Náš svět je na perfekcionismus nastavený. Od útlého věku nás okolí tlačí k tomu, abychom byli úspěšní. Kvůli tomu po celý život o něco neustále usilujeme a někdy se stane, že nepoznáme, kdy s tím máme přestat.
Většina lidí se kvůli svému perfekcionismu hodně nadře a nakonec se tahle vlastnost stane jejich slabinou. Studie několika světových univerzit ukazují, že perfekcionismus je úzce svázaný s depresí, úzkostí a dalšími duševními chorobami. Porazit perfekcionismus lze jedině tehdy, když včas rozpoznáme, že nás omezuje.
Čtěte také: Pozor na řeč těla. 14 postojů a gest, kterým byste se měli vyhnout
Psycholog a spisovatel Tal Ben-Shazar jako řešení navrhuje, abychom změnili mentalitu perfekcionisty na mentalitu optimalisty. Optimalisté usilují o úspěch stejně tvrdě jako perfekcionisté, ale jsou flexibilnější, houževnatější a přizpůsobivější. Díky této změně budete šťastnější a produktivnější. Patříte mezi perfekcionisty, kterým to začíná přerůstat přes hlavu? Tohle jsou příznaky:
1. Víte, že váš perfekcionismus je problém, ale berete ho jako nutné zlo pro dosažení úspěchu
Abychom docílili úspěchu, musíme se někdy opravdu tvrdě snažit. Pokud to ale přeženete, tak pracujete příliš a výsledky se tak jako tak neobjeví. V takovém případě byste měli svůj perfekcionismus ovládnout a dovolit si pracovat méně. Uvidíte, že toho zvládnete udělat více. Zkrátka kvantita nerovná se automaticky kvalita.
2. Nedokážete přijmout zpětnou vazbu
Perfekcionistům velmi záleží na tom, co si o nich ostatní myslí, takže přijetí zpětné vazby pro ně může být velmi těžké. A to i jakkoli užitečné a dobře míněné. Jako perfekcionista máte přirozenou intenzivní touhu uspět, a když vám někdo naznačí, že vše není tak dobré, jak byste chtěli, začnete být defenzivní.
Čtěte také: Nejdůležitější věc, která vede k úspěchu v byznyse k životě: hodně spěte
Měli byste si ale uvědomit, že zpětná vazba není kritika a i ta nejbrutálnější vám nakonec pomůže vylepšit váš výkon a přiblíží vás tak k dokonalosti.
3. Jste kritičtí k ostatním
Navzdory své neschopnosti přijímat kritiku nejsou perfekcionisté příliš schopní (a ochotní) chválit ostatní. Nedokážou si pomoct, aby se s někým neporovnávali, a dost často u sebe hledají chyby. A tak když svou kritikou dokážou odrovnat někoho, koho považují za hrozbu, mají z toho dobrý pocit. Dobře to ale není.
4. Často prokrastinujete
Perfekcionismus a strach z neúspěchu jdou ruku v ruce. Tato kombinace vede – možná trochu překvapivě – k prokrastinaci. Protože pokud jde o dokonalost, začínají být i obyčejné úkoly zastrašující. Máme tendenci zamrznout ve chvíli, kdy je třeba s úkolem začít, protože víme, že naše nápady nejsou perfektní a to, co z nich vyprodukujeme, nemusí být vůbec dobré.
Jodi Picoult skvěle shrnula, jak je důležité vyhnout se perfekcionismu: „Můžete editovat špatnou stránku, ale nemůžete editovat prázdnou stránku.“
5. Máte špatné svědomí
Perfekcionisté zažívají neustálý příval viny, že něco neudělali nebo nezvládli, a to vyvolává stres. Ten může snadno přejít v deprese a úzkosti. Pocit provinění je poháněný našimi vnitřními pochody – čím více omíláte své negativní myšlenky, tím větší sílu jim dáváte. A to i když nejde o fakta, ale o pouhé domněnky. Pokud vás vaše myšlenky už příliš drtí, je třeba zpomalit a sepsat si je. A následně je s čistou hlavou racionálně vyhodnotit.
6. Chyby si berete příliš osobně
Perfekcionisté berou svou práci natolik vážně, že přeceňují dopady svých chyb. I drobnosti v nich dokážou vyvolat hořké zklamání. Nedokážou si tak vybudovat houževnatost a schopnost odrazit se ode dna. Jestli je to i váš případ, tak se musíte naučit, že selhání neznamená, že nejste dost dobří. Je to prostě něco, co se stává každému z nás.
7. Těší vás selhání ostatních
Rčení Misery loves company zde platí dvojnásob. Perfekcionisté si nemohou pomoct, ale když ostatní zažívají stejnou frustraci jako oni, je to pro ně určitou satisfakcí. Tyto pocity uspokojení však netrvají dlouho a časem je nahradí špatný pocit z toho, že jsou tak soutěživí.
8. Žijete ve strachu z odmítnutí
Aby se perfekcionisté cítili úspěšní, potřebují přijetí ostatních. To vede ke skličujícímu strachu z odmítnutí. Život v takovém strachu potlačuje kreativitu a zpomaluje osobní rozvoj. Kdykoliv se přistihnete, že jste příliš znepokojeni tím, co si o vás myslí ostatní, vzpomeňte si na slova spisovatele Theodora Seusse: „Buďte tím, kým jste, a říkejte to, co cítíte, protože na těch, kterým to vadí, nezáleží, a těm, na kterých záleží, to nevadí.“
Chcete se svého perfekcionismu zbavit? Pak usilujte o věci, které máte rádi, věřte, že tvrdá práce se vyplatí, poučte se z vlastních chyb a buďte se sebou spokojení.
