Režisér Ondřej Moravec zaujal s filmem o depresích ve virtuální realitě v Česku i v Benátkách. Teď přiblíží divákům zblízka konflikt na Ukrajině.
Opuštěný, chátrající dům. Potemnělý dětský pokoj, do něhož doléhají hlasy hádajících se rodičů. Osamělá cesta v hlubokém lese. Beznaděj, která se rozprostírá všude kolem vás – ale také beznaděj, proti které se dá bojovat.
Filmové médium už zpracovalo depresi mnoha různými způsoby, ale nikdy ne tak imerzivně jako animované Tmání od Ondřeje Moravce. Muž, který zná depresi až příliš dobře, vás vezme skrze brýle pro virtuální realitu přímo do své hlavy, která s ní bojuje už třináct let.
A za tu dobu mnohokrát slyšela otázku: Jak bys vlastně svoje pocity popsal? Headset vám otevře svět, v němž se můžete rozhlížet po výjevech z Moravcova života, které byly v jeho zápolení s depresemi dosavadními milníky.
Jeho debut je autobiografickou a velmi intimní zpovědí, která využívá Moravcovu podobu a provází jí jeho hlas. Je výletem do světa Tmání, což je termín, kterým režisér své stavy vystihuje.
„Původně jsem přemýšlel, že bych zpracoval příběh někoho jiného s podobnými problémy. Ale dospěl jsem k tomu, že pro mě bude lepší se rýpat ve vlastní než v cizí hlavě,“ říká Moravec.
Tmání mělo premiéru loni na benátském festivalu. Nyní s ním Moravec objíždí školy a promítnout si ho můžete v pražské galerii DOX. Časem ho plánuje zveřejnit pro všechny online, respektive pro ty, kdo budou mít techniku k jeho přehrání.
Zpracovat vlastní příběh znamenalo kompletně se obnažit. Poodhalit soukromí, a to i rodinné. Přiznat dlouholetou přetvářku před téměř nic netušícím okolním světem. Otevřeně popsat pokus o sebevraždu. Tvorba filmu se stala terapií, ale nešlo to jen hladce. „Ve vrcholné fázi produkce se mi udělalo dost psychicky blbě, musel jsem si dát dva týdny pauzu,“ netají čtyřiatřicetiletý Moravec.
Foto archiv Ondřeje Moravce
Ondřej Moravec vystudoval žurnalistiku a mediální studia, pak se pustil do scenáristiky a dramaturgie na FAMU | Foto archiv Ondřeje Moravce
Svou roli sehrálo právě i popsání nejtemnějších životních chvil. „Pokus o sebevraždu byl v původní verzi o hodně explicitnější a konkrétnější, pro mě bylo dost nepříjemné si to znova ve virtuální realitě prožívat,“ vzpomíná Moravec, a tak nakonec scénu pojal abstraktněji.
Snímek trvá dvacet pět minut a zahrnuje lehké interaktivní prvky. Občas vyžaduje zapojení vlastního hlasu, neboť ten udává Moravec za důležitého spojence v boji s depresí. Jindy si zase mohou diváci objekty z filmu přímo osahat.
Technologie se stává nástrojem, jak si na depresi snáze „sáhnout“. Nejvíce to funguje ve chvíli, kdy před vás postaví úkol přeskládat slova do jednoduché věty – což je ale pro postavu nemožný úkol. Zkušenost, kterou bývalý žurnalista Moravec zná bolestně dobře.
Film produkovala společnost Frame Films, technickou stránku obstaralo studio Brainz Immersive, za výtvarnou stála Bára Anna Stejskalová. „Nejdřív jsem připravil scénář, pak jsme nad ním seděli s výtvarnicí, vznikly dvojrozměrné obrázky, které jsme předali 3D grafikům a ti je převedli do trojrozměrných modelů,“ přibližuje technickou stránku Moravec.
Se Stejskalovou také dlouze přemítali, jak výtvarně zachytit démona, který sužuje Moravcovu mysl. „Chtěl jsem, aby to bylo něco mezi pavoukem, chobotnicí a mozkomorem, což se snad docela povedlo. Jeho chapadla měla připomínat rozpojené synaptické spoje, příčinu vzniku deprese,“ líčí Moravec.
