oslovovat na rozhovory, podcasty, přišlo víc klientů i terapeutů,“ říká.
Pro psycholožku, která se specializuje na terapii v přírodě a duševní zdraví mladých lidí, to znamenalo obrovskou příležitost. Nejenže se jí podařilo rozšířit svůj tým, ale dostala také téma duševního zdraví do širšího povědomí veřejnosti.
Forbes jako akcelerátor kariéry
Zařazení do výběru Forbes 30 pod 30 pro ni znamenalo víc než jen prestižní ocenění. „Nejsem moc aktivní na sociálních sítích, takže mě to vlastně donutilo být víc vidět. Oslovila mě média, dostala jsem se do různých diskusí a díky tomu jsem měla možnost víc mluvit o tématech, která jsou pro mě důležitá – o prevenci sebevražd, duševním zdraví dětí i propojení terapie s přírodou.“
Roksana působí v Terapeutickém přístavu, terapeutickém centru na pražských Vinohradech, které teď díky zvýšenému zájmu expanduje. „Máme kolem 750 klientů a stále přibývají. Proto teď rozšiřujeme prostory, nabíráme nové terapeuty a chceme se víc zaměřit i na dětskou psychoterapii.“
Nový prostor bude odrážet filozofii její práce – propojení terapie a přírody. „Architekt Pavel Uličný nám navrhuje prostory, které budou pracovat s přírodními prvky – třeba hliněné omítky s lučním kvítím. Už teď vidíme, jak klienti pozitivně reagují na prostředí, kde se cítí dobře,“ vysvětluje.
Duševní zdraví dětí a dospívajících v krizi
Za poslední roky Roksana a její tým zaznamenaly alarmující trend – výrazný nárůst psychických problémů u dětí a mladistvých. „Nedávný výzkum Národního ústavu duševního zdraví ukázal, že téměř každý třetí deváťák by potřeboval nějakou formu psychické pomoci. To je obrovské číslo,“ říká.
Podle ní je otázkou, zda se situace skutečně zhoršuje, nebo se jen o duševním zdraví víc mluví. „Na jedné straně se rozšířilo povědomí, na druhé vidíme reálný nárůst hospitalizací kvůli sebepoškozování.“
Tento trend potvrzují i její vlastní zkušenosti. V Terapeutickém přístavu registrují stále větší počet mladých klientů, kteří se potýkají s úzkostmi, depresemi a sebepoškozováním. Podle ní je jedním z hlavních problémů to, že děti a dospívající často nemají s kým mluvit o svých problémech.
Rodiče si mnohdy neuvědomují, že jejich dítě prochází těžkým obdobím, a chybějí jim nástroje, jak o tom s ním otevřeně hovořit. Proto se Roksana snaží o osvětu, která by pomohla nejen mladým lidem, ale i jejich rodičům a učitelům.
Podle Roksany je klíčové rozpoznat varovné signály včas. Často se stává, že lidé přicházejí na terapii až v okamžiku, kdy už je jejich stav vážný a běžné strategie zvládání přestávají fungovat.
Přitom prvotní příznaky mohou být speciálně v byznysovém prostředí nenápadné – ztráta radosti z běžných činností, poruchy spánku, dlouhodobá únava, pocit osamělosti nebo výrazná změna chování. Pokud někdo začne pociťovat tyto symptomy, měl by zvážit vyhledání odborné pomoci.
To je jeden z důvodů, proč se Roksana zaměřuje na prevenci. „Pořádáme workshopy, konference, spolupracujeme třeba se Správou železnic, kde jsme umístili billboardy s krizovými kontakty. Ukázalo se, že díky tomu lidé opravdu volali na linky pomoci,“ dodává.
Minulý rok na Forbes konferenci 30 pod 30 říkala, že zatímco fyzické cvičení je už dnes normalizované, pro lidi je stále těžké být například v tichu, nepřijímat podněty a podívat se, co se v nás děje. Dnes má pocit, že jsme se jako společnost za rok výrazně posunuli. Více se o duševním zdraví mluví, ale zároveň je co dělat, aby profesionálové stíhali pokrýt poptávku, dodává.
Příroda jako terapeut
Jedním z velkých projektů, na kterých pracuje, je začlenění přírody do terapie. „Příroda nás nehodnotí, nesoudí, přirozeně zpomaluje. Klienti se v ní často dokážou otevřít mnohem snáz než v běžné terapeutické místnosti,“ vysvětluje.
I když má čtyřměsíční miminko, rozhodně se ani v práci nenudí. Letos v Terapii mezi stromy, kde působí s manželem, navíc spouští dvouletý výcvik pro terapeuty, kteří chtějí začlenit práci v přírodě do své praxe. Cílem je, aby psychoterapeuti měli větší povědomí o tom, jak lze přírodní prostředí efektivně využít v rámci terapie.
Jak ale sama říká, nejdůležitější je hledat rovnováhu mezi prací a osobním životem. Věří, že duševní zdraví a aktuálně duševní zdraví novopečené matky by mělo být stejně důležité jako fyzické zdraví, a snaží se, aby se o něm více mluvilo.
Grafika: Forbes Česko
Dalším krokem v její kariéře bude výuka na Univerzitě Karlově. Společně s manželem povede předmět, který bude zaměřen na ekopsychoterapii a ekopsychologii. Studenti nebudou jen sedět v učebně, ale budou se učit v přírodním prostředí, aby na vlastní kůži zažili, jak prostředí ovlivňuje psychiku a terapeutický proces.
Její vlastní doktorát se věnuje intervencím v přírodě v rámci stacionárního zařízení. „Třeba v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích máme největší park svého typu v Evropě, ale využívá se minimálně. Přitom víme z výzkumů, že kontakt s přírodou má zásadní vliv na duševní zdraví. Je třeba, aby se s ním pracovalo,“ říká.
Zároveň ale ví, že i psychologové si musejí hlídat své limity, aby se nestali obětí vyhoření. „Moje hlavní role je teď mateřství, ale zároveň chci, aby se téma duševního zdraví dostávalo víc do povědomí. I psychologové si musí hlídat, aby nevyhořeli,“ uzavírá s úsměvem.