Tmání získalo jako první český film ve virtuální realitě příspěvek od Státního fondu kinematografie, a dokonce se dostalo mezi nominované snímky na Českého lva v kategorii animovaný film.
Foto archiv Tmání
Sám v temném lese, výjev z filmu Tmání
Vzhledem ke složitosti jeho promítání – bez VR headsetu si ho nepustíte – se nedá čekat, že by Tmání přineslo tvůrčímu týmu závratné jmění. Jeho hlavní ambice je osvětová, kterou už se daří plnit.
„Pro mě byla hodně silná už první projekce, jeden kluk asi z osmé třídy vykládal, jak vystřídal několik terapeutů, jak se s tím snaží zápasit, že máma jeho stavy nechápe. Bylo fajn, že jsme to mohli sdílet,“ řekl Moravec.
Tmání každopádně budí emoce, nezřídka při něm diváci brečí, zejména ti, jichž se téma osobně dotýká. Jiným zase film poprvé pojmenuje pocity, s nimiž se už nějakou dobu setkávají, především dětem, u nichž je osvětová funkce v této době obzvlášť důležitá.
Podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví a Národního pedagogického institutu totiž během koronavirové pandemie vzrostl počet dětí s psychickými problémy až desetinásobně. „Spoustu lidí se mi díky filmu taky začalo otevírat. Člověk zjišťuje, že v tom není sám. Vidím v tom velký smysl,“ líčí Moravec, který předtím sedm let pracoval pro festival Jeden svět.
Tmání ale nemá působit jen depresivně. Režisér chtěl, aby se diváci o nepříjemné pocity otřeli, zároveň ale animovanou stylizací toužil téma odlehčit.
„Od začátku jsme měli vidinu toho, že děláme film o depresi a naději, o tom, jak se člověk může s psychickými problémy vypořádávat a fungovat,“ vysvětluje, proč není snímek ve vyobrazení psychických krizí ještě drtivější.
Oddychová podívaná to ale také není: tu plánoval Moravec jako druhý projekt. Tenhle záměr se však zbortil loni v březnu, když vyrazil na dokumentární workshop East Doc Platform. Svůj chystaný projekt tam prezentoval jeho ukrajinský kolega Volodymyr Kolbasa, když se mu v jednu chvíli zlomil hlas.
Uprostřed vyprávění totiž prohlásil, že se na tohle téma teď soustředit nedokáže. Že musí změnit zaměření a reflektovat válku, která probíhá v jeho zemi. Moravce to zasáhlo, dali se do řeči a zapojil se do filmu s názvem Fresh Memories.
Ten nakonec rozdělili do dvou částí: první bude 360stupňový interaktivní film, v němž se vžijete do kůže čtyř Ukrajinců v jejich rozbořených domovech. „Je to hodně jiné než Tmání, moc se tam nemluví,“ říká Moravec.
Důležitou roli hraje zvuk: do válečné reality zaznívá běžný šum života tak, jak fungoval před ruskou invazí. Moravec se na Ukrajinu sám vydal natáčet, ale trefil se zrovna do intenzivní fáze války, a tak nakonec zanechal na místě kameru a tvorbu řídil na dálku.
Druhý snímek bude animovaný a interaktivní, ale nebude se odehrávat ve virtuální realitě, nýbrž ve smíšené. „Film se dostane do obýváku každého diváka. Do pokoje jim vložíme objekty a charaktery a diváci si v povídkovém formátu zažijí, co se odehrávalo v domech těch postav,“ přibližuje Moravec.
Svůj chystaný projekt tak riskantně staví na něčem, čemu se většina lidí chce drtivým obloukem vyhnout: bezprostřední blízkosti válce. Zároveň ale podobně jako u Tmání razí přístup, že si nepřeje, aby diváci odcházeli psychicky rozhození, naopak jim chce poskytnout naději.
„Mám krédo, že i když zpracovávám těžké téma, tak nechci, aby divák odcházel s těžkým pocitem,“ vysvětluje. Zpracováním aktuální krize si však rychle zajistil pozornost. Fresh Memories si do programu vybral prestižní festival South by Southwest, který se koná v březnu v americkém Austinu.
„Je to skvělý úspěch. Když jde o VR, jsou tři hlavní festivaly: Benátky, Tribeca a tento,“ připomíná Moravec.
A cesta nadaného režiséra a jeho děl se zdaleka nemusí zastavit jen na nich.
